ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.3417.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 3417/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobců a) P. H. , a b) Mgr. M. H. , obou zastoupených Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem, Praha 2, Chodská 30, proti žalované Moravská stavební - INVEST, a.s. , Brno, Koliště čp. 1912, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25544756, zastoupené JUDr. Zdeňkem Machálkem, advokátem se sídlem Uherské Hradiště, Růžová 1254, o zaplacení 101 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 C 379/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 2012 č. j. 27 Co 136/2011-247, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 2012, č. j. 27 Co 136/2011-247, se zrušuje ve výroku I. a v závislých výrocích III. a IV. a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. června 2012, č. j. 27 Co 136/2011-247, výrokem I. změnil vyhovující výrok II. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. července 2010, č. j. 55 C 379/2005-170, tak, že žalobu o zaplacení 101 500 Kč s příslušenstvím zamítl; výrokem II. potvrdil uvedený rozsudek Městského soudu v Brně ve výroku III. o zamítnutí žaloby týkající se částky 8 500 Kč s příslušenstvím a ve výroku IV. o povinnosti žalobců nahradit společně a nerozdílně náklady státu; výroky III. a IV. rozhodl o povinnosti žalobců nahradit žalované společně a nerozdílně náklady řízení.
Odvolací soud při posuzování napadeného výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně nároku žalobců na zaplacení smluvní pokuty ve výši 101 500 Kč s příslušenstvím za prodlení žalované s odstraněním vady dešťových svodů (okapů) u terasy rodinního domu (zhotovovaného díla) dospěl k odlišnému právnímu názoru než soud prvního stupně. Zatímco soud prvního stupně považoval tento uplatněný nárok žalobců za oprávněný, opírající se o ujednání smluvní pokuty ve výši 500 Kč za každý den prodlení zhotovitele (žalované) s předáním díla v čl. X. článku 1.1. smlouvy o dílo, uzavřené mezi účastníky podle §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) dne 29. 12. 2003, a neuznal obranu žalované, že se jednalo o nový požadavek žalobců ohledně vyvedení okapů u terasy a nikoliv o vadu stavby, odvolací soud naopak dovodil, že žalovaná ohledně dešťových svodů svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o dílo a následně i kolaudačního rozhodnutí splnila. I když odvolací soud připustil, že ze skutkového zjištění vyplývá, že vyvedení dešťových svodů (okapů) u terasy bylo zahrnuto mezi soupis nedodělků a vad v zápisu o odevzdání a převzetí stavby ze dne 14. 8. 2004 a v záznamu z jednání zástupců účastníků ze dne 6. 9. 2004, kde byla otázka dešťových svodů uvedena spolu s ostatními vadami, dospěl k závěru, že v dopise ze dne 9. 8. 2004 byl žalobci vznesen zcela nový požadavek na předělání (jiné provedení) zaústění dešťových svodů, který z původní smlouvy o dílo nevyplýval, jestliže původní smlouva konkrétní způsob provedení dešťových svodů neupravovala. Uzavřel, že ve vztahu k této, mezi účastníky nově uzavřené smlouvě o provedení dešťových svodů nelze vztáhnout dohodu o smluvní pokutě sjednané jednoznačně pro případ nedodržení sjednaných termínů odstranění vad díla provedeného podle původní písemné smlouvy o dílo, a proto považoval nárok žalobců na zaplacení smluvní pokuty ve výši 101 500 Kč za nedůvodný. Mimoto odvolací soud uvedl, že novou smlouvu o předělání (nové provedení) zaústění dešťových svodů je nutno posuzovat za smlouvu uzavřenou podle občanského zákoníku, když součástí dohody o obsahu smlouvy nebyla písemná dohoda o volbě práva ve smyslu §262 odst. 1 obch. zák. odvolací soud proto změnil vyhovující výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o zaplacení 101 500 Kč s příslušenstvím na výrok zamítavý.
Žalobci podali proti zamítavému výroku I. rozsudku odvolacího soudu a proti jeho závislým výrokům III. a IV. dovolání s tím, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatnili přitom dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým namítají, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. s tím, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí v uvedeném rozsahu vychází, nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolatelé namítají, že z žádného z provedených důkazů neplyne, že by strany uzavřely novou smlouvu o dílo, resp. že by vůbec měly vůli takovou novou smlouvu uzavřít. Obě smluvní strany po celou dobu s předěláním dešťových svodů nakládaly jako s vadou původního díla, a to jak v zápise o odevzdání a převzetí díla ze dne 14. 8. 2004, kde bylo vyvedení okapů u terasy zahrnuto do soupisu ojedinělých drobných nedodělků a vad, tak v záznamu z jednání konaného dne 6. 9. 2004, kde pod vadami a nedodělky nebránící řádnému užívání byl pod bodem 11 popsán požadavek na odstranění vady – přemístění dešťového svodu u terasy do poslední spáry terasy. V tomto záznamu bylo zároveň ujednáno, že případné nedodržení termínu odstranění závady bude sankcionováno stejně jako u uzavřené smlouvy o dílo o zhotovení celého díla. Dovolatelé zdůraznili, že ohledně vyvedení dešťových svodů nebyla mezi účastníky sjednána žádná nová smlouva a ani takovou skutečnost žádná ze stran před soudem prvního stupně netvrdila, když z jednání stran je zřejmé, že jejich vůlí bylo vyřešit odstranění vad díla týkající se dešťového svodu. Odvolací soud však zcela ignoroval interpretační pravidla (výklad projevu vůle stran) stanovená v §266 obch. zák. a nesprávně podle dovolatelů dovodil, že se účastníci dohodli na řešení dešťových svodů novou smlouvu, jejíž plnění nebylo zajištěno smluvní pokutou. Dovolatelé navíc poukazují na to, že nová smlouva o dílo ani nemohla platně vzniknout, neboť v daném případě nebylo žádným provedeným důkazem prokázáno, že by se žalobci zavázali uhradit žalované cenu nového díla za vyvedení dešťového svodu, takže by taková nová smlouva postrádala podstatnou část smlouvy, a to závazek objednatele uhradit cenu díla. Naopak ze všech provedených důkazů podle žalobců vyplývá, že účastníci jednali s vědomím, že se jedná o odstraňování vad původního díla.
Dovolatelé proto navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými – žalobci (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je ve věci samé přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelé ani takové vady v dovolání nenamítají.
Dovolací soud se tedy dále zabýval dovolateli uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř., který se pojí s námitkami, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Nutno konstatovat, že ze skutkových zjištění odvolacího soudu (str. 7 a 8 odůvodnění rozsudku) nevyplývá, že by účastníci vedli jednání o uzavření nové smlouvy ohledně provedení dešťových svodů u terasy. Naopak ze skutkového zjištění odvolacího soudu vyplývá, že vyvedení dešťových svodů (okapů) u terasy bylo zahrnuto mezi soupis nedodělků a vad v zápisu o odevzdání a převzetí stavby ze dne 14. 8. 2004 a v záznamu z jednání zástupců účastníků ze dne 6. 9. 2004. Ostatně odvolací soud též připustil, že v zápisu o předání a odevzdání stavby ze dne 14. 8. 2004, jakož i v záznamu z jednání konaného dne 6. 9. 2004 je otázka dešťových svodů uvedena spolu s ostatními vadami. Přesto dospěl k závěru, že sama tato skutečnost neznamená, že by se jednalo o vadu díla provedeného na základě původní sjednané smlouvy o dílo ze dne 29. 12. 2004. Naopak dovodil, že účastníci s ohledem na dopis žalobců ze dne 9. 8. 2004 vznesli nový požadavek na zaústění dešťových svodů. V dopisu ze dne 9. 8. 2004, označeném jako reklamace vad a požadavků v souvislosti s dokončením stavby rodinného domu, žalobci přitom vyslovili nesouhlas se způsobem provedení dešťových svodů, byť zároveň požadovali, aby vyvedení svodů bylo provedeno jiným způsobem.
Je tedy namístě učinit závěr, že odvolací soud pominul při posouzení věci rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány či vyšly za řízení najevo. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. byl dovolateli uplatněn důvodně.
Dovolací soud se dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Tím je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Dovolatelé namítají, že odvolací soud zcela ignoroval interpretační pravidla (výklad projevu vůle stran) stanovená v §266 obch. zák. Zdůraznili, že ohledně vyvedení dešťových svodů nebyla mezi účastníky sjednána žádná nová smlouva a ani takovou skutečnost žádná ze stran před soudem prvního stupně netvrdila, když z jednání stran je zřejmé, že jejich vůlí bylo vyřešit odstranění vad díla týkající se dešťového svodu u terasy.
Nutno konstatovat, že výklad projevu vůle za použití výkladových pravidel stanovených v normách hmotného práva je právním posouzením, otázka správnosti takového posouzení je tedy otázkou právní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2009, sp. zn. 23 Cdo 1677/2008, veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz).
Jsou-li tedy pochybnosti o obsahu právního úkonu (o projevené vůli), zjišťuje se jeho obsah za použití pravidel stanovených obecně pro soukromoprávní vztahy v §35 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák“) a pro obchodní závazkové vztahy speciálně v §266 obch. zák.
Podle ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Podle ustanovení §266 obch. zák. projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám (odstavec 1). V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (odstavec 2). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věci (odstavec 3). Projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila (odstavec 4).
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 26. listopadu 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, uveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 7, ročník 1999, s. 386, vysvětlil, že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Ústavní soud pak vyložil (z hlediska ústavně garantovaných základních práv), že text smlouvy je toliko prvotním přiblížením se k významu smlouvy, který si chtěli její účastníci svým jednáním stanovit. Doslovný výklad textu smlouvy může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran. Směřuje-li vůle smluvních stran k jinému významu a podaří-li se vůli účastníků procesem hodnocení skutkových a právních otázek ozřejmit, má shodná vůle účastníků smlouvy přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy. Vůli je nutno dovozovat z vnějších okolností spojených s podpisem a realizací smluvního vztahu, zejména z okolností spojených s podpisem smlouvy a následným jednáním účastníků po podpisu smlouvy (srov. např. Nález Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003, uveřejněný pod č. 84 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 37/2005).
Nutno zároveň připomenout, že výkladem lze zjišťovat pouze obsah právního úkonu, nelze jím projev vůle doplňovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 1033/2004).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že postup, který při výkladu smlouvy zvolil odvolací soud, zákonným výkladovým pravidlům a ustáleným judikatorním závěrům neodpovídá. Odvolací soud se omezil toliko na gramatický výklad samotného textu smlouvy o dílo, v níž podle zjištění odvolacího soudu nebyla otázka konkrétního provedení dešťových svodů řešena, a z územního rozhodnutí, že dešťové vody měly být likvidovány vsakováním na jednotlivých pozemcích. Odvolací soud s ohledem na znění těchto dokumentů a dopis ze dne 9. 8. 2004 dovodil, že žalobci pouze požadovali vyvedení svodů jiným způsobem, resp. vznesli nový požadavek na provedení svodů, který z původní smlouvy o dílo nevyplýval, byť připustil, že ze skutkového zjištění vyplývá, že vyvedení dešťových svodů (okapů) u terasy bylo zahrnuto mezi soupis nedodělků a vad v zápisu o odevzdání a převzetí stavby ze dne 14. 8. 2004 a v záznamu z jednání zástupců účastníků ze dne 6. 9. 2004, kde byla otázka dešťových svodů uvedena spolu s ostatními vadami. Z uvedených zjištění ohledně účastníky shodně zaznamenaných vad dešťových svodů tak odvolací soud podle Nejvyššího soudu nesprávně dovodil, že žalobci vznesli zcela nový požadavek na předělání (jiné provedení) zaústění dešťových svodů, aniž by respektoval zřejmý projev vůle účastníků směřující k řešení odstranění vad dešťových svodů zaznamenaný v zápisu o odevzdání a převzetí stavby ze dne 14. 8. 2004 a v záznamu z jednání zástupců účastníků ze dne 6. 9. 2004 a konečně i požadavek žalobců v dopise ze dne 9. 8. 2004, v němž ve skutečnosti požadovali provedení dešťových svodů v souladu s původní smlouvou o dílo, jestliže žádali, aby svody byly provedeny takovým způsobem, který by plnil jejich účel. Projev vůle účastníků v dané věci nesměřoval k uzavření nové smlouvy ohledně provedení dešťových svodů, ale k odstranění jejich vadného provedení.
Dovolatelé navíc správně namítají, že ze skutkových zjištění nevyplývá, že by se účastníci dohodli na ceně nového díla za vyvedení dešťových svodů, proto nebylo možno učinit závěr, že účastníci se dohodli na uzavření nové smlouvy o dílo ohledně dešťových svodů, jestliže nebyla ujednána podstatná část smlouvy o dílo, tj. cena za provedení prací. Závěr odvolacího soudu o uzavření nové smlouvy o provedení dešťového svodu není tedy v souladu se zákonem vyžadovanými podstatnými částmi smlouvy o dílo, jak požaduje ustanovení §536 odst. 1 obch. zák., podle něhož, smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.
Nebyl-li tedy při výkladu projevu vůle dodržen postup odpovídající zákonu a judikatuře a výklad projevu vůle účastníků nebyl proveden v souladu s §266 odst. 1 obch. zák. a §35 obč. zák., nelze než dospět k závěru, že je opodstatněn uplatněný dovolací důvod stanovený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené podle §243b odst. 2 o. s. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku I. a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení III. a IV., a to bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), a v tomto rozsahu vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2013
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu