ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.3888.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 3888/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany , Praha 6, Tychonova 1, s adresou pro doručování Ministerstvo obrany, sekce legislativní a právní, odbor vymáhání pohledávek, poštovní přihrádka 154, nám. Svobody 471, 160 00 Praha 6, proti žalované BAUSET CZ, a.s. , se sídlem Pardubice, Nemošická 1495, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 63217139, zastoupené JUDr. Šárkou Línkovou, advokátkou se sídlem Pardubice, Jiráskova 972, o zaplacení 329 916 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 25 C 296/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 2. srpna 2012 č. j. 23 Co 152/2012-334, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 2. srpna 2012, č. j. 23 Co 152/2012-334, se zrušuje ve výroku II. a v závislých výrocích III. až VI. a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 2. srpna 2012, č. j. 23 Co 152/2012-334, výrokem I. potvrdil výrok I. rozsudku Okresního soudu v Pardubicích (soudu prvního stupně) ze dne 31. října 2011, č. j. 25 C 296/2007-291, v části, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 114 041 Kč na slevě z ceny díla s úroky v tomto výroku specifikovanými; výrokem II. změnil napadený vyhovující výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v části, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 329 916 Kč na smluvní pokutě, a to tak, že žalobu v této části zamítl; výroky III. až VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Oba soudy, pokud se týká částky 329 916 Kč o zaplacení smluvní pokuty, vyšly ze zjištění, že účastnice uzavřely dne 7. 12. 2004 ve smyslu §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) smlouvu o dílo, v níž se žalovaná zavázala pro žalobkyni provést opravu chodníku na letišti v Čáslavi, konkrétně vybourání stávajícího betonového chodníku (50 m3), položení nového chodníku ze zámkové dlažby (80 m2), včetně obrubníků a urovnání a osetí okolního terénu, kdy přesná specifikace a rozsah prací byl uveden v cenové nabídce, tj. tloušťka dlažby 80 mm, dodávka ornice 10m3, přesun 120 tun suti, přesun hmot pro pozemní komunikaci 89,86 tun, atd.). Termín dokončení díla byl sjednán na den 6. 12. 2004. Smluvní pokuta za nedodržení termínu dokončení díla za každý den prodlení byla sjednána ve výši 1 % z ceny díla. Dále bylo zjištěno, že smlouva může být podle smluvních ujednání měněna jen písemnou formou. Oba soudy vyšly rovněž ze zjištění, že dne 6. 12. 2004 bylo dílo předáno žalobkyní předávacím protokolem za účasti zástupců smluvních stran, ve kterém nebyly uvedeny žádné vady a nedodělky, ale bylo v něm poznamenáno, že výměra chodníku je o 8m2 menší, a že zhotovitel dodá ve stejné cenové relaci deset kusů betonových stojanů na kola a pro úpravu terénu bylo použito dvojnásobné množství ornice oproti sjednanému množství. Žalobkyně dne 14. 12. 2004 uhradila sjednanou cenu díla na základě fakturace žalované podle soupisu provedených prací. Dopisem ze dne 14. 6. 2007, doručeným žalované dne 19. 6. 2007, žalobkyně vytkla žalované vady díla, spočívající v jiné, než sjednané tloušťce položené zámkové dlažby, nepoložení dlažby ve smluvené výměře 80 m2, neosazení obrubníku v délce 100 m, nepřemístění suti v objemu 120 tun, neuhrazení poplatku za 120 tun, neprovedení demolice 50 m3 betonu a neprovedení přesunu hmot v rozsahu 82,86 tun. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na slevu z ceny ve výši 114 041 Kč a smluvní pokutu v konečné částce 329 916 Kč za prodlení 906 dnů s provedením díla ve sjednaném rozsahu.
Soud prvního stupně uznal za oprávněné nároky žalobkyně, a to jak na uplatněnou slevu z ceny díla, odpovídající rozdílu mezi zaplacenou cenou díla a cenou za skutečně zhotovené dílo, vycházeje ze znaleckého posudku znalce ing. Faltyse, tak na zaplacení smluvní pokuty sjednané podle §544 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), jestliže žalovaná nedodržela sjednaný rozsah prací, provedla-li dílo v menším rozsahu a položila jinou dlažbu. Výši smluvní pokuty nepovažoval soud prvního stupně za nepřiměřenou.
Odvolací soud se shodl se soudem prvního stupně v právním posouzení uplatněného nároku žalobkyně na slevu z ceny díla podle §564 ve spojení s §437 odst. 1 a §439 obch. zák., ale neztotožnil se již s právním posouzení soudu prvního stupně týkajícím se nároku na zaplacení smluvní pokuty. Dospěl k závěru, že ze skutečnosti, že vytknuté vady díla spočívaly v jiné tloušťce použité dlažby a v menším rozsahu skutečně provedených prací, než byly žalovanou vyfakturovány podle sjednaného položkového rozpočtu a následně žalobkyní zaplaceny, nelze dovozovat, že žalovaná nesplnila sjednaný rozsah prací, byl-li splněn předmět díla - nahrazení stávajícího chodníku novým. Dovodil, že žalobkyni nevznikl nárok na smluvní pokutu a dodal, že důvodným by mohl být pouze požadavek na zaplacení smluvní pokuty za nedodržení sjednané tloušťky položené dlažby, avšak dospěl k závěru, že tento nárok žalobkyně odporuje zásadám poctivého obchodního styku podle §265 obch. zák., jestliže ze závěrů znalce vyplývá, že chodník nevykazuje žádné vady ani po delší době užívání, a nižší tloušťka dlažby splňuje technické normy. Žalobkyně byla s použitou dlažbou spokojená, nepožadovala její výměnu, jak jí žalovaná nabízela, a jako nárok z odpovědnosti za vady si zvolila slevu z ceny díla. Odvolací soud opřel své rozhodnutí o judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, podle níž ustanovení §265 obch. zák. znamená, že účastník obchodněprávního vztahu nesmí překročit meze, které vyplývají ze zásad poctivého obchodního styku při prosazování svých zájmů a nesmí zneužívat práv, která mu podle zákona vznikla. Odvolací soud konstatoval, že v souzené věci požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty pomíjí zajišťovací, sankční a kompenzační charakter a nevychází z jejich smyslu. Zdůraznil, že smluvní pokuta byla vyúčtována již v situaci, kdy bylo zřejmé, že závazek plněn nebude, nebyla-li požadována výměna dlažby, přičemž jako nárok z odpovědnosti byla zvolena sleva z ceny díla. Smluvní pokuta podle odvolacího soudu postrádala svou prevenční funkci a nebylo možné ani očekávat, že smluvní pokuta bude plnit funkci kompenzační, nebylo-li tvrzeno, že by žalobkyni vznikla jakákoliv škoda.
Odvolací soud na základě uvedených důvodů proto změnil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se rozhodnutí o uplatněném nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty tak, že žalobu v této části zamítl.
Žalobkyně podala proti zamítavému výroku II. rozsudku odvolacího soudu a proti jeho závislým výrokům III. až V. dovolání s tím, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatnila přitom dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle názoru žalobkyně odvolací soud pochybil, nevzal-li dostatečně v úvahu, že smluvní pokuta má také charakter sankční. Namítá, že odvolací soud ve svém rozhodnutí ani neuvedl, proč v daném případě nemohla smluvní pokuta plnit sankční funkci.
Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že žalovaná předmět díla splnila a proto nemůže vzniknout nárok na smluvní pokutu. Poukazuje na to, že smluvní pokuta podle smlouvy o dílo zajišťovala splnění povinnosti žalované provést dílo ve sjednaném rozsahu prací podle předmětu plnění dle čl. IV. smlouvy o dílo. Uvedený článek smlouvy stanovil povinnost žalované vybourat stávající chodník a položit chodník nový ze zámkové dlažby dle specifikace uvedené v cenové nabídce, která je nedílnou součástí předmětné smlouvy jako příloha č. 1, přičemž v cenové nabídce je uvedeno, že bude položena zámková dlažba tloušťky 80 mm. Z uvedeného vyplývá, že povinností žalované nebylo pouze nahradit stávající chodník chodníkem novým, ale rovněž povinnost použít ke zhotovení nového chodníku zámkovou dlažbu tloušťky 80 mm. Žalovaná tuto povinnost nesplnila a bez toho, aniž by žalobkyni sdělila, že použila zámkovou dlažku nižší tloušťky, cenu vyúčtovala tak, jako by byla položena dlažba v souladu se smlouvou. Dovolatelka je proto přesvědčena, že má nárok na zaplacení smluvní pokuty. Skutečnost, že chodník je dosud plně funkční, je podle ní irelevantní. Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem, že by uplatnění smluvní pokuty bylo v daném případě v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Naopak se domnívá, že v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku postupovala žalovaná, která přestože věděla, že položila nižší tloušťku zámkové dlažby, vyúčtovala žalobkyni cenu, jako by byla položena dlažba vyšší tloušťky. Podle dovolatelky smluvní pokuta nepomíjí ani sankční charakter. Připomíná, že úmyslem žalobkyně není dlužníka poškodit (proto také nepožaduje smluvní pokutu v celé výši), ale naopak působit v tom smyslu, aby v budoucnu žalovaná poctivě dodržovala sjednané závazky
Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla jeho zamítnutí, neboť se domnívá, že odvolací soud posoudil věc správně. Je přesvědčena, že smluvní pokuta bezpochyby postrádá funkci prevenční, uhrazovací i sankční. Poukazuje na to, že podle znaleckého posudku je provedené dílo plně funkční, použitím odlišné tloušťky dlažby nevznikla žalobkyni žádná újma a ani v budoucnu nebude mít vliv na kvalitu chodníku. Připomíná, že jednotková cena dlažby o síle 80 mm se liší od ceny dlažby o tloušťce 60 mm jen dvaceti korunami, a že žalobkyně byla se skutečností odlišné tloušťky dlažby seznámena již 1. 12. 2004 prostřednictvím stavebního deníku. Tuto skutečnost ale nesporovala, a to ani v předávacím protokolu, nepřistoupila na opakovaně nabízenou výměnu dlažby, přičemž až po bezmála třech letech vadu vytkla a trvala na slevě z ceny díla. Odmítá, že by skutečnost jiné tloušťky dlažby žalobkyni zatajovala. Pokud se týká rozsahu díla, poukazuje na povahu díla, které spočívalo ve výměně chodníku, čímž odůvodňuje, že položila dlažbu jen na plochu rozsahově totožnou s původním chodníkem a tomu odpovídající délce obrubníku. Domnívá se, že by bylo v rozporu s poctivým obchodním stykem, aby byla ještě nad rámec slevy z ceny díla povinna uhradit další finanční částku, když chodník je plně funkční. Na závěr uvedla, že výsledné rozdíly smluvní plochy dlažby a délky obrubníku byly kompenzovány dodávkou jiných prací, jak vyplynulo z předávacího protokolu.
Se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou – žalobkyní (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je ve věci samé přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvody uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani takové vady v dovolání nenamítá.
Dovolací soud se proto dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Tím je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Dovolací soud dospěl k závěru, že uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o nesprávném právní posouzení věci, které podle dovolatelky má spočívat v nesprávném právním posouzení nároku na zaplacení smluvní pokuty, je naplněn.
Podle §544 obč. zák., sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.
V daném případě si účastnice sjednaly smluvní pokutu za nedodržení termínu dokončení díla, které spočívalo v provedení díla v rozsahu uvedeném ve smlouvě a cenové nabídce. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že zhotovitelka provedla dílo s vadami, když místo dlažby tloušťky 80 mm položila dlažbu o tloušťce 60 mm. Zhotovitelka (žalovaná) neuhradila žalobkyni, jako objednatelce, požadovanou slevu z ceny vadného díla, byť žalobkyně u žalované tento nárok z odpovědnosti za vady uplatnila. Tím se žalovaná dostala do prodlení s řádným zhotovením – dokončením díla. Skutečnost, že chodník lze užívat (chodit po něm) i s touto vadou, nemůže mít žádný vliv na to, že žalovaná, jako zhotovitelka, plnila vadně.
Nebyla-li tedy splněna povinnost provést dílo řádně podle smlouvy (§554 obch. zák.), je povinna žalovaná uhradit žalobkyni smluvní pokutu, sjednanou podle §544 obč. zák. k zajištění splnění povinnosti provést dílo řádně podle sjednané smlouvy.
Skutečnost, že vada nebrání užívání díla, nemůže být důvodem pro aplikaci ustanovení §265 obch. zák., podle něhož, výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany. Požadavek objednatelky, aby zhotovitelka plnila řádně, včetně uspokojení práva objednatelky (žalobkyně) z odpovědnosti za vady, není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Jestliže však žalovaná včas řádně uplatněné právo žalobkyně z odpovědnosti za vady neuspokojila a požadavek žalobkyně není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, odvolací soud pochybil, jestliže dospěl k závěru, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty za porušení povinnosti zhotovitelky (žalované) dokončit dílo ve sjednaném termínu.
Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené podle §243b odst. 2 o. s. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku II. a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení III. až VI., a to bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), a v tomto rozsahu vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. října 2013
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu