ECLI:CZ:NS:2013:23.ND.321.2013.1
sp. zn. 23 Nd 321/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Hany Lojkáskové ve věci žalobce B. V., proti žalovanému Městu Čáslav, se sídlem Čáslav, nám. Jana Žižky 1, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 24/2007 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 299/2013, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Karel Podolka, JUDr. Romana Vostrejšová, JUDr. Milena Opatrná, JUDr. Leandra Zilvarová a JUDr. Jitka Horová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu pod sp. zn. 1 Co 299/2013.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 27. 7. 2013 žalobce namítl podjatost soudců Vrchního soudu v Praze, která byla odůvodněna obecnými tvrzeními o realizaci zločinů komunismu soudkyně JUDr. Římalové koncem sedmdesátých let a na to navazující „represe“ ostatních členů senátu 1 Co a tím je dána podjatost soudu jako celku.
Vrchní soud v Praze námitku podjatosti následně předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí spolu s vyjádřením dotčených soudců uvedených ve výroku tohoto usnesení. Jmenovaní soudci ve svých vyjádřeních uvedli, že k projednávané věci a k jejím účastníkům nemají žádný vztah, nemají žádný zájem na výsledku řízení a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednávání a rozhodnutí věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
K otázce podjatosti soudců se obecně vyjádřil již Ústavní soud České republiky v nálezu publikovaném ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Žalobce se v uplatněné námitce podjatosti omezil pouze na konstatování, že ve věci je dána podjatost soudců Vrchního soudu v Praze, kterou však blíže neodůvodnil. Žalobce tak neuvedl žádné relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti shora jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze. Jak již bylo uvedeno výše, z vyjádření dotčených soudců Vrchního soudu v Praze vyplývá, že nikdo z nich nemá žádný vztah k věci ani k účastníkům řízení, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. Podanou námitku je tedy nutno považovat za zcela právně irelevantní.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti je možno učinit závěr, že v příslušné věci není dán žádný důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze.
Nejvyšší soud s přihlédnutím k obsahu spisu dospěl k závěru, že se v dané věci o případ vyloučení soudců podle §14 odst. 1 ani podle §14 odst. 2 o. s. ř. nejedná. Z obsahu spisu nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Z uvedených důvodů bylo rozhodnuto, že výše jmenovaní soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu jako soudu odvolacího pod sp. zn. 1 Co 299/2013.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 4. prosince 2013
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu