ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.1299.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 1299/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně ROVA TRADE, s. r. o., se sídlem Město Albrechtice, Nerudova 766/5, IČO: 25905309, zastoupené JUDr. Ivo Hamou, advokátem se sídlem v Krnově, nám. Minoritů 13, proti žalovaným 1) P. Š., a 2) Z. D., oběma zastoupeným JUDr. Josefem Tobiškou, advokátem se sídlem v Brně, Jeřábkova 5, o 73.908,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 16 C 488/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2011, č. j. 17 Co 457/2010-67, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2011, č. j. 17 Co 457/2010-67, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 29. června 2010, č. j. 16 C 488/2009-38, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 73.908,50 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 10. 10. 2008, č. j. 15 T 678/2007-364, byli žalovaní pravomocně uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona, kterého se dopustili mimo jiné tím, že žalovaný 1) jako jednatel společnosti WD-ART, spol. s r. o., po dohodě se žalovaným 2), zaměstnancem této společnosti oprávněným disponovat prostředky na účtu společnosti, s úmyslem podvodně se obohatit objednali u žalobkyně dřevěné hranoly, které byly na základě objednávky dodány dne 27. 4. 2006 do provozovny společnosti WD-ART, spol. s r. o., a fakturovány fakturou č. 06098 splatnou dne 28. 4. 2006 znějící na částku 113.908,50 Kč, neboť žalovaný 2) slíbil platbu ihned po dodání zboží, což byla podmínka stanovená žalobkyní, i když oba obvinění věděli, že úhrada v tomto termínu není ze strany společnosti možná z důvodu nedostatku finančních prostředků, čímž způsobili žalobkyni škodu v uvedené výši, následně po opakovaných urgencích uhradili dne 22. 5. 2006 pouze částku 40.000,- Kč, další úhrady již neprovedli, i když v té době finanční prostředky k dispozici měli. Vázán tímto rozhodnutím podle §135 odst. 1 o. s. ř. soud dovodil, že žalovaní úmyslným jednáním proti dobrým mravům, které je trestným činem, způsobili žalobkyni škodu v žalované výši, přičemž nebylo povinností žalobkyně odebrat zpět dodané zboží, jak to žalovaní nabízeli.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. listopadu 2011, č. j. 17 Co 457/2010-67, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, avšak vzhledem k tomu, že žalovaní smlouvu se žalobkyní neuzavřeli jako fyzické osoby za sebe, ale žalovaný 1) jako jednatel společnosti WD-ART, spol. s r. o., ji uzavřel za tuto společnost, vznikl mezi žalobkyní a touto společností obchodněprávní vztah, z něhož pro společnost WD-ART, spol. s r. o., vyplývala povinnost zaplatit žalobkyni cenu dodaného zboží. Odvolací soud dovodil, že žalobkyně měla žalovat tuto společnost o úhradu ceny dodaného zboží na základě uzavřené smlouvy, a okolnost, že žalovaní jednali v úmyslu nezaplatit žalobkyni za odebrané zboží a že byli za svou činnost pravomocně odsouzeni trestním soudem, nezakládá jejich odpovědnost za škodu vůči žalované, a nejsou tak ve věci pasivně legitimováni.
Tento rozsudek napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalovaní nejsou ve věci pasivně legitimováni, a namítá, že tento závěr odvolacího soudu je v rozporu s dlouhodobou právní praxí a judikaturou. Pohledávka vůči společnosti WD-ART, spol. s r. o., je prakticky nevymahatelná, společnost byla zrušena, protože neměla jednatele, tento stav způsobili žalovaní. Odvolacímu soudu vytýká, že pominul existenci pravomocného trestního rozsudku, ve kterém je jednoznačně stanovena odpovědnost žalovaných za škodu, a s nárokem na náhradu škody byla žalobkyně odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Dovolatelka poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je civilní soud rozhodnutím trestního soudu vázán, je jím dána i pasivní legitimace žalovaného škůdce a soud v občanskoprávním řízení pak může zkoumat pouze výši škody. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní se ve vyjádření k dovolání ztotožnili s názorem odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace. Vázanost civilního soudu výrokem trestního rozsudku není neomezená, v trestním řízení nebyly zjišťovány všechny okolnosti významné pro rozhodnutí o náhradě škody. Navrhli, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl a žalovaným přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 29. listopadu 2011, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Podle §135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.
Ve smyslu uvedeného ustanovení je soud vázán výrokem, nikoliv odůvodněním trestního rozsudku. Rozsah vázanosti rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném nároku. V trestním řízení je pro následné občanskoprávní řízení závazně rozhodnuto, jaký skutek se stal, kdo jej spáchal, i to, jaký následek tímto skutkem poškozenému vznikl (srov. např. zprávu Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 10. 1979, sp. zn. Cpj 35/78, uveřejněnou pod číslem 22/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 242/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 2776, C. H. Beck, popř. rozsudek ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3213/2007).
Žalovaní byli pravomocně uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona a způsobení škody patří mezi znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu. Žalovaní se dopustili protiprávního jednání, v souvislosti s jejich jednáním byla žalobkyni způsobena škoda, což je jedním z právních důvodů vzniku závazkového vztahu (§489 obč. zák.). Mezi žalobkyní a žalovanými vznikl závazkový vztah z odpovědnosti za škodu, která spočívá v hodnotě nezaplaceného dodaného zboží a k níž by – nebýt podvodného jednání žalovaných - nedošlo. Jde o náhradu majetkové újmy za pohledávku žalobkyně na úhradu kupní ceny za dodané zboží, která je vůči společnosti WD-ART, spol. s r. o., nevymahatelná. Pasivní legitimace žalovaných ve sporu je dána, plnění není na nich požadováno z důvodu jejich závazkové povinnosti ze smlouvy o dodávce zboží, nýbrž z důvodu jejich deliktní mimozávazkové odpovědnosti za újmu způsobenou žalobkyni jejich protiprávním jednáním.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je naplněn; rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu a závislých výrocích zrušil (§243b odst. 2, věta za středníkem a §242 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. srpna 2013
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu