ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.1524.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 1524/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce P. Č., zastoupeného Mgr. Markem Petrjánošem, advokátem se sídlem v Brně, Bellova 353/24, proti žalované Mgr. M. S., o nejasném návrhu žalobce, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 46 Nc 1838/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. ledna 2011, č. j. 19 Co 3015/2010-8, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. listopadu 2010, č. j. 46 Nc 1838/2010-4, odmítl podání žalobce ze dne 9. 8. 2010 pro neodstranění vad podání ve smyslu ust. §43 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 13. ledna 2011, č. j. 19 Co 3015/2010-8, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobce byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 10. 2010, č. j. 46 Nc 1838/2010-2, vyzván, aby vyčíslil požadovanou škodu, a to konkrétními částkami, a uvedl konkrétní text omluvy, kterou po žalované požaduje. Tato výzva byla srozumitelná, jasná a konkrétní a její obsah byl takový, že i účastník řízení bez právního zastoupení by měl být schopen na tuto výzvu podání doplnit a vyčíslit konkrétními částkami výši škody, kterou požaduje. Žalobce tak neučinil ve lhůtě, která mu byla k doplnění podání stanovena, a ani dodatečně, a pro tyto vady žaloby nebylo možno v řízení pokračovat.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že soud nepostupoval v souladu s předpisy upravujícími vedení řízení. Zařazením věci do rejstříku Nc mu byl odňat zákonný soudce a soud odmítl žalobu, ačkoliv k tomu nebyl dán řádný důvod. Žaloba nebyla stižena neodstranitelnými vadami, tvrzené vady mohly být odstraněny v rámci řízení a ve věci mohlo být jednáno. Soud nevyhověl žádosti žalobce o ustanovení zástupce s odůvodněním, že žalobce neprokázal své poměry, což je nepřijatelné, a názor soudu, že jde o bezúspěšné uplatňování práva, není správný. Soudy odňaly žalobci možnost domáhat se práva z důvodu formálního přezkoumání žaloby, aniž zahájily vlastní řízení ve věci, v němž by vady mohly být odstraněny. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 13. ledna 2011, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Podle §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), avšak obdobně platí ustanovení §237 odst. l a 3 o. s. ř., tzn., že nejde-li o otevřeně či skrytě diformní rozhodnutí odvolacího soudu [§237 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř.], je předpokladem přípustnosti dovolání zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Základní náležitosti žaloby, jež jsou stanoveny v §79 odst. 1, věty první a druhé, o. s. ř., citoval ve svém rozhodnutí odvolací soud. V žalobním petitu musí být vymezení práv a jim odpovídajících povinností provedeno přesně a srozumitelně, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje, a pokud navrhuje, aby bylo rozhodnuto o více peněžních nárocích se samostatným skutkovým základem, musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž musí uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Neučiní-li tak, nemůže soud jednat o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 27, pod C 2261).
Podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle §43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
V posuzovaném případě podání žalobce nesplňovalo základní požadavky, nebylo z něj zřejmé, jaké plnění je požadováno, a podání nebylo doplněno ani na výzvu soudu. Soud prvního stupně postupoval v souladu s §43 odst. 1 o. s. ř., avšak žalobce ani následně v celém průběhu řízení až do vydání rozhodnutí odvolacího soudu vady svého podání neodstranil. Postup soudu prvního stupně, který žalobu odmítl, i postup odvolacího soudu, jenž jeho rozhodnutí potvrdil, byl zcela standardní a z pohledu námitek vznesených v dovolání nelze mít rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
Námitky dovolatele ohledně neustanovení zástupce pro dovolací řízení nesměřují proti dovoláním napadenému usnesení a k námitkám, jimiž dovolatel vytýká soudu, že byl odňat zákonnému soudci, dovolací soud nepřihlížel z důvodu, že vady řízení jako dovolací důvod jsou totiž u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (i v případě jeho obdobného užití) výslovně vyloučeny (§237 odst. 3 in fine o. s. ř.).
Dovolání do výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné. Nákladový výrok, ač je součástí rozsudku, má povahu usnesení, jímž se nerozhoduje o věci samé, proto dovolání proti němu není přípustné podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10).
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 5 věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2013
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu