ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.1925.2012.3
sp. zn. 25 Cdo 1925/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně B. D. , proti žalovaným 1) R. S. a 2) A. S., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 175/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2011, č.j. 56 Co 97/2011-29, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 3. 2011, č.j. 56 Co 97/2011-29, potvrdil usnesení Okresního v Ostravě ze dne 14. 2. 2011, č.j. 29 C 175/2010-17, jímž soud prvního stupně pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (nedostatek pravomoci českých soudů) zastavil řízení, nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků, neustanovil jí zástupce a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalobkyně – nezastoupena advokátem – podala dne 22. 6. 2011 proti usnesení odvolacího soudu dovolání.
Usnesením ze dne 13. 12. 2011, č.j. 29 C 175/2010-40 (doručeným dovolatelce dne 6. 2. 2012), soud prvního stupně dovolatelku vyzval, aby si ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zvolila pro dovolací řízení advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání, a poučil ji, že jinak Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Dovolatelka reagovala podáním ze dne 9. 2. 2012 (doručeným soudu prvního stupně dne 15. 2. 2012), v němž navrhla zrušení tohoto usnesení.
Jelikož dovolatelka ve stanovené lhůtě, ani později, nedostatek podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení neodstranila, Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 10. 2012, č.j. 25 Cdo 1925/2012-62, dovolací řízení podle §243c odst. 1 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Podáním podaným k poštovní přepravě dne 2. 7. 2013 dovolatelka rekapituluje průběh řízení, vytýká soudům prvního a druhého stupně (jakož i dalším orgánům v jiných řízeních) řadu pochybení a opakovaně navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2011, č.j. 56 Co 97/2011-29, a usnesení Okresního v Ostravě ze dne 14. 2. 2011, č.j. 29 C 175/2010-17, s tím že věc „nepatří do rozhodování“ těchto soudů a je projednávána u okresního soudu v Bratislavě. Dovolatelka sice své podání označuje „opakovaná stížnost na zrušení vadného usnesení“, avšak vzhledem k jeho obsahu, zejména k požadavku na zrušení rozhodnutí soudů obou nižších stupňů a vzhledem k tomu, že jej adresovala Nejvyššímu soudu a označila jej spisovou značkou předchozího dovolacího řízení, považuje je Nejvyšší soud za (opětovné) dovolání.
Občanský soudní řád (vycházeje z uzavřeného výčtu opravných prostředků proti soudnímu rozhodnutí a obecné právní zásady „ne bis in idem“, tj. nelze dvakrát projednávat tutéž věc) nepřipouští opravný prostředek proti rozhodnutí Nejvyššího soudu jako vrcholného orgánu soustavy obecných soudů České republiky a neupravuje otázku, jak naložit s návrhem na zrušení rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně ve věci, v níž již Nejvyšší soud rozhodl o dovolání. Bylo-li by o dovolání rozhodnuto věcně (meritorně), bránila by novému rozhodnutí překážka věci pravomocně rozhodnuté (§159a odst. 5 a §243c odst. 1 o. s. ř.). Jelikož však dovolací řízení bylo zastaveno pro nedostatek jeho podmínky povinného právního zastoupení dovolatelky (jež nadále navzdory poučení dovolatelky přetrvává, avšak vzhledem k §241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. důvodem k zastavení dovolacího řízení protentokrát není), o překážku věci pravomocně rozhodnuté nejde. Avšak podmínkou věcného projednání dovolání je jeho podání v zákonné lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (§240 odst. 1 o. s. ř.), která v dané věci zjevně uplynula dávno před podáním opětovného dovolání (rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno dovolatelce 5. 5. 2011). Nejvyšší soud proto dovolání jako opožděné odmítl (§218a a §243c odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud poznamenává, že úsilí dovolatelky o zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů s odůvodněním, že věc „nepatří do rozhodování“ těchto soudů a je projednávána u okresního soudu v Bratislavě, není racionální, když právě z důvodu nedostatku pravomoci českých soudů bylo těmito rozhodnutími řízení zastaveno.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalovaným nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolatelce právo.
Ustanovení občanského soudního řádu uvedená v odůvodnění tohoto usnesení jsou vzhledem k datu vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu citována a aplikována ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. října 2013
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu