ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.2784.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 2784/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně L. B. , zastoupené JUDr. Petrem Čápem, advokátem se sídlem v Dobříši, náměstí Svobody 1, proti žalovanému Stas – Dobříš, spol. s r. o. , se sídlem v Dobříši – Rybníkách, IČO: 45148457, za účasti České pojišťovny, a. s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČO: 45272956, adresa pro doručování: Praha 4, Na Pankráci 1720/123, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 16 C 242/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2011, č. j. 32 Co 482/2010-114, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2011, č. j. 32 Co 482/2010-120, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 26. srpna 2010, č. j. 16 C 242/2009-77, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě za ztížení společenského uplatnění 105.000,- Kč, co do částky 435.000,- Kč žalobu zamítl, řízení ohledně částky 11.760,- Kč zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 6. 1. 2007 byla žalobkyně při dopravní nehodě sražena couvajícím autem provozovaným žalovanou a utrpěla těžký otřes mozku, podvrtnutí krční páteře a tržnou ránu týla. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží za ztížení společenského uplatnění náhrada za postkomoční syndrom (200 bodů), za omezení hybnosti krční páteře (75 bodů) a za ztrátu čichu a chuti (500 bodů zvýšených na trojnásobek). Vzhledem k tomu, že ze znaleckého dokazování vyplynulo, že ztrátu čichu a chuti nelze objektivně žádnou lékařskou metodou prokázat, vyšel soud podpůrně z dalších důkazů a na základě výpovědi žalobkyně a svědků dovodil, že uvedené poškození zdraví žalobkyně je v příčinné souvislosti s úrazem. S ohledem na částečné plnění vedlejšího účastníka přiznal žalobkyni částku 105.000,- Kč.
K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. února 2011, č. j. 32 Co 482/2010-114, ve spojení s usnesením ze dne 28. března 2011, č. j. 32 Co 482/2010-120, rozsudek soudu ve vyhovujícím výroku ohledně částky 105.000,- Kč změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud zopakoval důkaz znaleckým posudkem MUDr. J., CSc., z odvětví neurologie, dokazování doplnil jejím výslechem a zjistil, že trvalé poškození čichové a chuťové dráhy ani poranění, jež by mohlo vést k poškození čichu, nebylo prokázáno, současné poškození čichu a chuti je nepravděpodobné a vzhledem k negativnímu nálezu na CT a MR není ztráta čichu u žalobkyně v souvislosti s traumatem. Odvolací soud po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že příčinná souvislost mezi úrazem způsobeným nehodou ze dne 6. 1. 2007 a ztrátou chuti a čichu u žalobkyně není prokázána. Z výpovědí svědků lze učinit skutkové zjištění pouze o ztrátě čichu a chuti, nikoliv však o její příčině, a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, vztah příčiny a následku mezi úrazem a ztrátou čichu a chuti u žalobkyně jednoznačně vyloučil.
Tento rozsudek ve spojení s doplňujícím usnesením napadla žalovaná dovoláním z důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Namítá, že závěr odvolacího soudu, že ztráta čichu nesouvisí s jejím úrazem, nemá oporu v provedeném dokazování, neboť ze znaleckého posudku a výpovědi znalkyně MUDr. J., CSc., vyplývá pouze, že objektivními medicínskými metodami se nepodařilo zjistit ztrátu čichu a chuti; dovolatelka poukazuje na výpověď konzultanta znalkyně MUDr. P., že pro objektivní zjištění této ztráty neexistuje žádná metoda, a pokud odvolací soud vzal za prokázané, že žalobkyně trpí ztrátou chuti a čichu, měl důkladně zkoumat, zda příčinou mohl být úraz při dopravní nehodě. Namítá, že odvolací soud nesprávně hodnotil závěry znaleckého posudku, a okolnost, že prostředky současné medicíny neumožňují objektivně zjistit některé poškození zdraví, neznamená, že takové poškození není odškodnitelné. Poukazuje na to, že MUDr. P. řekl, že nelze vyloučit, že ke ztrátě čichu došlo v důsledku utrpěného úrazu. Dovolatelka namítá, že svědecky bylo prokázáno, že před úrazem neměla potíže s čichem a chutí a po úraze tyto obtíže má, a tak je dostatečně prokázána příčinná souvislost. Odvolací soud však přiřadil znaleckému posudku nepřiměřeně vyšší váhu než ostatním provedeným důkazům. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vedlejší účastník na straně žalované ve vyjádření k dovolání uvedl, že rozsudek odvolacího soudu je správný. Argument žalobkyně, že existuje-li časová souslednost, musí být dána také příčinná souvislost, považuje za laický a v rozporu se znaleckým posudkem MUDr. J., CSc., který vyloučil souvislost ztráty čichu, chuti a části sluchu žalobkyně s úrazem utrpěným při dopravní nehodě, znalkyně byla slyšena před soudem a svůj posudek přesvědčivě obhájila.
S vyjádřením vedlejšího účastníka se žalovaná ztotožnila.
Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 28. února 2011 a doplněn dne 28. března 2011, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Dovolatelka sice uplatňuje též dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), konkrétní námitky však v tomto směru nevznáší. Namítá především, že ze znaleckého posudku, o nějž soud opřel své rozhodnutí, nevyplývá závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi jejím úrazem a ztrátou chuti a čichu; uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., tedy že skutkové zjištění nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř. považuje výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že soud měl či neměl uvěřit svědkovi, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Především je třeba uvést, že povinnost tvrzení a důkazní břemeno ve sporu o náhradu škody má žalobce a je na něm, aby své tvrzení o příčině poškození zdraví prokázal. Odvolací soud na základě znaleckého dokazování, zejména z oboru neurologie, učinil skutkové zjištění, že příčinná souvislost mezi úrazem způsobeným dopravní nehodou a ztrátou chuti a čichu žalobkyně nejenže není prokázána, ale je téměř vyloučena. Námitce, že závěr o neexistenci příčinné souvislosti z provedeného dokazování nevyplývá, nelze přisvědčit. Závěry znaleckého posouzení jednoznačně uvádějí, že trvalé poškození chuti a čichu je zjistitelné vyšetřením CT a magnetickou rezonancí („Pokud by u žalobkyně došlo ke ztrátě čichu v souvislosti s traumatem, nešlo by o izolované poranění a bylo by detekovatelné magnetickou rezonancí.“ - srov. výpověď MUDr. L. J., CSc., při jednání před odvolacím soudem, č. l. 104, a odborné vyjádření MUDr. J. P. ze dne 31. 3. 2010, č. l. 55). Obě tato vyšetření byla u žalobkyně provedena a z hlediska neurologického nebylo zjištěno žádné poškození v souvislosti s úrazem, jež by vedlo k trvalému poškození chuti a čichu žalobkyně („anatomický korelát eventuálního poškození čichové a chuťové dráhy však nebyl prokázán, event. zlomenina baze lební, která by mohla také vést k poškození čichu, rovněž nebyla prokázána. … Současné poškození chuti a čichu je nepravděpodobné, vzhledem k vzájemným anatomickým vztahům těchto drah a negativnímu nálezu na CT a MR mozku.“ – srov. závěry znaleckého posudku na č. l. 52, „Ztráta čichu u žalobkyně jednoznačně není v souvislosti s traumatem, může však být důsledkem zbytnění sliznice a podobně“ – srov. výpověď MUDr. L. J., CSc. při jednání před odvolacím soudem, č. l. 104).
Odvolací soud po doplnění řízení dalším dokazováním v souladu s §213 odst. 1, 2 o. s. ř. si pro hodnocení důkazů opatřil podklady rovnocenné s těmi, z nichž vycházel soud prvního stupně, a měl tak podmínky k tomu, aby provedené důkazy mohl sám zhodnotit podle §132 o. s. ř. Při svém rozhodnutí přihlížel pouze ke zjištěním čerpaným z důkazů, které byly v řízení před soudy obou stupňů provedeny, a vzal v úvahu pouze ty okolnosti, jež vyšly najevo v průběhu řízení a jež mají oporu v obsahu spisu; přesvědčivě zdůvodnil, proč vycházel ze znaleckého posudku MUDr. L. J., CSc., a z její výpovědi a proč již další důkazy v odvolacím řízení neprováděl. Nejde tedy o případ, že by soud neměl pro svůj skutkový závěr podklad v provedených důkazech, nebo že by pominul nějaké rozhodné skutečnosti, které byly prokázány. Nelze proto dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu vycházelo ze skutkového zjištění, které v základní sporné otázce nemá oporu v provedeném dokazování. Postup odvolacího soudu při hodnocení důkazů byl v souladu s ust. §132 o. s. ř., jednotlivým důkazům přiřadil důležitost podle jejich vypovídací hodnoty a věrohodnosti, přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, a v jeho hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) ani z jiných hledisek neshledal dovolací soud žádný logický rozpor. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. tedy nebyl ani z tohoto hlediska naplněn.
K námitce dovolatelky, že neexistuje žádná metoda pro objektivní zjištění ztráty čichu a chuti, je třeba uvést, že je rozdíl mezi subjektivním vnímáním poškozeného a objektivním lékařským nálezem na těle pacienta, kdy na základě vyšetření lékař posoudí, které části těla pacienta, jež jsou zodpovědné za vjemy čichu a chuti, jsou nebo nejsou poškozeny. Z důkazů provedených v řízení vyplývá, že subjektivní vnímání poškozeného nelze v případě čichu a chuti lékařskými metodami objektivizovat, tedy zhodnotit, zda pacient cítí vůně či zda vnímá chuť. Medicínskými metodami však lze určit, zda při úrazovém ději došlo k zasažení orgánů odpovědných za vnímání čichu a chuti a jakým způsobem, tedy zda objektivně existují fyziologické příčiny ztráty chuti a čichu.
K námitce, že příčinná souvislost mezi nehodou a ztrátou chuti a čichu po úraze je prokázána tím, že žalobkyně před úrazem tyto obtíže neměla, lze poukázat na konstantní judikaturu, podle níž časové hledisko není rozhodujícím a jediným kritériem a příčinnou souvislost nelze zaměnit za souvislost časovou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, uveřejněný pod číslem 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jak vyplývá z výše uvedeného, rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný, Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalované a vedlejšímu účastníkovi v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2013
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu