ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.3426.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 3426/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce R. B., zastoupeného JUDr. Alicí Zachariášovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Krymská 5, proti žalovanému J. K., zastoupenému JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 3A, o 186.768,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 395/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. června 2012, č. j. 10 Co 84/2012-509, takto:
I. Dovolání proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. června 2012, č. j. 10 Co 84/2012-509, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn co do částky 53.550,- Kč s úroky z prodlení z této částky, se zamítá, jinak se dovolání odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 19. prosince 2011, č. j. 16 C 395/2005-436, zamítl žalobu na zaplacení částky 186.768,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce v dubnu 2005 nechal nalakovat své vozidlo Volkswagen Golf v dílně žalovaného za 29.000,- Kč, krátce poté u něj reklamoval vady, žalovaný přijal vozidlo k odstranění vad, během provádění oprav žalobce vozidlo z dílny žalovaného odvezl a nechal je prohlédnout dvěma znalci J. R. a J. H., kteří zjistili vady prací provedených v dílně žalovaného. Žalobce poté nechal vozidlo nalakovat v jiné firmě za 53.550,- Kč a vozidlo prodal za 185.000,- Kč, přestože původně byl domluven se svědkem P. O., že mu vozidlo prodá za 280.000,- Kč. Z toho důvodu žádá nahradit 95.000,- Kč jako ušlý zisk z prodeje, dále 53.550,- Kč za nové nalakování a další výdaje v souvislosti s přelakováním. Soud dospěl k závěru, že žalobci škoda nevznikla, jeho nárok posoudil podle §652 a násl. obč. zák. jako nárok z odpovědnosti za vady a dovodil, že žalobce měl právo na bezplatné odstranění reklamovaných vad, jehož uspokojení zmařil tím, že vozidlo před dokončením prací odvezl a znemožnil tak žalovanému splnění jeho povinnosti.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. června 2012, č. j. 10 Co 84/2012-509, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 89.568,- Kč s úrokem z prodlení od 10. 2. 2006 do zaplacení, co do částky 2.200,- Kč rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, ohledně 95.000,- Kč s příslušenstvím a úroků z prodlení z 89.568,- Kč od 16. 12. 2005 do 9. 2. 2006 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Po doplnění dokazování výslechem řady svědků a listinnými důkazy dovodil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nalakování automobilu podle §652 obč. zák., které však bylo provedeno vadně, technologicky nesprávně, vady laku byly reklamovány a bylo prokázáno, že žalovaný odmítl opravu laku provést. Následkem toho vznikla žalobci škoda ve výši 89.568,- Kč, za niž podle §420 obč. zák. odpovídá žalovaný a která sestává z částky 53.550,- Kč zaplacené žalobcem za nové provedení laku, za díly pro nastrojování vozidla, za přední a zadní sklo, za odstrojení a nastrojení vozidla apod. Pokud se žalobce domáhal 95.000,- Kč z důvodu, že vozidlo prodal za nižší cenu, než byla původně dohodnuta s P. O., odvolací soud zejména s ohledem na zjištění učiněná z výpovědi tohoto svědka dospěl k závěru, že zisk žalobci neušel, neboť jednání o prodeji vozidla s P. O. bylo pouze informativní a nezávazné. O nároku ve výši 2.200,- Kč již bylo pravomocně rozhodnuto, proto byl rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu zrušen a řízení zastaveno.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Namítá, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně po doplnění řízení, jeho závěry a argumentace však neodpovídají obsahu provedených důkazů. Poukazuje na to, že svědkové P. a J. si na rozdíl od jejich výpovědí před šesti lety dodatečně vzpomněli na technologické nedostatky své někdejší práce a svědek J. uvedl nové skutečnosti. Uvádí, že svědci, kteří vypovídali o telefonátu mezi účastníky, byli zcela nevěrohodní, byli to blízcí přátelé žalobce a jejich výpovědi o tom, že žalovaný odmítal řešit reklamaci, jsou v protikladu s tím, k čemu skutečně došlo, tj. že se účastníci dohodli na provedení oprav, avšak nedohodli se na opravách dalších závad, které si žalobce v mezidobí způsobil sám. Dovolatel nesouhlasí s hodnocením listinných důkazů předložených žalobcem odvolacímu soudu, jemuž vytýká, že se nezabýval věrohodností svědků, výpověď svědka K. a svědkyně P. měl hodnotit v souvislosti s jejich přátelským vztahem k žalobci a rovněž tak výpověď svědka P. O. Namítá, že žalobce ve sporu využil své kamarády k vykonstruování neexistujících nároků, žalobce i někteří svědci před soudem lhali. Dovolatel poukazuje na data, kdy vozidlo prohlíželi znalci R. a H., a kdy byla vystavena faktura. Dovozuje, že nelze jednoznačně určit, zda vozidlo dovezené do společnosti Car Point bylo vozidlem odvezeným od žalovaného, a tedy že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzené škody. Pokud bylo vozidlo vadně nalakované, neměl je žalobce nastrojovat, jeho postup byl v rozporu s §415 obč. zák. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalovaného není důvodné. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 11. června 2012, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Podstatou námitek dovolatele je nesouhlas s hodnocením provedených důkazů a se zjištěným skutkovým stavem, z něhož odvolací soud vycházel při svém rozhodnutí. Dovolatel tak uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř. považuje výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány či vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že soud měl či neměl uvěřit svědkovi, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, který zjistil soud prvního stupně, nemůže se však bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně, pokud bylo čerpáno z výpovědí účastníků řízení a svědků, kteří byli slyšeni při jednání, a proto v takovém případě má opakovat důkazy, které byly provedeny soudem prvního stupně při jednání. Jde-li o listiny, jimiž byl proveden důkaz v řízení před soudem prvního stupně (a též o výpovědi svědků, popř. účastníků, které byly učiněny prostřednictvím dožádaného soudu), může odvolací soud tyto důkazy sám hodnotit, aniž by musel dokazování opakovat.
Pokud jde o skutkový závěr odvolacího soudu, že nalakování automobilu bylo vadné, což nemuselo být zřejmé při předání vozu, a že žalovaný odmítl opravy laku provést, nelze v tomto směru odvolacímu soudu vytknout pochybení. Jak vyplývá z obsahu spisu a odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud doplnil řízení opětovným výslechem svědků a provedením dalších (listinných) důkazů a v souladu s §213 odst. 1, 2 o. s. ř. si pro hodnocení důkazů opatřil podklady rovnocenné s těmi, z nichž vycházel soud prvního stupně. Měl tak podmínky k tomu, aby provedené důkazy mohl sám zhodnotit podle §132 o. s. ř. a příp. se odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Při svém rozhodnutí odvolací soud přihlížel pouze ke zjištěním čerpaným z důkazů, které byly v řízení před soudy obou stupňů provedeny, a vzal v úvahu pouze ty okolnosti, jež vyšly najevo v průběhu řízení a jež mají oporu v obsahu spisu. V odůvodnění svého rozsudku srozumitelně vysvětlil, na základě jakých úvah dospěl ke skutkovým zjištěním, přičemž dovolací soud neshledal, že by pokládal za zjištěné něco, co ve spise není, opomenul něco podstatného, co ve spise je, ani že by v jeho úvahách existovaly logické rozpory. Nejde tedy o případ, že by soud neměl pro svůj skutkový závěr podklad v provedených důkazech, nebo že by pominul nějaké rozhodné skutečnosti, které byly prokázány. V dané věci nelze tedy dovodit, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která v základních sporných otázkách nemají oporu v provedeném dokazování.
V dané věci je rozhodnou skutečností, že automobil žalobce byl nalakován vadně, že žalovaný odmítl opravu laku provést, že jej proto žalobce nechal nalakovat třetí osobou a v souvislosti s tím měl výdaje, jejichž náhrady se domáhá. Tento skutkový stav vyplývá z provedených důkazů, jak jsou jednotlivě uvedeny v rozhodnutí odvolacího soudu, a to ze znaleckých posudků i ze svědeckých výpovědí svědků P., K. a svědkyně P. Námitky dovolatele, že vady laku byly drobné a že žalovaný sám automobil přelakoval, jsou nepodložená tvrzení v rozporu se zjištěným skutkovým stavem.
Pokud žalobce v dovolání zpochybňuje věrohodnost svědků a sám přiřazuje jednotlivým důkazům určitou váhu a věrohodnost, provádí tak sám – namísto soudu - hodnocení důkazů, na jehož základě dovozuje jiný, pro něj příznivější skutkový stav. Námitkou, že některým důkazům soud měl či neměl uvěřit, však nelze zpochybnit zjištěný skutkový stav. Pouhý názor dovolatele na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, nezakládá způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. tak není naplněn. Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce do měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 53.550,- Kč, s příslušenstvím zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Dovolatel rovněž napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, napadl jej tedy i ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně co do částky 2.200,- Kč s příslušenstvím zrušen a co do této částky bylo řízení zastaveno. Dovolání proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu, jež má povahu usnesení, je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolatel však v dovolání neuvádí žádné konkrétní důvody, jimiž by vymezil, v čem spatřuje nesprávnost tohoto rozhodnutí, dovolací soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl pro chybějící obligatorní náležitosti dovolání.
Pokud jde o výrok, jímž byla žaloba co do částky 95.000,- Kč s příslušenstvím zamítnuta, k podání dovolání proti tomuto výroku není dovolatel subjektivně oprávněn, neboť tímto výrokem bylo vyhověno jeho návrhu, proto bylo v tomto rozsahu dovolání odmítnuto podle §243b odst. 5 a §218 písm. b) o. s. ř.
Dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné, neboť se nejedná o dovolání proti rozhodnutí ve věci samé, výroky mají povahu usnesení a jejich přípustnost není založena ani §238 ani §238a ani §239 o. s. ř. Dovolací soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první před středníkem a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nemá na náhradu nákladu dovolacího řízení právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. srpna 2013
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu