ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.779.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 779/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) P. J. , b) Z. J. , c) F. S., d) M. J. , e) V. A. , f) M. S. , g) H. I. , všichni zastoupeni JUDr. Josefem Biňovcem, advokátem se sídlem Praha 7, Strossmayerovo nám. 2, proti žalované České pojišťovně, a.s. , IČO 45272956, se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 207/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2012, č.j. 36 Co 60/2012-85, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 6. 2012, č.j. 36 Co 60/2012-87, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 6. 2012, č.j. 36 Co 60/2012-85, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 6. 2012, č.j. 36 Co 60/2012-87, změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4. 10. 2011, č.j. 27 C 207/2009-56, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 4. 10. 2011, č.j. 27 C 207/2009-61, ve vyhovujících výrocích ve věci samé (výrocích I. –VII.) tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno před 1. 1. 2013, Nejvyšší soud o něm rozhodl podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 - srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále jen „o. s. ř.“). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Ačkoliv odvolací soud rozhodl o změně rozsudku soudu prvního stupně jedním výrokem, rozhodoval o samostatných nárocích každého ze sedmi žalobců. Žalobci požadovaná částka 99.376,- Kč (bez příslušenství) je totiž souhrnem částek představujících náklady, které měli jednotliví žalobci účelně vynaložit na právní zastoupení před uplatněním svých nároků u soudu prvního stupně ve věcech vedených pod sp. zn. 21 C 271/2007 a 22 C 271/2007, a to žalobce a) 35.728,- Kč za čtyři úkony právní pomoci, žalobkyně b) 8.476,- Kč za jeden úkon, žalovaný c) 18.488,- Kč za dva úkony, žalovaný d) 6.780,- Kč za jeden úkon, žalovaný e) 15.416,- Kč za dva úkony, žalobkyně f) 6.780,- Kč za jeden úkon a žalobkyně g) 7.708,- Kč rovněž za jeden úkon. Byť se tyto jednotlivé nároky odvíjejí od téže události, jde o samostatné nároky různých osob; přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému žalobci samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Odvolací soud tak rozhodoval o peněžitém plnění nepřevyšujícím u každého žalobce 50.000,- Kč, a proto je přípustnost dovolání proti měnícímu výroku dovoláním napadeného rozsudku vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků přesahuje částku 50.000,- Kč.
Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §218 písm. c) ve spojení s §243b odst. 5 větou první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2013
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu