ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.1558.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 1558/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v právní věci žalobkyně COMIMPEX, spol. s r.o. se sídlem v Praze 3, Chrudimská 2364/4, IČO 45308918, zastoupené JUDr. Janem Lukešem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 20, proti žalované J. N., bytem v P. 5, P. 697/5, zastoupené JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem se sídlem v Horoměřicích, Malá 967, o zaplacení částky 74.103,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 188/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2012, č. j. 68 Co 469/2012-112, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou změněnou se souhlasem soudu domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 74.103,- Kč s příslušenstvím jako úhradu za užívání bytu o velikosti 2+1 s příslušenstvím ve 4. podlaží domu č. p. 2364 v ulici Ch., P. 3 (dále jen „předmětný byt“), který žalované pronajala nájemní smlouvou ze dne 27. 6. 2003. V průběhu tohoto řízení uplatnila žalovaná (dne 21. 2. 2012) vzájemný návrh, kterým požadovala po žalobkyni zaplacení částky 323.325,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 8. 2008 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že se souhlasem žalobkyně jako pronajímatele provedla v předmětném bytě stavební úpravy, které proběhly především v roce 2004, ale mohly být zcela dokončeny až v roce 2007 po výměně stoupaček. Náklady spojené s opravou bytu činily celkem 379.641,38 Kč, po provedených zápočtech zbývá uhradit 323.325,38 Kč.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 3. 9. 2012, č. j. 13 C 188/2010-101, řízení o vzájemném návrhu na zaplacení částky 323.325,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 8. 2008 do zaplacení zastavil a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalované a o nákladech řízení účastníků. Dospěl k závěru, že projednání věci brání překážka věci rozsouzené, neboť zjistil, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 8 C 618/2009 se žalobkyně (v tomto řízení žalovaná, dále jen „žalovaná“) domáhala na žalované (nyní žalobkyni, dále jen „žalobkyně“) zaplacení částky 323.325,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 8. 2008 do zaplacení, která představovala její investice na rekonstrukci předmětného bytu provedenou se souhlasem pronajímatele zásadně v roce 2004 a zcela dokončenou v listopadu 2007 s ohledem na výměnu stoupaček. Celkové náklady na úpravu bytu činily 379.641,38 Kč, požadovaná částka byla vyčíslena po započtení pohledávek žalobkyně. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 9. 2010, č. j. 8 C 618/2009-203, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2011, č. j. 29 Co 40/2011-230, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2011, byla žaloba zamítnuta s ohledem na vznesenou námitku promlčení (uplatněný nárok byl posouzen ve smyslu §667 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, /dále jen „obč. zák.“/ jako náklady na změnu věci, k jejichž úhradě se pronajímatel zavázal).
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 11. 2012, č. j. 68 Co 469/2012-112, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o zastavení řízení a změnil je ve výrocích o soudním poplatku a nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že jde o tentýž předmět řízení týkající se týchž osob, a řízení je proto třeba zastavit pro překážku věci pravomocně rozhodnuté.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Nesouhlasí s názorem soudů obou stupňů, že projednání věci brání překážka věci rozsouzené s odůvodněním, že v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 3 bylo rozhodnuto „pouze o časovém úseku do roku 2004 a časové období od roku 2004 do 31. 7. 2009 zůstalo nevyřešené.“ Dle názoru dovolatelky tak jde o „naprosto jiný skutek“, její nárok vznikl až po ukončení nájmu a je na místě jej posoudit podle §667 ve spojení s §669 obč. zák. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241b odst. 3 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku, usnesení nebo platebního rozkazu pro účastníky a popřípadě jiné osoby, vyplývající z ustanovení §159a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., věc projednávána znovu (srov. §159a odst. 5, §167 odst. 2 a §174 odst. 1 o. s. ř.).
Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává v první řadě tehdy, jde-li v novém řízení o projednání stejné věci. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v novém řízení rozdílné procesní postavení (např. vystupovaly-li v původním řízení jako žalovaní a v novém jako žalobci). Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Řízení se týká týchž osob rovněž v případě, jestliže v novém řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které byly účastníky pravomocně skončeného řízení. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek (skutkový děj), který byl předmětem původního řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává i tehdy, jestliže skutek (skutkový děj) byl soudem v původním řízení posouzen po právní stránce nesprávně nebo neúplně. O stejný předmět řízení jde také tehdy, jestliže byl stejný skutek (skutkový děj) v novém řízení právně kvalifikován jinak než v řízení původním (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, uveřejněné pod č. 84/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z porovnání rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 9. 2010, č. j. 8 C 618/2009-203, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2011, č. j. 29 Co 40/2011-230, a vzájemného návrhu podaného dne 21. 2. 2012 je zřejmé, že jak v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3, tak v posuzovaném případě vzájemného návrhu, je mezi týmiž účastníky předmětem řízení pohledávka žalované vymezená jako náklady na úpravy předmětného bytu provedené převážně v roce 2004 a zcela dokončené v listopadu 2007 po výměně stoupaček, jež vznikly v celkové výši 379.641,38 Kč a jsou vyčísleny po provedených zápočtech částkou 323.325,38 Kč. Žalovaná tak požaduje svůj nárok s odkazem na shodná skutková tvrzení, jež uplatnila již v předchozím řízení. Jedná se proto o totožnou věc ve smyslu §159a odst. 5 o. s. ř., neboť okolnost, že účastníci mají v těchto řízeních opačné procesní postavení, že řízení o vzájemném návrhu se vede u Obvodního soudu pro Prahu 5, zatímco původní řízení proběhlo u Obvodního soudu pro Prahu 3, a že nárok byl posouzen dle §667 odst. 1 obč. zák. a nyní jej žalovaná odůvodňuje ustanovením §667 ve spojení s §669 obč. zák., není rozhodná.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 2, části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. června 2013
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu