ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.1617.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 1617/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Ing. M. P. , zastoupeného JUDr. Vlastimilem Staňkem, advokátem se sídlem Jablonec nad Nisou, Komenského 21a, proti žalované Ing. D. P. , zastoupené JUDr. Jaroslavem Beldou, advokátem se sídlem Jablonec nad Nisou, Lipová 1581/7, o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu manžely, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp.zn. 5 C 99/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. ledna 2013, č.j. 30 Co 568/2012-69, takto:
I. Dovolání se odmítá
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč, k rukám JUDr. Vlastimila Staňka, advokáta se sídlem Jablonec nad Nisou, Komenského 21a, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku ze dne 18. 1. 2013, č.j. 30 Co 568/2012-69, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci potvrdil rozsudek ze dne 13. 9. 2012, č.j. 5 C 99/2011-49, kterým Okresní soud v Jablonci nad Nisou zrušil právo společného nájmu účastníků ke zde specifikovanému družstevnímu bytu, určil, že jeho dalším nájemcem bude žalovaná jako členka družstva a rozhodl o nákladech řízení, není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 (srovnej článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb.), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Žalobkyní nastolená právní otázka výkladu ustanovení §703 odst. 2 obč. zák. ve spojení s ustanovením §143 odst. 1 písm. a) obč.zák. již byla dovolacím soudem vyřešena a odvolací soud se od ustálené praxe Nejvyšší soudu neodchýlil – srovnej např. jeho usnesení z 16. 5. 2006, sp.zn. 20 Cdo 2115/2005 (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky z 28. 1. 2006, sp.zn. I. ÚS 586/06), a z 22. 7. 2004, dále rozsudek z 8. 6. 2011, sp.zn. 26 Cdo 98/2011, a rozsudek z 23. 8. 2012, sp.zn. 26 Cdo 2858/2011 (ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky z 29. 11. 2012, sp.zn. II. ÚS 3976/12 /na něž odkázal i odvolací soud/), a rozsudek z 20. 9.2012, sp.zn. 26 Cdo 3621/2011. Dovolací soud zde formuloval a odůvodnil názor, podle něhož společné členství manželů v bytovém družstvu je zvláštní a specifický institut, který vzniká ex lege bez ohledu na vůli manželů, jeho vznik, existenci a zánik upravují kogentní ustanovení občanského zákoníku a nelze jej smluvně ovlivnit; v dané věci není důvod, aby bylo rozhodováno jinak.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 27. listopadu 2013
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.
předsedkyně senátu