ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.2677.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 2677/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně městské části Praha 3 , se sídlem Praha 3, Havlíčkovo nám. 9/700, proti žalované I. V., zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem Praha 3, Lucemburská 1599/13, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 384/2006, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2012, č. j. 68 Co 12/2012-243, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 21. 2. 2012, č.j. 68 Co 12/2012-243, potvrdil usnesení ze dne 26. 10. 2011, č.j. 17 C 384/2006-232, kterým Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) zamítl žalobu žalované na obnovu řízení (o vyklizení bytu) a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že okolnosti, tvrzené žalovanou (ke vzniku dluhu na nájemném by nedošlo, pokud by jí žalobkyně vyplácela sociální dávky, na které měla – dle svého názoru – nárok), nelze podřadit pod předpoklady pro obnovu řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a že žaloba byla podána opožděně, neboť uvedené okolnosti měly mít za následek vznik dluhu na nájemném před rokem 2006.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání (doplněné prostřednictvím ustanoveného advokáta), jehož přípustnost opřela o ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a uplatnila v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř. Vytýká soudu, že si neověřil, kdy jí byly doručeny rozsudky a zda tedy podala žalobu na obnovu řízení „včas, ve lhůtě, kdy se o výsledku řízení dověděla“. Poukazuje na to, že rozsudek soudu prvního stupně jí byl doručen obyčejnou poštou až po právní moci (že se tedy nemohla v tomto řízení účelně bránit, navrhovat důkazy a sama vypovídat), že vzápětí podala žalobu na obnovu řízení a není tedy její vinou, že se o výsledku původního řízení dozvěděla opožděně. Dále namítá, že „by nevznikl důvod vyklizení, kdyby jí žalobkyně nepoškozovala opožděným vyplácením sociálních dávek, namítá nedůslednost pošty při doručování zásilek a především nemožnost bez vlastního zavinění zúčastnit se kvalifikovaně původního řízení, o jehož výsledku se dozvěděla opožděně“. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání podané žalovanou proti usnesení odvolacího soudu, vydanému dne 21. 2. 2012, Nejvyšší soud jako soud dovolací v souladu s čl. II bodem 7. zákona č. 404/2012 Sb., projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále „o.s.ř.”).
Žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na povolení obnovy řízení, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, dovolání tak může být podle §238 odst. 1 písm. a), odst. 2 o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. Pl. ÚS 29/11 – použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp.zn. IV. ÚS 1572/11/) tj. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatelka, která výslovně neoznačila žádnou otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí, nesouhlasí (jak vyplývá z obsahu dovolání - §41 odst. 2 o.s.ř.) především se závěrem odvolacího soudu, že žaloba na obnovu řízení byla podána opožděně. Dovolací soud se však s tímto závěrem ztotožňuje, neboť skutečnosti, jimiž žalobu na obnovu řízení odůvodnila, se týkaly okolností vzniku dluhu na nájemném před rokem 2006 (tvrzené nevyplácení sociálních dávek žalobkyní); je tedy zjevné, že jí byly známy v průběhu řízení o vyklizení bytu, a již z tohoto důvodu nemohla být žaloba na obnovu podána v subjektivní tříměsíční lhůtě ve smyslu §233 odst. 1 o.s.ř., která však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí. Skutečnost, kdy se seznámila s rozsudkem v řízení o vyklizení bytu, je irelevantní, neboť pro určení právní moci rozsudku je rozhodující – je-li účastník zastoupen – datum doručení jeho zástupci (dne 22. 2. 2010); ostatně sama žalovaná uvedla, že rozsudek odvolacího soudu v řízení o vyklizení bytu obdržela od své právní zástupkyně dne 27. 4. 2010 (viz č.l. 178 spisu) a žalobu na obnovu řízení podala až dne 18. 11. 2010. S ohledem na výše uvedené proto nelze dovodit, že by odvolací soud v tomto směru věc nesprávně právně posoudil. Ostatní námitky dovolatelky se pak převážně upínají k původnímu řízení o vyklizení bytu a nesměřují tedy proti napadenému usnesení odvolacího soudu. Nad rámec uvedeného je možno přisvědčit závěru odvolacího soudu, že žalovanou tvrzené skutečnosti nemohly (s ohledem na předmět řízení – jednalo se o vyklizení bytu, v němž již nemohla být přezkoumávána důvodnost výpovědi z nájmu bytu) přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci, a tudíž nemohl být naplněn ani předpoklad přípustnosti obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalované není podle §238 odst. 1 písm. a) a §238 odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a skutečnost, že žalobkyni v dovolacím řízení nevznikly (dle obsahu spisu) náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo vůči žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2013
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu