ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.3376.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 3376/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně M. K. , bytem v P., zastoupené JUDr. Pavlem Musilem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Malá Strana, Hellichova 1, proti žalované městské části Praha 3 , se sídlem v Praze 3, Havlíčkovo nám. 700/9, IČO: 00063517, o určení nájmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 95/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2012, č. j. 28 Co 45/2012-100, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 28. 3. 2012, č. j. 28 Co 45/2012-100, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (soud prvního stupně) ze dne 23. 9 2011, č. j. 18 C 95/2008-75, jímž zamítl žalobu na určení, že „žalobkyně je nájemkyní prostoru k bydlení – bytu, o velikosti 1+0 a výměře 27,98 m² (v katastru nemovitostí vedeném jako jednotka č. 2016/112), nacházejícího se v šestém podlaží domu, postaveném na pozemku p. č. 2617/1 v k. ú. V. a obci Praha, na adrese v P.“ (dále jen „předmětný prostor“), a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem (napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a §241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.
Dovolatelka výslovně uplatnila nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (námitkami, že odvolací soud neprovedl další důkazy, nepoučil ji podle §118a o. s. ř.). Vyjma případu, o který zde nejde, kdy by šlo o výklad či aplikaci procesních předpisů, však přihlíží dovolací soud k vadám (podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Jen pro úplnost lze dodat, že soud provedl všechny důkazy významné pro právní posouzení věci, a ani nebylo třeba, aby odvolací soud poučil žalobkyni podle §118a o. s. ř., neboť nezamítl žalobu proto, že by neunesla břemeno tvrzení či důkazní, ale rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu.
Podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) uplatnila dovolatelka rovněž nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že na ni nepřešel nájem k předmětnému prostoru, zpochybnila prostřednictvím námitek skutkových (má za to, že v řízení bylo prokázáno, že předmětný prostor je bytem, a proto mohlo dojít k přechodu nájmu podle §706 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a že nebylo prokázáno, že měla byt v P.). Brojí proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění pro posouzení splnění podmínek pro přechod nájmu k předmětnému prostoru, v konečném důsledku nabízí vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jejího názoru soud z provedených důkazů zjistit.
Přípustnost dovolání tedy nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalované podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2013
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu