ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.3421.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 3421/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Ing. A. H. , P., zastoupené Mgr. Janem Soukupem, advokátem se sídlem Praha 1, Konviktská 297/12, proti žalované R. F. , Ch., zastoupené JUDr. Danuší Pollákovou Staňkovou, advokátkou se sídlem Pardubice, Jindřišská 1441, o zaplacení částky 1.659.120,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 108 C 243/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. ledna 2013, č. j. 18 Co 822/2012-198, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. ledna 2013, č. j. 18 Co 822/2012-198, odmítl podle §243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb. – dále opět jen „o.s.ř.“), neboť v něm neuplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o.s.ř. (ve spojení s ustanovením §241b o.s.ř.), nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilé dovolací důvody (jejichž prostřednictvím jednak namítla vady řízení a jednak se pokusila zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu zejména v otázce doby skončení nájemního poměru, z něhož se má odvíjet uplatněný nárok podle §667 odst. 1 věty čtvrté zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v době skončení tohoto nájemního vztahu – dále jen „obč. zák.“). Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění; uvedené závěry platí i pro zjišťování obsahu jednostranných právních úkonů (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73 v sešitě č. 10 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2010, sp. zn. 26 Cdo 967/2008). Zpochybnila-li proto dovolatelka správnost právních názorů, že je promlčeno právo na úhradu protihodnoty toho, o co se v důsledku změny na pronajaté nemovitosti zvýšila její hodnota (§667 odst. 1 věta čtvrtá obč. zák.), a že námitka promlčení byla uplatněna důvodně, poukazem na to, co bylo obsahem vůle smluvních stran projevené v nájemní smlouvě ze dne 23. října 1992, ve výpovědi z nájmu ze dne 13. března 2001, v tzv. Smlouvě o novém nájmu ze dne 28. února 2001, v nájemní smlouvě ze dne 8. června 2001 a ve výpovědi z nájmu ze dne 18. července 2006 a jak měla být tato vůle interpretována, napadla správnost skutkového (nikoli právního) závěru odvolacího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 30. května 2007, sp. zn. 28 Cdo 1222/2007, uveřejněný pod C 5276 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 29. srpna 2011, sp. zn. 26 Cdo 2105/2009, a z 23. dubna 2013, sp. zn. 26 Cdo 2615/2012). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět k odlišným právním závěrům ohledně otázky promlčení práva uplatněného s odkazem na ustanovení §667 odst. 1 věty čtvrté obč. zák.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2013
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu