ECLI:CZ:NS:2013:26.ND.318.2013.1
sp. zn. 26 Nd 318/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců a/ HSJH, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 24, IČ: 25088858, a b/ M. H. , V. M., proti žalované DEW-H, a. s., v likvidaci , se sídlem v Praze 4, Pražského povstání 1244/3, IČ: 45241406, zastoupené Mgr. Karlem Tománkem, advokátem se sídlem v Čerčanech, Sokolská 505, o vyslovení neplatnosti valné hromady a o zaplacení částek 1.774.452,-Kč a 1.798.793,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2008, č. j. 14 Cmo 241/2007-225, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 36/2008, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 36/2008 se nepřikazuje k projednání odvolání Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu soudu České republiky spis sp. zn. 1 Cm 36/2008 se žalobkyniným návrhem, aby věc byla k projednání odvolání proti usnesení tohoto soudu ze dne 23. dubna 2013, č. j. 1 Cm 36/2008-79, přikázána z důvodu vhodnosti Vrchnímu soudu v Olomouci (§12 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“). Návrh žalobkyně odůvodnila potřebou zajištění nestrannosti rozhodování soudu. V této souvislosti uvedla, že soudy v předchozích řízeních konstatovaly nesprávný postup ve věci, avšak v následných rozhodnutích jej pod různými záminkami obhajovaly a nevyvozovaly z něj patřičné, resp. vůbec žádné důsledky. Vyjádřila přesvědčení, že nestranné posuzování věci nelze předpokládat ani soudci jiného senátu Vrchního soudu v Praze, neboť ti nebudou nestranně hodnotit práci svých kolegů.
Žalovaná s přikázáním věci Vrchnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti nesouhlasila. Uvedla, že žalobkyně návrh relevantním způsobem nezdůvodnila, neboť neprokazuje poměr soudců k věci nebo k účastníkům a údajnou podjatost soudců Vrchního soudu v Praze spatřuje pouze ve způsobu rozhodování ve věci (resp. v jiných souvisejících sporech). Dodala, že obě účastnice mají svá sídla v Praze.
Podle §12 odst. 1 o.s.ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a o.s.ř.), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně. Věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o.s.ř.). Podle §12 odst. 3 o.s.ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby k projednání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně byla věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti (v daném případě Vrchnímu soudu v Olomouci).
Předpoklady přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o.s.ř.) mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, procesní situaci, eventuelně na okolnostech jiných; rozhodnými jsou především ty, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu však lze přistoupit jen výjimečně, ze závažných důvodů, neboť představuje výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu účastníků řízení, je v zákoně upraveno jejich právo vyjádřit se k důvodu delegace a k tomu, kterému soudu má být věc delegována (§12 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z nich projevil zásadně nepříznivě.
V projednávané věci žalobkyně svůj návrh na delegaci Vrchnímu soudu v Olomouci odůvodnila výhradně konstatováním, že v odvolacím řízení by neměl (z důvodu nestrannosti /snad z jejího pohledu podjatosti/ soudců, byť jiného senátu) rozhodovat Vrchní soud v Praze.
Podle názoru Nejvyššího soudu však takovýto důvod nelze považovat za relevantní z pohledu ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. a tedy za důvod k tzv. delegaci vhodné.
Vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze z projednáváni a rozhodování ve věci z důvodu podjatosti (jak to snad měla žalobkyně na mysli) by odůvodňovalo tzv. delegaci nutnou podle §12 odst. 1 o.s.ř. Rozhodnutí o této delegaci však musí předcházet řízení o vyloučení soudce či soudců (§14, §15 odst. 2 a §16a o.s.ř.). Nelze však za použití námitek podřaditelných pod ustanovení §12 odst. 1 ve spojení s ustanoveními §14, 15 odst. 2 a 16a o.s.ř. odůvodňovat návrh na delegaci vhodnou podle §12 odst. 2 o.s.ř. (jejímž prostřednictvím se má dosáhnout především rychlejšího a hospodárnějšího projednání věci), jak to ve skutečnosti, a to navíc nikoli ve vztahu ke konkrétním soudcům, učinila žalobkyně. Nad rámec uvedeného snad lze předeslat, že podle §14 odst. 4 o.s.ř nejsou důvodem pro vyloučení soudce okolnosti, jež spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Protože jiné důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti žalobkyně neuvedla, Nejvyšší soud jejímu návrhu na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci (z důvodu vhodnosti) nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2013
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu