ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.2576.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 2576/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla, v právní věci žalobkyně České pojišťovny, a. s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, IČ 45272956 proti žalované M. K. , bytem M., právně zastoupené JUDr. Jaroslavem Sýkorou, advokátem se sídlem Příbram III, Zahradnická 74, o zaplacení částky 246.369,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 57/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2011, č. j. 19 Co 309/2011 – 357, takto:
I. co do částky 37.053,- Kč s příslušenstvím se dovolání odmítá .
II. co do částky 209.316,- Kč s příslušenstvím se rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2011, č. j. 19 Co 309/2011-357, zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 1. 2008 domáhala zaplacení částky 246.369,- Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení vzniklého žalované neoprávněným vyplacením pojistného plnění. Uvedla, že dne 27. 12. 2005 žalovaná nahlásila žalobkyni dopravní nehodu svého vozidla, když tvrdila, že dostala vozidlo do smyku, sjela mimo komunikaci a oběma boky vozidla narazila do stromů. Na základě uplatněného nároku byla dne 31. 1. 2006 zaplacena společnosti provádějící asistenci faktura za odtah vozidla žalované ve výši 7.234,- Kč a dne 9. 2. 2006 bylo žalované vyplaceno pojistné plnění ve výši 239.135, Kč. Dále žalobkyně uvedla, že kontrolou spisu škodní události nabyla podezření, že k poškození vozidla nedošlo způsobem tvrzeným žalovanou. Na základě znaleckého posudku č. L-12-12/2007 znaleckého ústavu MBL Crash expert s. r. o. ze dne 8. 6. 2007, který si objednala, dospěla žalobkyně k závěru, že k poškození vozidla žalované nedošlo při dopravní nehodě, jakožto nahodilé události. Žalované proto nevznikl nárok na pojistné plnění a vzniklo ji bezdůvodné obohacení.
Žalovaná odmítla tvrzení, že by k poškození vozidla nedošlo způsobem jí uvedeným, zejména namítala, že se s obsahem znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem MBL Crash expert s. r. o. nesouhlasí. Navrhla, aby soud zadal zpracování znaleckého posudku nezávislému znalci.
Okresní soud v Příbrami, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 19. 2. 2009, č. j. 7 C 57/2008 – 152, žalobu co do částky 185.363,- Kč s příslušenstvím zamítl a co do částky 61.006,- Kč s příslušenstvím žalobě vyhověl. Na základě znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem ABS znalecký ústav s. r. o. (č. l. 67), dospěl k závěru, že průběh dopravní nehody tak jak byl popisován žalovanou je možný, nicméně některá poškození vzniknout nemohla. Tato poškození byla žalobkyní vyčíslena částkou 61.006,- Kč, a proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl.
Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 12. 11. 2009, č. j. 19 Co 297/2009 – 228, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání obou stran zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že soud prvního stupně rozhodl na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, když žalovaná v průběhu odvolacího řízení úspěšně zpochybnila věrohodnost znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem ABS znalecký ústav s. r. o. v řízení před soudem prvního stupně. Znaleckým posudkem č. 2205-11 (č. l. 185) vypracovaným znalcem Ing. J. Š. a předloženým jako důkaz žalovanou bylo totiž prokázáno, že znalecký posudek předložený žalobkyní i znalecký posudek vypracovaný znalcem ustanoveným soudem prvního stupně, nesprávně identifikovaly místo nehody.
Okresní soud v Příbrami doplnil dokazování znaleckým posudkem Ing. P. P., Ph.D. (č. l. 242) a rozsudkem ze dne 23. 12. 2010, č. j. 7 C 57/2008 – 303, žalobu co do částky 209.316,- Kč s příslušenstvím zamítl a co do částky 37.053,- Kč s příslušenstvím žalobě vyhověl. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by k poškození automobilu žalované nedošlo při dopravní nehodě jakožto nahodilé události, současně však vzal za prokázané, že při dopravní nehodě nemohla vzniknout poškození, za které žalobkyně vyplatila plnění ve výši 37.053,- Kč, a proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 11. 2011, č. j. 19 Co 309/2011 – 357, rozsudek soudu prvního stupně co do částky 37.053,- Kč s příslušenstvím potvrdil a v částce 209.316,- Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobě vyhověl. Aniž by zopakoval či doplnil dokazování provedené před soudem prvního stupně, vzal za prokázané, že poškození automobilu žalované nevzniklo při dopravní nehodě, jakožto nahodilé události. Žalované proto nárok na pojistné plnění nevznikl, a proto také se žalovaná bezdůvodně obohatila ve výši celého poskytnutého pojistného plnění. Zároveň uvedl, že již samo uvedení nepravdivých údajů týkajících se rozsahu vzniklé škody odůvodňuje návrh žalobkyně na vrácení celého vyplaceného pojistného plnění bez ohledu na výši skutečné škody.
B. Dovolání
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2011, č. j. 19 Co 309/2011-357, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v §237 odst. 1 písm. a) a c). Jako dovolací důvod uvedla, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], a dále že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§241a odst. 3]. Konkrétně namítla:
a) nesprávný je závěr odvolacího soudu, že již samotné vědomé uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů týkajících se rozsahu pojistné události odůvodňuje návrh žalobkyně na vrácení pojistného plnění v plné výši. Odmítnutím pojistného plnění není možné zpětně vymáhat již vyplacené prostředky.
b) žalobkyni se nepodařilo prokázat, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši celého pojistného plnění bez právního důvodu. Skutečnost, že některá poškození nemohla podle soudů vzniknout, může mít za následek pouze neexistenci právního důvodu části pojistného plnění za škody, jejichž vznik nebyl prokázán.
c) relevantní znalecký posudek byl zhotoven s časovým odstupem téměř pět let po nehodě (v předchozím posudku bylo nesprávně určeno místo nehody), v průběhu kterých se mohlo místo nehody výrazně změnit. Žalobkyně měla prokázat, že se místo nehody nezměnilo, jinak nelze dospět k závěru o nemožnosti vzniku některých škod na vozidle.
Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že nebylo prokázáno, že k dopravní nehodě došlo jakožto k nahodilé skutečnosti. Poukázala na skutečnost, že rodinný příslušníci žalované a žalovaná měli v období přibližně 1,5 roku 5 různých dopravných nehod. Dále uvedla, že v době výplaty pojistného nevěděla, že dopravní nehoda nesplňuje znak nahodilé pojistné události a že řada poškození nemohla na vozidle vzniknout. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, uvedla, že předpokladem výkonu právního úkonu odmítnutí pojistného plnění je vědomost pojistitele o tom, že byly uvedeny nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události.
C. Přípustnost
Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno před dnem účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., dovolací soud věc s ohledem na čl. II bod 7 cit. zákona a s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, projednal podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2013.
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, řádně zastoupenou a splňuje formální obsahové znaky předepsané §241a odst. 1 o. s. ř.
Co do částky 37.053,- Kč s příslušenstvím není dovolání žalované přípustné podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Ve zbytku je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť svým rozsudkem ze dne 10. 11. 2011, č. j. 19 Co 309/2011 - 357, Krajský soud v Praze změnil I. výrok rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 12. 2010, č. j. 7 C 57/2008 - 303.
D. Důvodnost
Dovolání je co do částky 209.316,- Kč s příslušenstvím i důvodné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. přihlíží dovolací soud, je-li dovolání přípustné, z úřední povinnosti k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
V odůvodnění svého rozsudku dospěl odvolací soud k závěru, že dopravní nehoda žalované ze dne 27. 12. 2005 nebyla nahodilou skutečností, nelze ji tedy považovat za pojistnou událost ve smyslu §3 písm. b) zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, resp. ve smyslu článku 5 všeobecných pojistných podmínek žalobkyně (č. l. 113) a žalované tak vůbec nevznikl nárok na pojistné plnění. Oproti tomu soud prvního stupně uvedl, že „ nebylo žádným způsobem prokázáno, že by předmětná dopravní nehoda nebyla nahodilou událostí – naopak bylo prokázáno, že k nehodě došlo vlivem nepříznivého stavu vozovky a rychlosti jízdy žalované, kdy nic nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o fingovanou dopravní nehodu. “. Pokud odvolací soud má za to, že je z dosud provedených důkazů možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně, musí tyto důkazy zopakovat (srov. §213 o. s. ř.). V souzené věci odvolací soud dospěl z dosud provedených důkazů k odlišnému skutkovému zjištění, když na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažoval dopravní nehodu žalované ze dne 27. 12. 2005 za nahodilou událost, aniž by tyto důkazy zopakoval (č. l. 354). Přímo v odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvádí, že „ při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu, tak jak jej zjistil soud prvního stupně a neshledal důvody pro opakování nebo doplnění dokazování “. Uvedený postup je vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), a k níž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.). (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 09. 2010, sp. zn. 22 Cdo 4383/2008; v obecné rovině pak např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1383/2004)
Odůvodnění:rozsudku odvolacího soudu je navíc vnitřně rozporné, když na jedné straně odvolací soud dovodil, že dopravní nehoda žalované nebyla pojistnou událostí, a současně dospěl k závěru, že vědomé uvedení nepravdivých údajů týkajících se rozsahu pojistné události samo o sobě odůvodňuje vrácení pojistného plnění v plné výši. Posledně uvedený právní závěr je nesprávný a vyvolává pochybnosti o tom, jak odvolací soud věc posoudil. První možnou interpretací odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je, že vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně (o tom, že dopravní nehoda byla pojistnou událostí) a vyhověl žalobě s ohledem na svůj právní závěr o odůvodněnosti vrácení pojistného plnění v plné výši z důvodu vědomého uvedení nepravdivých údajů žalovanou. V prospěch této varianty svědčí skutečnost, že odvolací soud nejen konstatoval důvodnost nároku na vrácení pojistného plnění v důsledku vědomého uvedení nepravdivých údajů, ale také výslovně uvedl, že vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Druhou možnou interpretací odůvodnění odvolacího soudu je, že skutkový stav posoudil odlišně (tj. dospěl k závěru o tom, že dopravní nehoda nebyla pojistnou událostí) a žalobě vyhověl proto, že žalované vůbec nevznikl nárok na pojistné plnění, neboť předmětná dopravní nehoda nebyla pojistnou událostí. V prospěch této varianty svědčí skutečnost, že odvolací soud výslovně uvádí, že nahlášená pojistná událost nebyla pojistnou událostí a dovozuje, že žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši vyplaceného pojistného plnění. Z rozsudku odvolacího soudu tak není zřejmé, na základě které z variant dospěl ke svému rozhodnutí.
Lze přitom zároveň přisvědčit dovolatelce, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, pokud uvedl, že uvedení nepravdivých údajů, týkajících se rozsahu pojistné události odůvodňuje samo o sobě návrh žalobkyně na vrácení celého poskytnutého pojistného plnění, přičemž není rozhodné, jaká škoda skutečně vznikla.
Ustanovení §16 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (dále též jen „zákon o pojistné smlouvě“), uvádí, že pojistitel je „ povinen po oznámení události, se kterou je spojen požadavek na plnění z pojištění, bez zbytečného odkladu zahájit šetření nutné ke zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit. “ V následujícím odstavci uvádí, že pojistné plnění „ je splatné do 15 dnů po skončení šetření podle odstavce 1. Šetření je skončeno, jakmile pojistitel sdělí jeho výsledky oprávněné osobě. “ Třetí odstavec stanovuje povinnost ukončit šetření do 3 měsíců po tom, co byla pojistiteli pojistná událost oznámena. Nemůže-li pojistitel šetření v uvedené lhůtě ukončit, je povinen oprávněné osobě sdělit důvody a na její žádost poskytnou přiměřenou zálohu z pojistného plnění. Podle §24 odst. 1 písm. b) zákona o pojistné smlouvě může pojistitel plnění z pojistné smlouvy odmítnout mj. proto, že „ oprávněná osoba uvede při uplatňování práva na plnění z pojištění vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo podstatné údaje týkající se této události zamlčí. “. Dle §24 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě, „ dnem doručení odmítnutí pojistného plnění pojištění zaniká “.
Ustanovení §16 zákona o pojistné smlouvě tedy poskytuje pojistiteli prostor k šetření, který je nutný ke zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit. Pokud v průběhu šetření pojistitel zjistí, že při uplatňování práva na plnění z pojištění byly oprávněnou osobou vědomě uvedeny nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo byly podstatné údaje týkající se tétoudálosti zamlčeny, může podle §24 zákona o pojistné smlouvě pojistné plnění odmítnout. Literatura uvádí, že v případě odmítnutí plnění jde „ o speciální námitku, kterou může pojistitel uplatnit pouze v rámci šetření podle §16 . Prostorem pro odmítnutí plnění „ je doba od zahájení do ukončení šetření ohledně rozsahu povinnosti pojistitele plnit (§16) “ (Bohman, L. – Wawerková, M. Zákono pojistné smlouvě: komentář , Praha: Linde, 2009, s. 146). Z uvedeného důvodu nelze odmítnout již vyplacené pojistné plnění. Jestliže tedy v souzené věci žalobkyně po provedeném šetření pojistné události dle §16 zákona o pojistné smlouvě rozhodla o vyplacení pojistného plnění, nemůže již toto pojistné plnění podle §24 zákona o pojistné smlouvě odmítnout. Za této situace je i odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, nepřípadný. V uvedené věci totiž pojistitel pojistné plnění odmítl, aniž by došlo k jeho vyplacení a žalobcem byla oprávněná osoba, která se domáhala vyplacení pojistného plnění. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou běhu promlčecí doby pro uplatnění práva pojistitele odmítnout vyplacení pojistného plnění. Protože však k vyplacení pojistného plnění nedošlo, nezabýval se otázkou, zda je možné odmítnout vyplacení tohoto plnění i poté, co již bylo vyplaceno. Jak již bylo předesláno, v souzené věci naopak bylo pojistné plnění vyplaceno a pojistitel jej začal vymáhat zpět.
Podle ustanovení §451 odst. 1 obč. zák. „ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat .“ Podle §451 odst. 2 obč. zák. „ bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. “. Podle §2 zákona o pojistné smlouvě se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu pojistné plnění. V souzené věci z podmínek pojistné smlouvy (č. l. 113) uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou plyne, že se pojistitel zavázal vyplatit pojistné plnění ve výši nákladů na opravy poškození vozidla způsobených pojistnou událostí (srov. čl. 7 bod 4, čl. 7 bod 7 písm. a/ a čl. 8 smluvních podmínek). Pokud tedy bylo vyplaceno plnění i za poškození, jež prokazatelně nemohla být způsobená pojistnou událostí, obohatila by se žalovaná ve výši těchto neoprávněně přijatých plateb, jakožto plnění bez právního důvodu. V případě, že by bylo prokázáno, že událost, na jejímž základě bylo vyplaceno pojistné plnění, vůbec nebyla pojistnou událostí, tj. nejednalo se o nahodilou skutečnost, obohatila by se žalovaná ve výši celkově poskytnutého pojistného plnění, jakožto plnění bez právního důvodu.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami dovolatelky, rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2 věty za středníkem zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. srpna 2013
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu