ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.2753.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 2753/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph. D. a Mgr. Zdeňka Sajdla, v právní věci žalobců a) P. V. , a b) J. V. , zastoupených JUDr. Zdeňkem Broumem, advokátem se sídlem v Děčíně I, Lázeňská 479/15, proti žalovaným 1) J. Ch. , 2) J. P. , a 3) Z. S. , všem zastoupeným Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně III, U Starého mostu 111/4, o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 19 C 126/2011, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2013, č. j. 12 Co 1372/2012-55, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným náklady dovolacího řízení ve výši 2 868 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Narcise Tomáška, advokáta se sídlem v Děčíně III, U Starého mostu 111/4.
Odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobci se domáhali na žalovaných, aby jim z titulu bezdůvodného obohacení společně a nerozdílně zaplatili částku 50 000 Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 29. 11. 2011, č. j. 19 C 126/2011-25, uložil každému žalovanému, aby žalobcům zaplatil částku 16 666,66 Kč, a ve zbytku žalobu zamítl (dle soudu prvního stupně tedy závazek žalovaných nebyl solidární, ale jednalo se o závazky dílčí); o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně s odkazem na §142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že na ni žádný z účastníků nemá právo.
K odvolání žalobců, jež směřovalo toliko proti nákladovému výroku soudu prvního stupně, Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24. 4. 2012, č. j. 12 Co 127/2012-40, napadený výrok soudu prvního stupně zrušil s tím, že absence řádného odůvodnění nákladového výroku neumožňuje tento výrok přezkoumat.
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 3. 9. 2012, č. j. 19 C 126/2011-49 opětovně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (ať již před soudem prvního stupně, tak ani před soudem odvolacím). Dle soudu prvního stupně za situace, že se žalobci domáhali zaplacení částky 50 000 Kč proti všem žalovaným společně a nerozdílně, ale soud dospěl k závěru, že jejich oprávněný nárok odpovídá toliko částce 16 666,66 Kč proti každému z žalovaných, neměli ve věci „plný úspěch“ , pročež je třeba aplikovat §142 odst. 2 o. s. ř.; s ohledem na skutečnost, že zahájení soudního řízení zavinili žalovaní, nepřiznal jim soud prvního stupně ani částečnou náhradu nákladů řízení (ačkoliv každý z žalovaných byl úspěšný ze dvou třetin).
K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26. 2. 2013, č. j. 12 Co 1372/2012-55, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti posledně uvedenému usnesení odvolacího soudu podali žalobci dne 10. 6. 2013 (dále také „dovolatelé“ ) řádně zastoupení advokátem včasné dovolání. Dovolatelé napadli usnesení odvolacího soudu „v plném rozsahu" ; přípustnost svého dovolání opřeli o §237 o. s. ř., resp. o tvrzení, že odvolací soud se při posuzování otázky, zda ve věci měli „plný úspěch“ , odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelé ve svém dovolání dále navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a ve věci rozhodl tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit jim náklady řízení před soudy nižších stupňů v částce 50 600 Kč [soudní poplatek ve výši 2000 Kč, náklady řízení před soudem prvního stupně dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „přísudková vyhláška“ ) ve výši 16 400 Kč a náklady řízení před odvolacím soudem dle přísudkové vyhlášky ve výši 2 x 16 100 Kč] a že žalovaní jsou povinni zaplatit náklady dovolacího řízení.
Žalovaní ve svém vyjádření k dovolání ze dne 21. 8. 2013 uvedli, že dovolatelé v dovolání neuvedli dovolací důvod a že se ztotožňují s právním posouzením provedeným soudy nižších stupňů.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, tedy i proti akcesorickým výrokům a to včetně výroků o nákladech řízení. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, jež je – stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ). I v případě dovolání proti výrokům o nákladech řízení se však uplatní omezení přípustnosti dovolání stanovené ustanovením §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., dle kterého dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč. Jinak řečeno, rozhodly-li soudy nižších stupňů, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před těmito soudy vedených, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolatelům odepřely (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013).
V řízení před soudem prvního stupně přicházela (podle obsahu spisu) v úvahu na nákladech dovolatelů v úvahu paušální sazba odměny dle §3 odst. 1 bodu 4 ve spojení s §19a přísudkové vyhlášky, přičemž pro posouzení sazby odměny je rozhodné znění přísudkové vyhlášky před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb., tedy ve znění do 29. 2. 2012 (srov. §16 odst. 1 přísudkové vyhlášky), ve výši 20 540 Kč (9 000 Kč + 17 % z částky 40 000 Kč, to vše zvýšeno o 30 %), dále 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle §11 odst. 1, §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“ ) (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé, účast na jednání před soudem), a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, celkem tedy 23 440 Kč. V průběhu řízení před soudem prvního stupně, jež následovalo poté, co odvolací soud usnesením ze dne 24. 4. 2012, č. j. 12 Co 127/2012-40, zrušil napadený nákladový výrok, dovolatelům žádné náklady nevznikly.
V prvním i opakovaném řízení před odvolacím soudem přicházela (podle obsahu spisu) v úvahu na nákladech dovolatelů paušální sazba odměny dle §14 odst. 3 ve spojení s §18 a §19a přísudkové vyhlášky ve výši 650 Kč (50 % z částky 1 000 Kč, to vše zvýšeno o 30 %), a 1 x paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle §11 odst. 1, §13 odst. 3 advokátního tarifu (písemné podání), tedy celkem dvakrát 950 Kč.
Je tedy zřejmé, že součet částek za řízení před oběma soudy dosahuje toliko výše 25 340 Kč (23 440 Kč + 950 Kč + 950 Kč) a nepřevyšuje tak částku 50 000 Kč, a proto také dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné být nemůže (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013).
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že nepřehlédl, nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněný pod číslem 116/2013 Sb. (k dispozici též na internetových stránkách nalus.usoud.cz), kterým byla zrušena přísudkovou vyhlášku, v důsledku čehož se při rozhodování o náhradě nákladů řízení odměna za zastupování advokátem určí podle advokátního tarifu, jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněném pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přísudková vyhláška však byla zrušena až s účinností od 7. 5. 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů, tedy až poté, co odvolací soud vynesl napadené rozhodnutí, a při posuzování přípustnosti dovolání proto ke zrušení přísudkové vyhlášky – má-li být výsledek dovolacího řízení pro účastníky předvídatelný – nelze přihlížet (srov. obdobně přechodná ustanovení k zákonům, jimiž bylo novelizováno dovolací řízení, konkrétně např. čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. nebo čl. II bod 7 zákona č. 404/2012).
Zcela nad rámec budiž uvedeno, že dovolání dovolatelů by s ohledem na §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. nemohlo být přípustné, ani kdyby dovolací soud posuzoval výši nákladů řízení, která měla být soudy nižších stupňů dovolatelům odepřena, podle advokátního tarifu.
V takovém případě by v řízení před soudem prvního stupně přicházela (podle obsahu spisu) v úvahu na nákladech dovolatelů sazba mimosmluvní odměny dle §7 bodu 5 ve spojení s §12 advokátního tarifu ve výši 14 880 Kč (tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé, účast na jednání před soudem – když sazba za každý z nich činí 4 960 Kč – 1 500 Kč + 40 x 40 Kč, to vše zvýšeno o 60 %), dále 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle §11 odst. 1, §13 odst. 3 advokátního tarifu, a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, celkem tedy 17 780 Kč. V řízení před soudem prvního stupně, jež následovalo poté, co odvolací soud usnesením ze dne 24. 4. 2012, č. j. 12 Co 127/2012-40, zrušil napadený nákladový výrok, by pak žádná náhrada nákladů řízení nepřicházela v úvahu ani podle advokátního tarifu.
V prvním i opakovaném řízení před odvolacím soudem přicházela (podle obsahu spisu) v úvahu podle advokátního tarifu na nákladech dovolatelů sazba mimosmluvní odměny dle §7 bodu 5 ve spojení s §11 odst. 2 písm. c) a §12 advokátního tarifu ve výši 2 480 Kč za jeden úkon právní služby – odvolání proti rozhodnutí, přičemž nešlo o odvolání ve věci samé (1 500 Kč + 40 x 40 Kč, to vše sníženo o 50 % a zároveň zvýšeno o 60 %), dále 1 x paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle §11 odst. 1, §13 odst. 3 advokátního tarifu (písemné podání), tedy celkem dvakrát 2 780 Kč.
Je tedy zřejmé, že i kdyby byla výše nákladů řízení před soudy nižších stupňů počítána podle advokátního tarifu, dosáhla by toliko částky 23 340 Kč (17 780 Kč + 2 780 Kč + 2 780 Kč) a částku 50 000 Kč by nepřevyšovala.
Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru o nepřípustnosti dovolání dovolatelů a jejich dovolání podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání dovolatelů bylo odmítnuto, čímž žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Náklady žalovaných v dovolacím řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 21. 8. 2013), přičemž tarifní hodnotu, z níž se vypočítává mimosmluvní odměna za úkon právní služby v dovolacím řízení, tvoří v posuzované věci částka 25 340 Kč (tedy částka odpovídající výši nákladů řízení, jichž se dovolatelé v dovolacím řízení domáhali), z níž mimosmluvní odměna v souladu s §7 bodem 5 činí 2 140 Kč (1 500 Kč + 16 x 40 Kč), když tuto odměnu je třeba v souladu §11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 advokátního tarifu snížit na jednu polovinu (srov. obdobně např. již důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 34/2001) a v souladu s §12 odst. 4 advokátního tarifu zároveň zvýšit na 240 % (3 x 80 %); mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby tedy v posuzované věci činí 2568 Kč. S paušální náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč pak jde celkem o částku 2 868 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal žalovaným k tíži dovolatelů. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. listopadu 2013
JUDr. Iva B r o ž o v á
předseda senátu