ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.2922.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 2922/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla, o dovolání dovolatelky J. H., zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, 601 00 Brno, Poštovská č. 8c, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. listopadu 2012, sp. zn. 18 Co 282/2012, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 70/2011 (žalobkyně J. H., zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, 601 00 Brno, Poštovská č. 8c, a dalších účastníků řízení: 1. Statutárního města Brna, IČ 4499 2785, 601 67 Brno, Dominikánské náměstí č. 1, 2. B. LEASING, s. r.o., 613 00 Brno, Třída Generála Píky č. 3, 3. Dopravního podniku města Brna, a.s., 656 46 Brno, Hlinky č. 15 , 4. Nového domova, stavebního bytového družstva, 638 00 Brno, Okružní č. 19a , 5. B. S., 6. T. K., 7. M. A. E. K., 8. M. P. K., zastoupených /ad 5. až 8./ Vratislavem Pěchotou, Jr.Esq., New York, 14 Penn Plaza, 225 West 34th Street, Suite 1816 /USA/ a 9. Pozemkového fondu ČR, IČ 4579 7072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o znovuprojednání věci rozhodnuté Ministerstvem zemědělství – Pozemkovým úřadem Brno pod sp. zn. 3239/92/47-RNP, RN) takto:
I. V řízení bude pokračováno na straně žalované s ČR – Státním pozemkovým úřadem se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a.
II. Dovolání se zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobkyně, podané u soudu dne 28. dubna 2011, bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Brně ze dne 4. dubna 2012, č.j. 34 C 70/2011-98. Tímto usnesením soudu prvního stupně bylo řízení o uvedené žalobě zastaveno. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízená nemá právo na jejich náhradu. Bylo tak rozhodnuto, že žalobkyni se nevrací zaplacený soudní poplatek v částce 1.000,- Kč.
O odvolání žalobkyně proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. listopadu 2012, sp. zn. 18 Co 282/2012. Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení Městského soudu v Brně ze dne 4. dubna 2012, č.j. 34 C 70/2011-98, potvrzeno . O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu.
V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně (včetně rozhodnutí o nákladech řízení a o nevrácení soudního poplatku) a toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil podle ustanovení §219 ve spojení s ustanovením §245 občanského soudního řádu.
Odvolací soud poukazoval na to, že tomuto soudnímu řízení předcházelo řízení u Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Brno, v němž bylo rozhodnuto rozhodnutím ze dne 10. července 2006, 3239/92/47-RNP, RN, přičemž toto rozhodnutí bylo pak napadeno i žalobou, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. ledna 2007, č.j. 39 C 186/2006-104, potvrzeným i rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. prosince 2010, sp. zn. 18 Co 291/2007, a to tak, že J. H., B. S., T. K., M. A. E. K. a M. P. K. nejsou vlastníky pozemků parc. č. (PK) 2360, 2361, 2363, 2364, 2365 a 2366 v katastrálním území K. P. (nyní v katastrálním území Č. P.), pozemku parc. č. (PK) 2662 v katastrální území K. P. (nyní v katastrálním území Č. P.) a pozemku parc. č. (PK) 2656/2 v katastrálním území K. P. (nyní v katastrálním území Č. P.); bylo také rozhodnutí o náhradě za pozemky podle zákona č. 229/1991 Sb. Dovolání proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 2. listopadu 2011, 28 Cdo 3287/2011.
Rozhodnutím soudů bylo tak nahrazeno již uvedené rozhodnutí Ministerstva – Pozemkového úřadu Brno ze dne 10. července 2006, č.j. 3239/92/47-RNP, Rn.
Protože žaloba , podaná žalobkyní J. H. u soudu (pod sp. zn. 34 C 70/2011 Městského soudu v Brně) dne 28. dubna 2011, se týkala týchž pozemků , soud prvního stupně usnesením ze dne 4. dubna 2012, č.j. 34 C 70/2011 Městského soudu v Brně řízení zastavil , a to jak konstatoval odvolací soud, s poukazem na ustanovení §104 odst. 1 a §159a odst. 5 občanského soudního řádu, neboť dalšímu projednání věci tu bránila překážka věci rozhodnuté.
Odvolací soud měl za to, že tyto uvedené údaje soudu prvního stupně o dřívějších rozhodnutích správního orgánu i obecných soudů „odpovídají plně obsahu soudního spisu“.
Odvolací soud uváděl, že v dříve zahájeném řízení o téže právní věci již bylo rozhodnuto, takže podle ustanovení §159a odst. 5 občanského soudního řádu i v řízení podle části páté občanského soudního řádu už nemůže být, v rozsahu závaznosti výroku pro účastníky řízení i pro jiné osoby, věc projednávána znovu, neboť tomu brání překážka věci pravomocně rozhodnuté.
Odvolací soud zdůrazňoval, že v obou případech se jedná o žalobu o znovuprojednání věci, o které bylo rozhodnuto rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Brno ze dne 10. července 2006, 3239/92/47-RNP, RN, v němž šlo o vyřešení vztahu mezi osobami, které byly účastníky správního řízení, jako osoby oprávněné k vydání pozemků, a také Pozemkový fond ČR. V průběhu uvedeného soudního řízení zemřel jeden z účastníků řízení F. K. a místo něho bylo jednáno s jeho dědici M. A. E. K. a M. P. K., a také zemřela účastnice řízení B. S. a místo ní bylo jednáno s J. H. Odvolací soud dovozoval, že na tom, že jde o tutéž právní věc nemění nic to, že ve věci sp. zn. 29 C 186/2006 Městského soudu v Brně byli B. S., T. K. a F. K. v postavení žalobců a B. S. byla osobou zúčastněnou na řízení, zatím co v řízení ve věci sp. zn. 34 C 70/2001 Městského soud v Brně je žalobkyní J. H., zatím co B. S., T. K. a dědici po F. K. měli postavení zúčastněných osob v tomto řízení“.
Odvolací soud tedy shledal správným usnesení Městského soudu v Brně ze dne 4. dubna 2012, č.j. 34 C 70/2011-98, kterým bylo ve věci zastaveno řízení, jež bylo zahájeno žalobu, podanou dne 28. dubna 2011, a potvrdil uvedené usnesení podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (včetně správného rozhodnutí o nákladech řízen a o nevrácení zaplaceného soudního poplatku).
K námitkám o nedostatcích v tomto řízení, uplatněným žalobkyní J. H., odvolací soud poukazoval na to, že v tomto případě právní předchůdkyně J. H. B. S. uplatnila restituční nárok podle zákona č. 229/1991 Sb. u povinných osob i u pozemkového úřadu prostřednictvím advokáta JUDr. Michala Žižlavského, kterého podle plné moci ze dne 27. prosince 1992 zmocnila ke všem právním úkonům k uplatnění nároku na vydání nemovitostí podle zákona o půdě, jakož i k uzavírání dohod o vydání nemovitostí, k zastupování při jednání s právnickými osobami, se všemi dotčenými státními orgány, k podání návrhů, oprávněných prostředků apod. Potom v průběhu správního řízení o vydání nemovitostí došlo k tomu, že B. S. (právní předchůdkyně žalující J. H.) byla zbavena způsobilosti k právním úkonům a byl jí ustanoven opatrovník J. S.; advokát JUDr. Žižlavský předložil v řízení listinu o ustanovení opatrovníka B. S., jakož i plnou moc od tohoto opatrovníka pro advokáta JUDr. Žižlavského, zmocňující jej k zastupování v řízení. Udělení plné moci k zastupování v řízení, které bylo zahájeno dříve, než byla B. S. zbavena způsobilosti k právním úkonům, není úkonem, „k němuž by bylo třeba schválení soudem podle §28 občanského zákoníku“, dovozoval odvolací soud; to se týkalo, uváděl dále odvolací soud jak udělení plné moci opatrovníkem J. S. advokátu JUDr. Žižlavskému, tak i udělení plné moci k zastupování advokátu JUDr. Ing. Jiřímu Malantovi a Ing. Josefu Havlovi a také udělení plné moci dalším opatrovníkem B. S. R. U. advokátu JUDr. Filipu Horákovi k zastupování před soudy, státními a správními orgány v právních záležitostech vůči právnickým a fyzickým osobám. Odvolací soud měl rovněž za to, že doručení rozhodnutí Pozemkového úřadu Brno ze dne 10. července 2006, sp. zn. 3239/97/47-RNP, RN advokátu JUDr. Filipu Horákovi má proto účinky doručení pro jím zastupovanou B. S. Na správní řízení navazující řízení u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 C 186/2006 bylo zahájeno podání žaloby B. S., T. K. a F. K. (B. S. tu žalobkyní nebyla); účast B, S, v tomto řízení byla dána zákonem (viz §250b odst. 1 občanského soudního řádu), dovozoval odvolací soud, takže k této účasti v řízení nebylo třeba žádného jejího úkonu a nebylo třeba souhlasu soudu s jejím postavením v tomto řízení; zastupována byla B. S. v tomto řízení advokátem JUDr. Filipem Horákem na základě plné moci ze dne 25. února 2005. Nešlo tu tedy o nesprávný postup při zastupování B. S., ani o neschválení právního úkonu podle §28 občanského zákoníku a tedy ani o nesprávnost při vydání rozhodnutí soudů v uvedených řízeních u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 C 186/2006 a 34 C 70/2011, měl za to odvolací soud.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 10. prosince 2012 advokátu, který žalobkyni J. H. v řízení před soudy obou stupňů zastupoval, a dovolání ze strany této dovolatelky bylo podáno u soudu prvního stupně dne 6. února 2013, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu. Uvedená dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 15. listopadu 2012 (sp. zn. 18 Co 282/2012 Krajského soudu v Brně) a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Uvedená dovolatelka má za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 občanského soudního řádu).
Dovolatelka J. H. ve svém dovolání uváděla, že si byla vědoma toho, že rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Brno ze dne 10. července 2006, sp. zn. 3239/92/47-RNP, RN již bylo napadeno žalobou, o níž bylo rozhodováno v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 C 186/2006, a že předcházející soudní řízení je evidováno jako řízení pravomocně skončené. Je však toho názoru, že jsou zde překážky bránící vedení a pravomocnému skončení předcházejícího soudního přezkumu uvedeného rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Brno. Dovolatelka však nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že předcházející soudní přezkum správního rozhodnutí byl pravomocně skončen ve smyslu ustanovení §159a odst. 3 občanského soudního řádu s účinky závaznosti pro účastníky řízení i pro soud, takže pak na tento stav odvolací soud nemohl aplikovat ustanovení §159a občanského soudního řádu a řízení zastavil podle ustanovení §104 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatelka má za to, že při předcházejícím soudním řízení o znovuprojednání věci rozhodnuté uvedeným správním orgánem považoval soud za zástupce B. S. (právní předchůdkyně žalující J. H.) JUDr. Filipa Horáka na základě plné moci ze dne 25. února 2005, která mu byla udělena opatrovníkem B. S. R. U., což bylo podle názoru dovolatelky nesprávné. Dovolatelka totiž poukazuje na to, že „tato plná moc byla udělena opatrovníkem B. S. už poté, co byla B. S. zbavena způsobilosti k právním úkonům a současně před doručením rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu ze dne 10. července 2006 a před zahájením předcházejícího řízení o znovuprojednání věci rozhodnuté ve správním či soudním řízení nelze považovat za úkon nepřesahující obvyklé hospodaření s majetkem opatrované osoby“, zbavené způsobilosti k právním úkonům. Dovolatelka má za to, že i v případě procesního zastoupení osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům může dojít k situaci, kdy jednotlivé procesní úkony zástupce mohou mít značný dopad do majetkové sféry zastoupené osoby,“, tj. např. k úbytku majetku či ke ztrátě nároku, jako tomu bylo i v daném případě B. S. Podle názoru dovolatelky pokud by udělení plné moci procesnímu zástupci nepodléhalo posouzení, zda je takové zastoupení v zájmu nesvéprávného, bylo by možné udělením plné moci opatrovníkem k situaci, kdy procesní zástupce činí majetkové úkon rozporní se zájmy zastoupeného“. Takto i v daném případě byla osobě zbavené způsobilosti k právním úkonům upřena ochrana jejích zájmů a tato osoba nebyla tedy v řízení zastoupená osobou, jež by byla k tomu řádně zmocněna. Dovolatelka je přesvědčena, že soud svým postupem v řízení se vyhnul podrobnému přezkoumání toho, zda pozemky, na něž žalobkyně uplatnila restituční nárok, mohou být žalobkyni vydány.
Ve vyjádření účastníka řízení Statutárního města Brna k dovolání dovolatelky J. H. bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. V tomto vyjádření bylo poukázáno na to, že otázka oprávnění opatrovníka vést za opatrovanou osobu soudní spor a otázka podmínek týkajících se oprávnění opatrovníka opatrovníka udělit plnou moc k zastupování opatrované osoby zástupem v soudním řízení byla již uplatňována dovolatelkou v jejím dovolání, jímž se zabýval i dovolací soud ve svém usnesení ze dne 2. listopadu 2011 (28 Cdo 3287 Nejvyššího soudu), ale tímto usnesením nebyla dovolacím soudem shledána opodstatněnost dovolacího důvodu spočívajícího v tom, že by neudělením souhlasu soudu k udělení plné moci opatrovníkem k zastupování opatrované osoby v soudním řízení došlo k postižení řízení vadou, která by měla za následek odnětí možnosti účastníka řízení jednat před soudem.
V průběhu dovolacího řízení byl s účinností ke dni 1. 1. 2013 Pozemkový fond České republiky (původně žalovaný) zákonem č. 503/2012 Sb. zrušen (§23), do jeho práv a povinností, včetně práv a povinností ze správních a soudních řízení, jejichž byl účastníkem, vstoupila Česká republika a k výkonu těchto práv a povinností se stal příslušným citovaným zákonem zřízený Státní pozemkový úřad (§22 odst. 1). Nejvyšší soud proto podle §107 odst. 1 a 3 o. s. ř. (který je použitelný i pro dovolací řízení srov. §243c odst. 1 o.s.ř.) rozhodl, že v řízení bude pokračováno na straně žalované/žalobkyně s Českou republikou - Státním pozemkovým úřadem.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2012, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum .
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o.s.ř.
Podle §243b odst. 1) o.s.ř. dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) nebo podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a) anebo podle §239 dovolací soud odmítne, je-li zjevně bezdůvodné. Podle odstavce druhého, věty první před středníkem, uvedeného ustanovení nepostupoval-li podle odstavce 1), dovolací soud dovolání zamítne, dojde-li k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
V daném případě dovolání dovolatelky směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení z důvodu překážky věci rozsouzené. Výklad uvedeného ustanovení vzhledem k jeho formulaci neskýtá interpretační problémy a odpovídá dnes již konstantní soudní rozhodovací praxi. V této věci navíc vychází ze shora uvedených skutkových zjištění, na kterých soudy obou stupňů své rozhodnutí založily. Na obsah srozumitelného a přesvědčivého odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu dovolací soud pro stručnost odkazuje, když z porovnání obsahu podaného dovolání a odůvodnění odvolacího soudu je zřejmé, že dovolatelka vznáší opakovaně námitky proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, jenž se s těmito ve svém rozhodnutí náležitě vypořádal a dovolací soud se s jeho hodnocením ztotožňuje.
Dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu nelze také označit jako rozhodnutí odporující svým obsahem a zněním ustanovení §104 odst. 1 a §159a odst. 3 a 5 občanského soudního řádu, jakož ani ustanovení §28 občanského zákoníku, na něž dovolatelka ve svém dovolání poukazovala.
Dovolací soud tak dospívá k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu v této věci je správné. Za použití ustanovení §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. proto dovolání zamítl.
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a žádnému z dalších účastníků řízení náklady v tomto řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 11. prosince 2013
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu