ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.501.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 501/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce J. P., H. Ž., zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Čs. legií 5, proti žalované obci Hladké Životice se sídlem v Hladkých Životicích, Hlavní 208, zastoupené JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou se sídlem v Bílovci, Wolkerova 1140/2, o zaplacení částky 47.610,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 6 C 177/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. listopadu 2012, č. j. 16 Co 203/2012-86, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen nahradit žalované k rukám JUDr. Karly Návedlové, advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši 4.017,20 Kč.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 70.000,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mu po skončení výkonu funkce starosty obce náležela odměna ve výši 5+1 násobku dosud pobírané odměny (§75 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích /obecní zřízení/), celkem tedy 218.190,- Kč, přičemž žalovaná mu zaplatila toliko částku 148.190,- Kč a zbylých 70.000,- Kč započetla na tvrzenou neoprávněně vyplacenou odměnu za měsíc říjen 2010.
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 23. května 2012, č. j. 6 C 177/2011-53, řízení co do částky 1.265,- Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I.), žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 70.000,- Kč s příslušenstvím, zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.) i státu (výrok IV.).
K odvolání žalobce přezkoumal napadené rozhodnutí Krajský soud v Ostravě, jenž je rozsudkem ze dne 12. listopadu 2012, č. j. 16 Co 203/2012-86, ve výroku II., pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 47.610,- Kč s příslušenstvím, potvrdil (výrok I.), v části téhož výroku, jíž byla žaloba co do částky 22.390,- Kč s příslušenstvím zamítnuta, je změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 22.390,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.), a dále rozhodl o nákladech řízení účastníků (výroky III. a VI.) i státu (výroky IV. a V.).
Proti rozsudku odvolacího soudu (jeho výrokům I., III., IV. a VI.) podal žalobce dovolání. Otázkou přípustnosti dovolání se nezabývá a co do důvodů má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Žalovaná ponechává na zvážení Nejvyššího soudu, zda dovolání odmítne, anebo věc vrátí odvolacímu soudu, aby ten žalobu zamítl v plném rozsahu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval v řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. článek II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Objektivně přípustné není dovolání proti výrokům III., IV. a VI. rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Taková rozhodnutí mají povahu usnesení, přičemž nejde o rozhodnutí ve věci samé ani o žádné z usnesení, jež jsou vyjmenována v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř. (k otázce přípustnosti dovolání proti nákladovému výroku pak srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura sešit 5, ročník 2002, č. 88).
Proti výroku I. napadeného rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [aniž by šlo o případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, jenž by byl odvolacím soudem zrušen], může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy především má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však ještě před tím, než počal zkoumat, zda je rozhodnutí po právní stránce zásadně významné, posuzoval přípustnost dovolaní s ohledem na podmínky zakotvené v ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží.
V projednávané věci napadl žalobce výrok I. rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byla žaloba co do částky 47.610,- Kč s příslušenstvím zamítnuta. Tedy rozhodnutí o peněžitém plnění, které nepřesahuje částku 50.000,- Kč. Proti takovému rozhodnutí však není dovolání podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř. má žalovaná vůči žalobci, jehož dovolání muselo být odmítnuto, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení sestávajících z odměny za 1 úkon právní služby (vyjádření ve věci - §11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012, dále jen – „advokátní tarif“), počítané poté, co vyhláška č. 484/2000 Sb. byla z důvodu protiústavnosti s účinností od 7. 5. 2013 zrušena (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12), z tarifní hodnoty 47.610,- Kč (§8 odst. 1 advokátního tarifu), tj. ve výši 3.020,- Kč (§7 bod 5 advokátního tarifu), a paušální náhrady hotových výdajů advokáta v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu), obojí navýšené o 21 % daně z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 697,20 Kč. Nejvyšší soud proto žalobci uložil, aby žalované nahradil náklady dovolacího řízení v celkové výši 4.017,20 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. prosince 2013
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu