ECLI:CZ:NS:2013:28.ND.74.2013.1
sp. zn. 28 Nd 74/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce České televize, IČ 00027383, se sídlem Kavčí Hory, 140 70 Praha 4, jednající pověřeným zaměstnancem – vedoucí právního útvaru Mgr. Lenkou Srbovou, proti žalovanému LUBREJ spol. s. r. o. , IČ 31320970, se sídlem Hlavná 54/78, Valaliky-Buzice PSČ 044 13, Slovenská republika, zastoupenému opatrovníkem, Mgr. Evou Paterovou, advokátkou se sídlem Praha, Na Kotlářce 1081/6, o zaplacení 129.063,47 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 61/2012, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Neurčuje se , který soud projedná a rozhodne věc vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 61/2012 .
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 7. 5. 2012 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 129.063,47 Kč s příslušenstvím, představující nezaplacenou filmovou surovinu, kterou dodala žalovanému na základě koprodukční smlouvy uzavřené dne 8. 10. 2007.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. srpna 2012, č. j. 25 Cm 61/2012-8, jež nabylo právní moci dne 26. ledna 2013, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude podle §11 odst. 3 o. s. ř. předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.
Strany uzavřely dne 8. 10. 2007 koprodukční smlouvu ve znění dalších dodatků, stanovující práva a povinnosti smluvních stran při společné výrobě zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla. Pravomoc českých soudů pro případ sporu byla založena čl. 23.5 předmětné smlouvy.
Po přistoupení České republiky do Evropské unie (1. května 2004) vstoupilo i na území České republiky v platnost Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I“), které v článku 23 upravuje možnost stran, z nichž alespoň jedna má bydliště (sídlo) na území členského státu, uzavřít dohodu, podle níž v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu. V takovém případě je příslušný soud nebo soudy tohoto státu. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná.
V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Nd 336/2007, uveřejněném pod č. 14/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v režimu Nařízení Rady (ES) číslo 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech platí, že soud nemůže (s výjimkou věcí uvedených v článku 22 nařízení) přezkoumávat svoji mezinárodní příslušnost (pravomoc) a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu, aby se k ní vyjádřil. Příslušnost procesního soudu totiž může být založena postupem podle článku 24 nařízení, tj. tím, že se žalovaný „vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu“ (srovnej též Simon, P. in Drápal, L. – Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 2967; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci Elefanten Schuh GmbH v. Pierre Jacqmain, 150/80, ECR 1981, str. 1671). Teprve poté, kdy je žalovanému žaloba doručena, a ten příslušnost procesního soudu nezaloží podle článku 24 nařízení, může soud prvního stupně zkoumat podmínky (mezinárodní a místní) příslušnosti a postupovat podle okolností případu i např. podle §11 odst. 3 o. s. ř.
Z výše uvedeného vyplývá, že za situace, kdy se v předmětné věci nejedná o žádný z případů výlučné příslušnosti podle čl. 22 nařízení Brusel I, bylo povinností soudu prvního stupně nejprve doručit žalované žalobu s výzvou k vyjádření a vyčkat, zda se žalovaná k žalobě vyjádří. Tento postup soud prvního stupně nedodržel, když nejprve usnesením vyslovil svou místní nepříslušnost a následně přistoupil k doručování žalobci a žalované.
Za této situace Nejvyšší soud nemohl určit místně příslušný soud k projednání a rozhodnutí věci, protože nebyly splněny podmínky pro postup podle §11 odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. srpna 2013
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu