ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1076.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 1076/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) E.K. , a b) P. K. , obou zastoupených JUDr. Zdeňkem Ruskem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Čs. armády 22, PSČ 160 00, adresa pro doručování Praha 4 – Nusle, Družstevní 8/1393, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) J. V. , a 2) T.V. G. , zastoupenému Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem, se sídlem v Liberci, Chrastavská 273/30, PSČ 460 01, o určení neplatnosti kupní smlouvy, o určení neplatnosti prohlášení vlastníka a o určení, že bytová jednotka není samostatnou bytovou jednotkou, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 24 C 168/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 26. října 2010, č. j. 73 Co 263/2010-142, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci k odvolání žalobců rozsudek ze dne 5. listopadu 2009, č. j. 24 C 168/2006-84, jímž Okresní soud v Liberci zamítl žalobu o určení neplatnosti kupní smlouvy o převodu bytové jednotky, o určení částečné neplatnosti prohlášení vlastníka o vymezení jednotek a o určení, že bytová jednotka č. 628/5 na adrese L., M. není samostatnou bytovou jednotkou.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Závěr, podle něhož žaloba o určení, že určitá bytová jednotka není samostatnou bytovou jednotkou, není žalobou o určení právního vztahu nebo práva ve smyslu §80 písm. c/ o. s. ř. a jde tak o žalobu v ustanovení §80 o. s. ř. nevypočtenou, jež přichází v úvahu jedině tehdy, jestliže to zákon připouští, respektuje ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní (srov. např. rozsudek ze dne 11. května 2000, sp. zn. 22 Cdo 2568/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2000, pod číslem 120, usnesení ze dne 28. března 2012, sp. zn. 22 Cdo 1727/2010, rozsudek ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2616/2010 či usnesení ze dne 28. listopadu 2012, sp. zn. 22 Cdo 3449/2012, jež jsou veřejnosti k dispozici – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení označená – na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Taktéž závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelé nemají naléhavý právní zájem na určení (částečné) neplatnosti prohlášení vlastníků o vymezení jednotek a neplatnosti smlouvy o převodu bytové jednotky, uzavřené mezi žalovanými, neboť není naplněn předpoklad preventivní povahy určovací žaloby, je v souladu s ustálenou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, či rozsudek ze dne 27. ledna 2005 sp. zn. 29 Odo 539/2003, anebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu). Ani k jeho přezkoumání tudíž není na místě dovolání připustit.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu