ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1265.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 1265/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) A. Z. , a b) B. Z. , obou zastoupených Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Tyršova 1714/27, proti žalovaným 1) BISinvest s. r. o. , se sídlem v Bohumíně, Lidická 330, identifikační číslo osoby 46580018, zastoupené JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem, se sídlem v Ostravě 1, Poštovní 2, PSČ 702 00, a 2) Cement Hranice, akciová společnost , se sídlem v Hranici, Hranici I – Městě, Bělotínská 288, PSČ 753 39, identifikační číslo osoby 15504077, zastoupené JUDr. Matejem Zachvejou, advokátem, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, 28. října 1727/108, PSČ 702 00, o zaplacení částky 32,604.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 10 C 127/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. července 2012, č. j. 75 Co 184/2010-639, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 19. května 2009, č. j. 10 C 127/2005-326, uložil první žalované zaplatit žalobci a) 11,500.000,- Kč (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce a) domáhal po první žalované zaplacení dalších 21,104.000,- Kč, v rozsahu, v němž se žalobkyně b) domáhala vůči první žalované zaplacení částky 32,604.000,- Kč, jakož i v rozsahu, v němž se žalobci domáhali zaplacení částky 32,604.000,- Kč vůči druhé žalované (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.).
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. tak, že zamítl žalobu i v rozsahu, v němž se žalobce a) domáhal vůči první žalované zaplacení částky 5,750.000,- Kč (první výrok), potvrdil jej v napadené části výroku II. o zamítnutí žaloby v rozsahu, v němž se žalobkyně b) domáhala vůči první žalované zaplacení částky 5.750.000,- Kč (druhý výrok), a rozhodl o nákladech řízení (třetí až šestý výrok).
Jde přitom o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když rozsudek ze dne 23. března 2011, č. j. 75 Co 184/2010-549, v části výroku I. ve věci samé, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a první žalované uloženo zaplatit každému ze žalobců 5,750.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a ve výrocích II. až IV. o nákladech řízení před soudy obou stupňů, zrušil Nejvyšší soud k dovolání první žalované rozsudkem ze dne 15. února 2012, sp. zn. 29 Cdo 3768/2011, a v tomto rozsahu vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně „v celém jeho rozsahu“, podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ a c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíce za to, že jsou naplněny dovolací důvody vymezené v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř. a navrhujíce, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání proti třetímu až šestému výroku napadeného rozhodnutí o nákladech řízení není objektivně přípustné (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněného pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), proto je Nejvyšší soud v tomto rozsahu bez dalšího odmítl.
Dovolání žalobce a) proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Dovolání žalobkyně b) proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud důvod připustit dovolání neshledal; dovolání žalobkyně b) proto odmítl podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání obou žalobců jsou především pouhou polemikou se závěrem plynoucím z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 192/2006), k němuž se Nejvyšší soud přihlásil i v předchozím (kasačním) rozhodnutí vydaném v projednávané věci (rozsudek sp. zn. 29 Cdo 3768/2011) a podle kterého zápis zvýšení základního jmění společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku neměl podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2000 konstitutivní, nýbrž toliko deklaratorní účinky.
Otázka platnosti smluv o převodu obchodního podílu, uzavřených mezi žalobcem a) a ostatními společníky první žalované, jíž dovolatelé také otevírají, pak vliv na posouzení žalobou uplatněného nároku vůči první žalované mít nemůže (a odvolací soud na jejím posouzení napadené rozhodnutí správně nezaložil).
Důvod připustit dovolání žalobkyně b) postupem podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., resp. zabývat se věcně dovoláním žalobce a) za této situace Nejvyšší soud nevidí.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu