ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1587.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 1587/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Moravský zemský holding, a. s. , se sídlem v Plzni, Solní 4/278, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 44992220, zastoupené JUDr. Václavem Hajšmanem, advokátem, se sídlem v Plzni, Perlová 9, PSČ 304 81, proti žalovanému Ing. A. Š. , zastoupenému JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, o zaplacení 311.049,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 52/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. května 2011, č. j. 50 Cm 52/2007-395, a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. ledna 2012, č. j. 5 Cmo 376/2011-455, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. května 2011, č. j. 50 Cm 52/2007-395 se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. ledna 2012, č. j. 5 Cmo 376/2011-455, se odmítá .
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 11.954,80 Kč, k rukám jeho právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 311.049,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů soudního řízení (výrok II.). Jde o v pořadí třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když rozsudky ze dne 15. října 2008, č. j. 50 Cm 52/2007-204 a ze dne 15. února 2010, č. j. 50 Cm 52/2007-255, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 16. dubna 2010, č. j. 50 Cm 52/2007-277 (jimiž byla žaloba taktéž zamítnuta) odvolací soud zrušil usneseními ze dne 18. září 2009, č. j. 5 Cmo 25/2009-235, a ze dne 31. ledna 2011, č. j. 5 Cmo 237/2010-351.
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci k odvolání obou účastníků řízení změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech řízení (první výrok), ve zbývající části, to jest ve výroku I. ve věci samé, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu a výslovně též rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a navrhujíc, aby Nejvyšší soud obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle §104 odst. 1 o. s. ř. z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozsahu, ve kterém směřuje i proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti třetímu výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Dovolatelka však Nejvyššímu soudu žádnou právní otázku, jež by činila napadené rozhodnutí zásadně právně významným, k řešení nepředkládá. Námitkami, jimiž soudům nižších stupňů vytýká „nepředvídatelnost“ a které žádnou otázku zásadního právního významu nezahrnují, dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jenž však u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko postupem podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici (srov. §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.) a k jehož přezkoumání dovolání připustit nelze.
Nejvyšší soud proto dovolání i ve zbývající části odmítl podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §7 bodu 6, §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 9.580,- Kč, a náhrady paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč. Společně s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.074,80 Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 11.954,80 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 23. října 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu