ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1881.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 1881/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně H. P. , zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 17, PSČ 110 00, proti žalovanému Bytovému družstvu Rooseveltova 15 , se sídlem v Praze 6, Rooseveltova 996/15, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 61462136, zastoupenému Mgr. Kateřinou Kuncovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, U První baterie 9, PSČ 162 00, o odstranění dlouhodobé diskriminace, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 312/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2013, č. j. 51 Co 417/2012-58, ve znění usnesení ze dne 5. dubna 2013, č. j. 51 Co 417/2012-69, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 14. května 2012, č. j. 13 C 312/2011-34, Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu, aby se žalovaný zdržel diskriminačního jednání a přijal žalobkyni za svou členku „se všemi právy a povinnostmi vztahujícími se k datu založení družstva“ (výrok I.), zastavil řízení v části, jíž se žalobkyně domáhala určení, že po zjištění případných nesrovnalostí v hospodaření družstva se může domáhat soudní cestou „finanční škody“, která jí byla jednáním družstva způsobena (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
V usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách tohoto soudu, Nejvyšší soud uzavřel, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem.
K otázce přípustnosti dovolání v projednávané věci dovolatelka pouze uvedla, že „dovolání je přípustné, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí a současně dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena.“
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka (posouzeno dle obsahu i v jiných částech dovolání) nedostála, neboť neuvedla, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části) přitom k projednání dovolání nepostačuje (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 13. listopadu 2013
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu