ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2593.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 2593/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně CASPER Consumer Finance a. s., se sídlem v Praze 5, Šafránkova 1, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 25 10 37 68, zastoupené Mgr. Zdeňkem Mikulášem, advokátem, se sídlem v Praze – Novém Městě, Purkyňova 74/2, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) AUTOTUA s. r. o., se sídlem v Brně – Veveří, Botanická 24, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 27 67 12 91 a 2) H. K., zastoupené JUDr. Liborem Konečným, advokátem, se sídlem v Brně, Ptašínského 307/4, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 438/2009, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2013, č. j. 9 Cmo 23/2013-127, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.730,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud dovolání druhé žalované proti v záhlaví označenému usnesení (jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 14. prosince 2012, č. j. 53 Cm 438/2009-119, kterým Městský soud v Praze – odkazuje na ustanovení §175 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/ – odmítl jako neodůvodněné námitky druhé žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 5. února 2010, č. j. 53 Cm 438/2009-16) podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Požadavek, aby dovolatel uvedl v dovolání, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Vymezení důvodu přípustnosti dovolání provedené v dané věci dovolatelkou („aby ryze právní otázka vymezení předmětu námitkového řízení byla dovolacím soudem posouzena odchylně od posouzení provedeného odvolacím soudem“) přitom požadavku plynoucímu z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. zjevně nevyhovuje.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Ty sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 7. srpna 2013) určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
Pro určení tarifní hodnoty ve věci, v níž žalobce uplatňuje vůči žalovanému práva ze směnky (včetně případného řízení o námitkách proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu), je ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 advokátního tarifu určující výše peněžitého plnění, jež bylo předmětem daného řízení, v projednávané věci tedy jednak žalobkyní požadovaný směnečný peníz ve výši 1.631.639,- Kč, jednak směnečná odměna ve výši 5.438,- Kč (k příslušenství směnečné pohledávky tvořenému 6% úrokem od splatnosti směnky do zaplacení se pro účely určení tarifní hodnoty nepřihlíží). Podle ustanovení §7 bodu 6. advokátního tarifu tak sazba mimosmluvní odměny činí 14.860,- Kč. Vzhledem k tomu, že dovolání druhé žalované v posuzované věci směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím „ve věci samé“, přísluší advokátu žalobkyně za provedený úkon právní služby mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny takto vypočtené částky, tj. ve výši 7.430,- Kč (§11 odst. 1 písm. k/, odst. 2 písm. c/ a odst. 3 advokátního tarifu); k tomu srov. obdobně např. již důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 34/2001, uveřejněného pod číslem 71/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013. Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč proto Nejvyšší soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 7.730,- Kč.
K určení výše odměny za zastupování advokátem při rozhodování o náhradě nákladů řízení poté, co Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, jako neústavní, srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 29. srpna 2013
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu