ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3045.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 3045/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně AKVIZICE CZ s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Olympijská 1904/4, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 26149290, zastoupené JUDr. Janem Nekolou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, PSČ 120 00, proti žalovanému M. P. , zastoupenému JUDr. Liborem Šlaufem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 6, PSČ 110 00, o zaplacení 33,361.366,91 Kč se smluvní pokutou a s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 Cm 58/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2011, č. j. 14 Cmo 357/2010-177, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 109.093,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 30. září 2009, č. j. 34 Cm 58/2004-142, Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky 33,361.366,91 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z částky 33,361.366,91 Kč od 1. ledna 1997 do zaplacení, úroků a úroků z prodlení blíže specifikovaných ve výroku rozsudku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první část výroku) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhá část výroku).
Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ohlašujíc dovolací důvody dle §241a odst. 2 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti první části výroku rozsudku odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, a proti druhé části výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Namítá-li dovolatelka, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud se nevypořádal s odvolacími námitkami o neprovedení důkazů a nesprávně zjištěném skutkovém stavu, poukazuje na případnou vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jež však nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu, a proto jejím prostřednictvím přípustnost dovolání v projednávané věci založit nelze.
Spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelkou uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je tak – podle posledně označeného ustanovení – nepřípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).
Odvolací soud mimo jiné uzavřel, že dovolatelce škoda (spočívající v tom, že žalovaný jako jednatel žalobkyně nevymáhal po dlužnici THEMOS s. r. o. vrácení půjčky, takže se nárok na její vrácení promlčel) nevznikla i proto, že v řízení neprokázala, že by tuto půjčku vůbec poskytla.
Jelikož uvedený závěr, který obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, dovolatelka nenapadá, není v projednávané věci dovolání přípustné ani pro posouzení otázek dovolatelkou otevíraných (tj. zda vznik škody je vázán na vznesení námitky promlčení či nikoli).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Náklady řízení sestávají z odměny za zastupování advokátem, jež podle §6 odst. 1, §8 odst. 1, §7 bod 7 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. Čl. II a Čl. III vyhlášky č. 486/2012 Sb.), činí 89.860,- Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 18.933,60 Kč tak Nejvyšší soud přiznal žalovanému k tíži dovolatelky celkem 109.093,60 Kč.
K důvodům, pro které Nejvyšší soud při výpočtu odměny za zastupování vycházel z advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 27. listopadu 2013
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu