ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3153.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3153/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem, se sídlem v Praze 4 - Michli, Vyskočilova 1326/5, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) Ing. F. H., a 2) Ing. I. H., zastoupeným JUDr. Radomírem Linkensederem, advokátem, se sídlem v Blansku, Sadová 1027/72, PSČ 678 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 172/2012, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. května 2013, č. j. 9 Cmo 103/2013-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.809,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil ve vztahu k prvnímu žalovanému rozsudek ze dne 24. října 2012, č. j. 56 Cm 172/2012-43, jímž Městský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 31. května 2012, č. j. 56 Cm 172/2012-12, kterým uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 283.152,73 Kč s 6% úrokem od 25. dubna 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 943,- Kč a náhradu nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Požadavek, aby dovolatel uvedl v dovolání, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Tomuto požadavku přitom dovolatel nedostál.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 16. září 2013), která podle ustanovení §7 bodu 6., §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí (z tarifní hodnoty ve výši 284.095,73 Kč) částku 9.460,- Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.) ve výši 2.049,60 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 11.809,60 Kč.
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. října 2013
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu