ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3169.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3169/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně DAGRO Plzeň s. r. o. , se sídlem v Plzni, Bezručova 153/9, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 49789872, zastoupené Mgr. Martinem Seberou, advokátem, se sídlem v Plzni, Bezručova 153/9, PSČ 301 00, proti žalovanému Ing. Z. Č., zastoupenému Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Malá 43/6, PSČ 301 00, o zaplacení 5,104.638,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 405/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. května 2013, č. j. 14 Cmo 28/2013-97, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 16. listopadu 2012, č. j. 49 Cm 405/2009-88, kterým Krajský soud v Plzni na návrh žalovaného rozhodl o přerušení řízení do pravomocného skončení věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 116/2008.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním „z důvodu dle ust. §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.“, poukazujíc na „zásadní význam“ rozhodnutí, „a to především s ohledem na jeho kolizi s ust. §6 o. s. ř., dle kterého soud v řízení postupuje v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná,“ a navrhujíc zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatelka se pokouší - zaměňujíc pojmy přípustnost a důvodnost dovolání - vymezit přípustnost dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012, přičemž opomíjí skutečnost, že dovolání proti rozhodnutím odvolacích soudů vydaným po tomto datu projednává dovolací soud podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013. Usnesení o přerušení řízení nadto chybně zařazuje do kategorie meritorních rozhodnutí, ač jde o procesní rozhodnutí, na které ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2012, nedopadalo.
Zákonem č. 404/2012 Sb. došlo s účinností od 1. ledna 2013 k výrazným změnám v právní úpravě přípustnosti dovolání. Nově je určujícím kritériem pro aplikaci §237 o. s. ř. to, zda je dovoláním napadáno rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí. Podle nové právní úpravy by tudíž mohlo být přípustné i dovolání proti usnesení o přerušení řízení, ovšem jen za předpokladu, že by dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), byla dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, a blíže je specifikovat (v podrobnostech viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostála.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. prosince 2013
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu