ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3215.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3215/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobců a/ A. S., a b/ V. S., obou zastoupených JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem, se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, PSČ 415 01, proti žalovanému JUDr. Bohumilu Vintrichovi, jako správci konkursní podstaty úpadce HELTON PLUS s. r. o., identifikační číslo osoby 64052770, zastoupenému JUDr. Miloslavem Boudysem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Budějovická 1126/9, PSČ 140 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 115/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. května 2012, č. j. 10 Cmo 15/2012-40, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. srpna 2013, č. j. 10 Cmo 15/2012-65, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení k ruce společné a nedílné částku 4.428,60 Kč , do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobců.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 6. prosince 2011, č. j. 33 Cm 115/2011-20, Krajský soud v Ústí nad Labem vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce HELTON PLUS s. r. o. v rozsudku označené pozemky (dále jen „sporné nemovitosti“) /bod I. výroku/, zamítl žalobu „o zamítnutí pohledávky ve výši 2,054.500,- Kč z titulu náhrady škody ve výši ceny stavby“ za odstranění stavby ve vlastnictví úpadce (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. května 2012, č. j. 10 Cmo 15/2012-40, ve znění usnesení ze dne 6. srpna 2013, č. j. 10 Cmo 15/2012-65, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud – s odkazem na ustanovení §17 odst. 4 a §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobci nabyli sporné nemovitosti ve veřejných dobrovolných dražbách, které nebyly napadeny žalobou, a proto jsou platné.
Vyšel z toho, že dražby se konaly na návrh Ústeckého kraje, který se důvodně domníval, že je vlastníkem sporných nemovitostí, což dokládal výpisem z katastru nemovitostí s tím, že vlastnické právo nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 12. listopadu 2003 od společnosti FOXTRANS, s. r. o. Protože Ústecký kraj jako navrhovatel dražby splnil všechny nutné požadavky – řádně předložil doklady, na základě nichž bylo možné předpokládat, že je vlastníkem nemovitostí, a protože veřejné dražby nebyly napadeny žalobou o jejich neplatnost, jsou podle odvolacího soudu platné. Žalobci zaplatili cenu dosaženou vydražením, proto na ně vlastnictví k předmětu dražeb přešlo originálně na základě příklepu licitátora, bez ohledu na to, zda navrhovatel dražby byl jejich vlastníkem, nebo zda se za vlastníka pokládal.
Proti rozsudku odvolacího soudu – výslovně proti jeho prvnímu a druhému výroku – podal žalovaný dovolání, namítaje existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod I. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní přepisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže – dostupný též na webových stránkách Nejvyššího soudu.
V části, ve které směřuje proti druhému výroku napadeného rozsudku o nákladech odvolacího řízení, odmítl Nejvyšší dovolání bez dalšího jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Je tomu tak proto, že ve výkladu ustanovení §24 odst. 3 a §17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách, na němž především spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem, je napadený rozsudek v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Závěr, podle něhož nebylo-li pravomocným soudním rozhodnutím určeno, že je veřejná dobrovolná dražba neplatná, nemůže být v této dražbě nabyté vlastnické právo vydražitele úspěšně zpochybňováno v jiném řízení, pro něž je významné (jako předběžná otázka) vlastnictví dražby, odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem např. v rozsudku ze dne 15. června 2006, sp. zn. 29 Odo 777/2006, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2007, pod číslem 25 a v rozsudku ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 294/2003, uveřejněném pod číslem 10/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Konečně závěr, podle něhož v případě, že při dokládání vlastnictví navrhovatele veřejné dobrovolné dražby byla zachována běžná (obvyklá) opatrnost, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu požadovat (očekávat) při uzavírání smlouvy o provedení dražby, je třeba pokládat vlastnictví (pro účely navrhované veřejné dobrovolné dražby) vždy za řádně doložené, i kdyby se (později) ukázalo, že vlastnictví svědčilo někomu jinému, je v souladu se důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2012, sp. zn. 21 Cdo 1770/2011.
Nejvyšší soud proto dovolání i potud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž žalobcům vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Náklady žalobců v dovolacím řízení sestávají z mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 2. října 2012). S přihlédnutím k době započetí úkonu právní služby přísluší advokátu žalobců odměna podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „advokátní tarif“); srov. §8 odst. 1 advokátního tarifu a přechodné ustanovení obsažené v článku II vyhlášky č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
Sazba mimosmluvní odměny určené z tarifní hodnoty ve výši 25.000,- Kč (§9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu) za společný úkon při zastupování dvou osob (§12 odst. 4 advokátního tarifu) činí 1.680,- Kč za každou zastupovanou osobu. Společně s paušální částkou náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 768,60 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) činí částka, k jejíž úhradě žalobcům (podle povahy věci k ruce společné a nedílné) Nejvyšší soud dovolatele zavázal, celkem 4.428,60 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 28. listopadu 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu