ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3431.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 3431/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) D. M. , a 2) V. M. , proti žalovaným 1) Ing. M. Č. , zastoupenému JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem, se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Křižíkova 56, PSČ 186 00, a 2) Stavebnímu bytovému družstvu Praha 5, se sídlem v Praze 5 – Smíchově, U Demartinky 2561/1, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 00063657, zastoupenému JUDr. Juditou Kodlovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 5, PSČ 110 00, o vyklizení bytu a o určení vlastnictví k bytové jednotce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 92/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2011, č. j. 51 Co 89,91/2011-251, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 23. listopadu 2010, č. j. 31 C 92/2008-195, ve znění usnesení ze dne 23. listopadu 2010, č. j. 31 C 92/2008-199, uložil „žalovanému“ vyklidit a předat žalobci vyklizenou ve výroku specifikovanou bytovou jednotku (dále jen „sporná bytová jednotka“) [výrok I.], určil, že první žalovaný není (výrok II.) a druhý žalovaný je vlastníkem sporné bytové jednotky (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV. a usnesení č. j. 31 C 92/2008-199).
V záhlaví označeným rozsudkem změnil Městský soud v Praze k odvolání žalovaných rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že zamítl žalobu o určení, že první žalovaný není vlastníkem sporné bytové jednotky (první výrok), a ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (druhý výrok).
Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal původní žalobce V. M. dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Namítá, že napadený výrok rozsudku odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení (uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a navrhuje, aby jej Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil (v tomto rozsahu) soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že dovoláním zpochybněný závěr, podle něhož původní žalobce nemá na negativním určení (že první žalovaný není vlastníkem sporné bytové jednotky) naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c/ o. s. ř., je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2000, sp. zn. 22 Cdo 2589/98, a ze dne 29. července 2003, sp. zn. 22 Cdo 1180/2003, či odvolacím soudem přiléhavě citovaný rozsudek ze dne 28. května 2003, sp. zn. 22 Cdo 767/2002, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Z označených rozhodnutí se taktéž podává, že na závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu nemůže ničeho změnit ani (dovoláním zdůrazněná) skutečnost, že druhý žalovaný je právnickou osobou a může zaniknout bez právního nástupce.
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu