ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3605.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3605/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Městysu Hvězdlice , se sídlem ve Hvězdlicích, Nové Hvězdlice 2, PSČ 683 41, zastoupené JUDr. Jiřím Hanečkem, advokátem, se sídlem v Ivanovicích na Hané, Palackého náměstí 796/11, PSČ 683 23, proti žalovanému JUDr. Jiřímu Habartovi , jako správci konkursní podstaty úpadce ZD Hvězdlice, družstvo se sídlem ve Chvalkovicích – v likvidaci, identifikační číslo osoby 00 14 16 15, o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 205/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. dubna 2010, č. j. 10 Cmo 39/2009-125, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 25. srpna 2009, č. j. 55 Cm 205/2003-108, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o vyloučení ve výroku rozhodnutí specifikované nemovitosti (dále jen „sporná nemovitost“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §13 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „transformační zákon“), na ustanovení §20 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), na ustanovení §37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a na ustanovení §19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že smlouva o převodu vlastnictví sporné nemovitosti, uzavřená mezi žalobcem (jako osobou oprávněnou) a pozdějším úpadcem (jako osobou povinnou) dne 8. dubna 1999, na jejímž základě měl pozdější úpadce převést na žalobce vlastnické právo ke sporné nemovitosti (dále jen „smlouva o převodu vlastnictví“), je absolutně neplatným právním úkonem pro neurčitost.
Přitom zdůraznil, že v posuzovaném případě bylo účelem smlouvy o převodu vlastnictví vypořádání nároků na poskytnutí náhrady podle ustanovení §20 zákona o půdě a na vydání majetkového podílu podle ustanovení §13 transformačního zákona, jež měly být na žalobce postoupeny společností ZP Hvězdlice, a. s. (dále jen „společnost Z“), která tyto pohledávky získala od původních oprávněných osob. V situaci, kdy společnost Z měla (jak je soudu známo z jeho rozhodovací činnosti) v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávky vůči pozdějšímu úpadci více pohledávek z titulu nároků vzniklých podle zákona o půdě a transformačního zákona, bylo z hlediska požadavku určitosti nezbytné, aby jak ve smlouvě o postoupení pohledávek, tak následně ve smlouvě o převodu vlastnictví bylo jednoznačně určeno, „o jakou pohledávku, případně pohledávky, popřípadě jejich části, kterých konkrétních osob za úpadcem se v daném případě jedná“. Tomuto požadavku ovšem smluvní strany (specifikujíce nároky, jichž se postoupení a následné vypořádání má týkat, jen jejich výší a právním důvodem) nedostály.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že „postupované pohledávky měly původ v transformaci úpadce podle transformačního zákona a přiznanými majetkovými podíly byly vyřízeny také restituční nároky podle zákona o půdě. Původ i výši pohledávek osvědčoval i transformační projekt úpadce – soupis majetkových podílů, který měl k dispozici úpadce i žalobce. Pohledávky byly prokazovány také majetkovými listy oprávněných osob a po jejich úmrtí dědickými soudními rozhodnutími. Stejnopisy smluv o postoupení pohledávek byly předávány úpadci, který vůči výši ani důvodu pohledávek nevznesl po porovnání s transformačním projektem námitky a poskytoval na jejich vypořádání plnění svým majetkem“.
Dovolatel dále poukazuje na ustanovení §33a odst. 1 a 3 zákona o půdě a zdůrazňuje, že „po postoupení pohledávky jde o pohledávku postupníka, kterou zákon výslovně umožňuje sčítat i s jinými pohledávkami vzniklými podle zákona o půdě a transformačního zákona. Vyčíslení vypořádávaného nároku v převodní smlouvě jednou finanční částkou ze souhrnu pohledávek sečtených nelze považovat za neurčité a vyvozovat z něj neplatnost smlouvy“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že otázky předložené dovolatelem již Nejvyšší soud zodpověděl v rozsudku ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3091/2010 (který je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu), v němž – zabývaje se žalobou společnosti Z vůči správci konkursní podstaty téhož úpadce (podloženou ve stejném skutkovém rámci stejnými námitkami jako v této věci) – uzavřel, že nejsou-li ve smlouvě o převodu vlastnictví určitě vymezeny pohledávky, jež by měly být převodem sporné nemovitost vypořádány, činí to smlouvu o převodu vlastnictví neplatnou ve smyslu ustanovení §37 odst. 1 obč. zák.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2013
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu