Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 04.12.2013, sp. zn. 29 Cdo 3651/2013 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3651.2013.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3651.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3651/2013 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci navrhovatele M. Š. , zastoupeného JUDr. Evženem Zachariášem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Mezi Mosty 1793, PSČ 530 03, za účasti Stavebního bytového družstva Pernštejn , se sídlem v Pardubicích, tř. Míru 2672, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 00486337, zastoupeného Mgr. Josefem Smutným, advokátem, se sídlem v Pardubicích, tř. Míru 92, PSČ 530 02, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. 36 Cm 200/2009, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. dubna 2013, č. j. 14 Cmo 459/2011-156, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit Stavebnímu bytovému družstvu Pernštejn na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: Usnesením ze dne 29. prosince 2010, č. j. 36 Cm 200/2009-100, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích zamítl „žalobu, že všechna usnesení členské schůze Stavebního bytového družstva Pernštejn IČ 00486337 z 23. 6. 2009 jsou v té části, kdy byl řídícím schůze pan K. V., neplatná“ (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé, změnil je ve výroku II. o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Navrhovatel podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s ustanovením §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“) odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Dovolatel k otázce přípustnosti dovolání uvádí toliko následující: „… jeho přípustnost je dovozována v důvodech uvedených v ust. §237 o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího a potažmo i nalézacího soudu, řeší právní otázky v rozporu s hmotným právem, pokud se rozhodnutí týkají merita věci a ohledně nákladů řízení potom ani jeden ze soudů nemá žádné věrohodné podklady pro případné užití či neužití ust. §150 o. s. ř. …“. Výše citovaná argumentace dovolatele významově neodpovídá žádnému z požadavků uvedených v ustanovení §237 o. s. ř, podle kterého může být dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, přípustné pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nad to dovolatel právní otázky, které jsou podle něj odvolacím soudem řešeny v rozporu s hmotným právem, v dovolání nijak blíže neformuluje (k vymezení předpokladů přípustnosti dovolání v tomto směru srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které je veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách). Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání tudíž dovolatel v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostál. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 4. prosince 2013 JUDr. Filip Cileček předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/04/2013
Spisová značka:29 Cdo 3651/2013
ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3651.2013.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§241a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:12/31/2013
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 822/14
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13