ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3705.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3705/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce P. B. , zastoupeného JUDr. Petrem Holubem, advokátem, se sídlem v Kopřivnici, Tyršova 504/5, PSČ 742 21, proti žalovanému M. T. , zastoupenému Mgr. Ing. Pavlem Lvem, advokátem, se sídlem ve Valašském Meziříčí, Poláškova 737/2, PSČ 757 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 277/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. března 2013, č. j. 4 Cmo 59/2013-86, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.791,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 30. října 2012, č. j. 3 Cm 277/2012-52, jímž Krajský soud v Ostravě zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 4. května 2012, č. j. 3 Cm 277/2012-11, kterým původně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 63.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 210,- Kč a náhradu nákladů řízení.
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého směnka, jejíhož zaplacení se žalobce v posuzované věci domáhal, zajišťovala půjčku vědomě poskytnutou do „hazardní“ hry poker; takovou pohledávku přitom nelze podle ustanovení §845 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), vymáhat „prostřednictvím“ soudu ani ji platně zajistit.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v §238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř.
Podstata dovolací argumentace spočívá v námitce, že odvolací soud se při svém rozhodování nezabýval otázkou, zda je poker hazardní hrou či nikoliv. Podle dovolatele je přitom poker nutné považovat jen za „dovednostní karetní hru“ (jako je např. mariáš), v níž „o vítězství a prohře rozhoduje z 80 % dovednost hráče a jen z 20 % je nutno mít tzv. štěstí ve hře, což činí hru srovnatelnou s hokejem nebo např. s činností obchodníků na burze“. Půjčka poskytnutá do takové hry se pak nijak nepříčí dobrým mravům (nejde o půjčku „do nedovoleného hazardu“) a nelze proto jen z tohoto důvodu dovozovat její neplatnost.
Na vyřešení dovolatelem předestřené otázky však napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, když pro výsledek řízení v dané věci (pro posouzení důvodnosti žalovaným vznesené námitky, že směnkou zajištěná pohledávka je pohledávkou z půjčky do hry, ohledně níž se uplatní úprava obsažená v §845 odst. 1 obč. zák.) nebylo určující zodpovězení otázky, zda karetní hra poker je hrou hazardní, jejíž výsledek závisí výhradně nebo převážně na náhodě, nebo zda jde (jen) o hru „dovednostní“, v níž je výsledek do značné míry určován schopnostmi hráčů. Podstatné bylo „pouze“ to, zda jde o hru (lhostejno jaké povahy).
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že právní posouzení věci odvolacím soudem, na němž spočívá napadené rozhodnutí, je v souladu se závěry zastávanými právní teorií i soudní praxí, jež pojem hry (v pojetí občanského zákoníku) vymezují jako smlouvu, kterou se jedna strana zavazuje, že poskytne druhé smluvní straně plnění pro případ, že nastane určitá událost. Od sázky se hra liší především tím, že dosažení události je závislé na činnosti některé či obou smluvních stran, která probíhá podle stanovených herních pravidel. Není rozhodné, zda hra vyžaduje určité intelektuální, kombinační či jiné schopnosti, stejně tak není podstatné, nakolik se tyto schopnosti podílejí na výsledku hry a nakolik je výsledek hry určen náhodou (k tomu srov. v právní teorii např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 2354, v judikatuře pak důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1238/2006, který je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu). Ostatně o tom, že poker je hrou, neměl (jak plyne z obsahu podaného dovolání) žádné pochybnosti ani samotný dovolatel.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 2. října 2013), která podle ustanovení §7 bodu 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí (z tarifní hodnoty ve výši 63.210,- Kč) částku 3.660,- Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.) ve výši 831,60 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 4.791,60 Kč.
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 28. listopadu 2013
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu