ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3864.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 3864/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně TIBBIA PTY/Ltd. , se sídlem v Pathfinder Drive, Caloundra QLD 4551, Austrálie, zastoupené JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Legionářů 947/2b, PSČ 182 00, proti žalovanému JUDr. Romanu Poláškovi , advokátu, se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, PSČ 120 00, jako správci konkursní podstaty úpadkyně OLIMEX, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 43962530, o zaplacení a určení pohledávky 3,720.151,90 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 Cm 147/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. března 2011, č. j. 6 Cmo 74/2010-304, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 20. dubna 2010, č. j. 9 Cm 147/2004-255, Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu o určení, že pohledávka žalobkyně ve výši 3,720.151,90 Kč je pohledávkou za konkursní podstatou úpadkyně (výrok I.), a stanovil, že o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že „o zbylém nároku žalobce a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně v konečném rozsudku“.
Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost se opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhujíc, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacímu důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelkou uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je – podle posledně označeného ustanovení – nepřípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).
Závěr odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně), podle něhož dodatek kupní smlouvy č. 1 uzavřený dne 18. července 2002 (dále jen „dodatek“) nemůže být samostatným právním úkonem (není kupní smlouvou), ale pouze mění některá ujednání (již účinné) kupní smlouvy, uzavřené ještě před prohlášením konkursu, dovolatelka nijak nenapadá, přestože obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby v projednávané věci.
Již z tohoto důvodu není v projednávané věci dovolání přípustné ani pro posouzení otázek dovolatelkou otevíraných.
Nejvyšší soud dodává, že závěr odvolacího soudu, podle něhož obsah dodatku nesvědčí o vůli smluvních stran odložit účinnost celé smlouvy, je v souladu s výkladovými pravidly určenými ustanoveními §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
Zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu je rovněž závěr, podle něhož předmětná kupní smlouva není smlouvou uzavřenou při provozu podniku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2008, sp. zn. 29 Odo 1105/2006, uveřejněný pod číslem 20/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
A konečně závěr, podle něhož pohledávkami za podstatou ve smyslu §31 odst. 2 písm. e/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), mohou být pouze pohledávky vzniklé po prohlášení konkursu na základě smluv uzavřených se správcem konkursní podstaty (kteréžto podmínky v projednávané věci splněny nebyly), se jednoznačně podává z ustanovení §31 odst. 2 písm. e/ ZKV. Výčet pohledávek za podstatou v §31 odst. 2 ZKV je přitom výčtem taxativním (shodně srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 1702/2010, uveřejněného pod číslem 111/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiného ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona); srov. v podrobnostech pro spory vyvolané konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. října 2013
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu