ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.756.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 756/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně A. Š, zastoupené JUDr. Josefem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, PSČ 272 01, proti žalované Mgr. H. V. , o zaplacení částky 639.332,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 15 C 69/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 2012, č. j. 25 Co 403/2012-297, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 25. května 2012, č. j. 15 C 69/2009-272, zamítl Okresní soud v Kladně žalobu, kterou se žalobkyně (A. Š.) domáhala vůči žalované (Mgr. H. V.) zaplacení částky 639.332,- Kč s příslušenstvím tvořeným 7,5 % úrokem z prodlení za dobu od 1. ledna 2002 do zaplacení (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
Šlo v pořadí o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobě.
Prvním rozsudkem (ze dne 2. září 2005, č. j. 47 Cm 79/2001-75), zamítl Krajský soud v Praze (coby tehdejší soud prvního stupně) žalobu o zaplacení částky 851.204,- Kč (s 8 % úrokem z prodlení od 1. ledna 2002 do zaplacení) a Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. prosince 2006, č. j. 4 Cmo 54/2006-121, tento rozsudek potvrdil. K dovolání žalobkyně však Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 11. srpna 2009, č. j. 29 Cdo 2816/2007-158, oba tyto rozsudky zrušil a věc postoupil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Kladně jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.
Druhým rozsudkem (ze dne 25. května 2011, č. j. 15 C 69/2009-219), zamítl Okresní soud v Kladně žalobu o zaplacení částky 639.332,- Kč s příslušenstvím (která zůstala předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby). K odvolání žalobkyně však Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. října 2011, č. j. 25 Co 350/2011-237, tento rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. října 2012, č. j. 25 Co 403/2012-297, potvrdil rozsudek okresního soudu ze dne 25. května 2012.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí (popřípadě i rozhodnutí okresního soudu zrušil) a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Odkazuje-li dovolatelka v závěru bodu I. dovolání na obsah jejích „podání přednesů v této věci“, zejména pak na obsah „odvolání z 9. července 2012, jde o odkaz argumentačně bezcenný. Již v usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněném pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, totiž Nejvyšší soud vysvětlil, že odkaz dovolatele na obsah podání učiněných v předchozím průběhu řízení před soudy nižších stupňů nelze považovat za uvedení důvodů, pro které se rozhodnutí odvolacího soudu napadá (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dále Nejvyšší soud uvádí, že ustálil rozhodovací praxi soudů při posuzování odpovědnosti správce konkursní podstaty za škodu vzniklou účastníkům konkursního řízení nebo třetím osobám v důsledku porušení povinnosti uložené správci konkursní podstaty zákonem nebo soudem v souvislosti s výkonem této funkce již v rozsudku ze dne 12. března 2003, sp. zn. 25 Cdo 2123/2001, uveřejněném pod číslem 88/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (v němž uzavřel, že za takto vzniklou škodu odpovídá správce konkursní podstaty podle §420 odst. 1 obč. zák.), přičemž závěry odvolacího soudu jsou s takto nastavenými východisky souladné.
Dovolatelka v dovolání sice ohlašuje dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., její polemika se závěry soudů nižších stupňů o tom, že žalovaná v období rozhodném pro vznik tvrzené škody (od července 2000 do 30. listopadu 2010) nekonala v rozporu s povinnostmi řádného hospodáře, se však nese především v rovině kritiky hodnocení důkazů soudy nižších stupňů (kritiky skutkových závěrů). Skutkový dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. ale dovolatelka u dovolání, jež může být přípustné jen prostřednictvím §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici (srov. dikci §241a odst. 3 o. s. ř.).
O becně pak platí, že samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu