ECLI:CZ:NS:2013:29.ICDO.37.2013.1
MSPH 99 INS 19057/2012
99 ICm 3667/2012
sp. zn. 29 ICdo 37/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29 41 48 73, jako insolvenční správkyně dlužnice Pyramis Holding, a. s., identifikační číslo osoby 25 12 66 44, proti žalované GF Group SE , se sídlem v Trenčíně, Nábrežná 1633/1, PSČ 911 01, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 45 95 24 51, o vydání nemovitostí do majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 99 ICm 3667/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2013, č. j. 99 ICm 3667/2012, 102 VSPH 76/2013-15 (MSPH 99 INS 19057/2012), takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. března 2013, č. j. 99 ICm 3667/2012, 102 VSPH 76/2013-15 (MSPH 99 INS 19057/2012), rozhodl o tom, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 99 ICm 3667/2012 jsou v prvním stupni (věcně) příslušné okresní soudy a věc postoupil k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 9.
Proti tomuto usnesení podala původní žalobkyně (CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ a spol., jako insolvenční správkyně dlužnice) dovolání, domáhajíc se jeho změny v tom směru, že v dané věci jsou věcně příslušné krajské soudy a věc se postupuje k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze.
V průběhu dovolacího řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. července 2013, č. j. MSPH 99 INS 19057/2012-B-38, odvolal původní žalobkyni z funkce insolvenční správkyně dlužnice a novou insolvenční správkyní dlužnice ustanovil společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s.
Nejvyšší soud k této změně přihlédl při označení žalobkyně v záhlaví tohoto rozhodnutí.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve shodě s dikcí ustanovení §104a odst. 2 o. s. ř. není pochyb o tom, že dovoláním napadené rozhodnutí je rozhodnutím „nadřízeného“ vrchního soudu.
Pojem „nadřízený soud“, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud“ jej zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhoduje-li vrchní soud o tom, které soudy (okresní nebo krajské) jsou věcně příslušné k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni, není jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2004, sp. zn. 29 Odo 627/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2004, pod číslem 149). Funkční příslušnost soudu k projednání „dovolání“ proti rozhodnutí nadřízeného soudu občanský soudní řád neupravuje.
Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobkyně zastavil (§104 odst. 1, §243b o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2013
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu