ECLI:CZ:NS:2013:29.ICDO.38.2013.1
MSPH 99 INS 19057/2012
99 ICm 3668/2012
sp. zn. 29 ICdo 38/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29 41 48 73, jako insolvenční správkyně dlužnice Pyramis Holding, a. s., identifikační číslo osoby 25 12 66 44, proti žalované GF Development s. r. o. , se sídlem v Liberci, Staškova 1217/14, PSČ 460 14, identifikační číslo osoby 28 74 80 18, o vydání nemovitostí do majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 99 ICm 3668/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2013, č. j. 99 ICm 3668/2012, 102 VSPH 75/2013-17 (MSPH 99 INS 19057/2012), takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. března 2013, č. j. 99 ICm 3668/2012, 102 VSPH 75/2013-17 (MSPH 99 INS 19057/2012), rozhodl o tom, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 99 ICm 3668/2012 jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a věc postoupil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Nymburku.
Proti tomuto usnesení podala původní žalobkyně (CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ a spol., jako insolvenční správkyně dlužnice) dovolání, domáhajíc se jeho změny v tom směru, že v dané věci jsou věcně příslušné krajské soudy a věc se postupuje k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze.
V průběhu dovolacího řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. července 2013, č. j. MSPH 99 INS 19057/2012-B-38, odvolal původní žalobkyni z funkce insolvenční správkyně dlužnice a novou insolvenční správkyní dlužnice ustanovil společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s.
Nejvyšší soud k této změně přihlédl při označení žalobkyně v záhlaví tohoto rozhodnutí.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve shodě s dikcí ustanovení §104a odst. 2 o. s. ř. není pochyb o tom, že dovoláním napadené rozhodnutí je rozhodnutím „nadřízeného“ vrchního soudu.
Pojem „nadřízený soud“, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud“ jej zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhoduje-li vrchní soud o tom, které soudy (okresní nebo krajské) jsou věcně příslušné k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni, není jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2004, sp. zn. 29 Odo 627/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2004, pod číslem 149). Funkční příslušnost soudu k projednání „dovolání“ proti rozhodnutí nadřízeného soudu občanský soudní řád neupravuje.
Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobkyně zastavil (§104 odst. 1, §243b o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2013
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu