ECLI:CZ:NS:2013:29.ND.233.2013.1
sp. zn. 29 Nd 233/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Vodohospodářská společnost SITKA, s. r. o. , se sídlem ve Šternberku, Vinohradská 2288/7, PSČ 785 01, identifikační číslo osoby 47 15 08 91, zastoupené JUDr. Janem Vyjídákem, advokátem, se sídlem ve Šternberku, Potoční 494/36, PSČ 785 01, proti žalovanému M. M. , o zaplacení částky 2.550,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 14 C 166/2012, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 14 C 166/2012 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Kroměříži.
Odůvodnění:
Ve výše označené právní věci požádal žalovaný podáním došlým Okresnímu soudu v Děčíně dne 18. března 2013, aby „byl převeden k bližšímu soudu, třeba do Kroměříže“, a to s odůvodněním, že „se v současné době nachází ve Zlínském kraji za účelem větších pracovních příležitostí, kde se hodlá i usadit nastálo“ a že „zatím bydlí u rodičů“. Oznámil rovněž „prozatímní korespondenční adresu “.
Žalobkyně se k tomuto návrhu přes výzvu předkládajícího soudu (jež ale neobsahovala doložku podle ustanovení §101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) nevyjádřila.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Nejvyšší soud po zvážení rozhodných skutečností dospěl k závěru, že důvod vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. není dán.
Argument uváděný žalovaným – tj. že „se v současné době nachází ve Zlínském kraji za účelem větších pracovních příležitostí“ – nelze bez dalšího pokládat za důvod, který by opodstatnil delegaci věci k označenému soudu. Není totiž způsobilý prolomit zásadu vyjádřenou v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, a současně přehlíží možnost postupu předvídaného ustanovením §39 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu