ECLI:CZ:NS:2013:29.ND.28.2013.1
sp. zn. 29 Nd 28/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka ve věci řízení o dědictví po zůstaviteli B. K., za účasti K. J., vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 10 D 716/2012, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 10 D 716/2012 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu ve Znojmě.
Odůvodnění:
Ve výše označené právní věci, jejímž předmětem je „žádost“ K. J. „o projednání dědictví po zemřelém B. K.“, a to jedné poloviny pozemku „na LV 792 pro k. ú. K. n. Š.“, podala jmenovaná dne 26. listopadu 2012 návrh na přikázání věci Okresnímu soudu ve Znojmě, s tím, že jako jediná dědička žádá o delegaci z důvodu vhodnosti, neboť se její bydliště nachází v okrese označeného soudu.
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §88 písm. j) o. s. ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v §85a o. s. ř., je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu měl zůstavitel naposledy bydliště, a neměl-li bydliště nebo nelze-li bydliště zjistit, v jehož obvodu měl naposledy pobyt; není-li takový soud, je příslušný soud, v jehož obvodu je zůstavitelův majetek, popřípadě mezi několika takto příslušnými soudy ten z nich, který první provedl úkon, jde-li o řízení o dědictví.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Argument uváděný navrhovatelkou – tj. že se její bydliště nachází „v okrese Z.“ – nelze pokládat za důvod, který by bez dalšího opodstatnil delegaci věci k navrhovanému soudu. Není totiž způsobilý prolomit zásadu vyjádřenou v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, a současně přehlíží možnost postupu předvídaného ustanovením §39 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto po zvážení rozhodných skutečností dospěl závěru, že důvod vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. v poměrech dané věci naplněn není.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2013
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu