ECLI:CZ:NS:2013:29.NSCR.63.2013.1
KSOS 38 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 63/2013-A-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice V. V. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 38 INS XY, o insolvenčním návrhu dlužnice, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. prosince 2012, č. j. KSOS 38 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 24. září 2012, č. j. KSOS 38 INS XY, odmítl Krajský soud v Ostravě (dále jen „ insolvenční soud “) insolvenční návrh dlužnice V. V. ze dne 17. září 2012.
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Dovolání dlužnice proti usnesení odvolacího soudu, jež je bez dalšího (vzhledem k závěrům obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 35/2009, uveřejněném pod číslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ) přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 části věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Napadené rozhodnutí vychází z ustálené rozhodovací praxe o povaze vad dlužnického insolvenčního návrhu; výslovně (a přiléhavě) se dovolává závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněném pod číslem 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i závěrů obsažených v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2008, sen. zn. 1 VSPH XY, uveřejněném pod číslem 11/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (s nimiž dovolání nepolemizuje).
Zjevně bezdůvodné je dovolání i ohledně té části dovolací argumentace, ve které dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že projednatelnost insolvenčního návrhu neposuzoval s přihlédnutím k obsahu příloh insolvenčního návrhu. Již v usnesení ze dne 26. února 2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008, uveřejněném pod číslem 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, totiž Nejvyšší soud zformuloval závěr, podle kterého povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. srpna 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu