Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.10.2013, sp. zn. 3 Tdo 1057/2013 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1057.2013.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1057.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 1057/2013-19 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. října 2013 o dovolání, které podal obviněný M. N. ,proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 7 To 482/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 147/2012, takto: I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 7 To 482/2012. II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 1 T 147/2012 , byl obviněný M. N. uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, na tom skutkovém podkladě, že: „společně s obviněným M. B. dne 21. 7. 2012 v době kolem 23:30 hodin v obci Š. na okrese Z. násilně, po rozbití skleněné výplně okna, vnikli do rodinného domu J. B., kde odcizili 1 ks motorové pily zn. Husquarna typ 266 v hodnotě nejméně 6.000,- Kč, kovový příruční trezorek v hodnotě nejméně 297,- Kč, ve kterém se nacházela finanční hotovost 300,- Kč, poté po rozbití dalšího okna vnikli do další části domu, kde po vypáčení dveří dřevěné skříně odcizili 1 ks dlouhé střelné zbraně (kulobrokové kozlice zn. IŽ, ráže 308 Winchester) s puškohledem zn. Norconia, to vše v hodnotě celkem 12.000,- Kč, 1 ks dlouhé střelné zbraně – malorážky zn. ZKM se zásobníkem, ve kterém se nacházelo 6 ks malorážních nábojů typu LR s montáží a puškohledem zn. Norconia v celkové hodnotě 4.500,- Kč, po vypáčení dveří dřevěné skříňky odcizili 7 ks kulových nábojů ráže 308 v hodnotě celkem 162,- Kč, 3 ks brokových nábojů zn. Fiocchi v hodnotě celkem 25,- Kč, 1 ks brokového náboje s jednotnou střelou zn. Sellier a Bellot v hodnotě celkem 21,- Kč, dále v domě odcizili 1 nůž s dřevěnou rukojetí délky čepele 31 cm v hodnotě 10,- Kč, mačetu s vyobrazením hlavy zvířete, měsíce a čínskými nápisy o celkové délce 59 cm v hodnotě celkem nejméně 500,- Kč, kdy poškozením zařízení způsobili poškozenému škodu nejméně 12.663,- Kč a odcizením věcí škodu nejméně 23.814,- Kč, kdy střelné zbraně, a to kulobroková kozlice ráže 308 Winchester a malorážka zn. ZKM jsou ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb. zbraní kategorie C a k držení těchto zbraní je třeba zvláštního povolení a podléhají registraci, přičemž obviněný M. N. se jednání dopustil, ačkoliv byl pro majetkovou trestnou činnost odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 5. 1. 2010, sp. zn. 3 T 186/2009, který nabyl právní moci dne 3. 2. 2010, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který vykonal dne 14. 5. 2011.“ Za to byl odsouzen podle §178 odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu obviněného M. B. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně s obviněným M. B. uhradit poškozenému J. B., bytem Z.– P., K., škodu ve výši 3.500,- Kč. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 7 To 482/2012 , jímž jej podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 17. 1. 2013 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť podle jeho názoru byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. V odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že odvolací soud rozhodl o odvolání ve veřejném zasedání konaném v jeho nepřítomnosti, přičemž takový postup odůvodnil splněním podmínek uvedených v §202 odst. 2 tr. ř., neboť omluva obviněného z účasti ve veřejném zasedání s připojenou kopií lékařského potvrzení o jeho nemoci byla odvolacímu senátu doručena až poté, co bylo odvolání obviněného projednáno. Proti tomu obviněný namítl, že se z účasti ve veřejném zasedání řádně a včas omluvil a požádal o jeho odročení. Jeho žádost o odročení s připojenou kopií lékařského potvrzení o nemoci došla odvolacímu soudu dne 16. 1. 2013. To, že pravděpodobně vlivem administrativního nedopatření byla žádost senátu doručena až dne 17. 1. 2013 v 11,30 hod. po proběhlém veřejném zasedání, nemůže být k jeho tíži. Vyjádřil přesvědčení, že tímto postupem odvolacího soudu byl zkrácen na svém právu, které je zaručeno v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, tj. aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Tím mu byla i upřena možnost navrhnout doplnění dokazování a vznést další důkazní návrhy, které považoval za nezbytné. K tomu rovněž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1591/2011. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 7 To 482/2012, a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný současně požádal, aby bylo na základě §265h odst. 3, příp. §265o odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o odložení výkonu trestu. Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci , jemuž byl doručen dne 15. 5. 2013. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat. Obviněný M. N. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.), a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.). Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Jinými slovy, v tomto ustanovení se předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného (obžalovaného), ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. To znamená, že tímto způsobem byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Nejvyšší soud zjistil, že uplatněný dovolací důvod naplněn byl. O konání veřejného zasedání o odvolání dne 17. 1. 2013 byl obviněný vyrozuměn soudem druhého stupně 27. 12. 2012. Dne 15. 1.2013 byl uznán lékařkou práce neschopným. Ještě téhož dne odeslal příslušnému soudu omluvu své účasti u veřejného zasedání shora uvedeného dne s tím, že požádal o jeho odročení z důvodu nemoci, což doložil kopií lékařského potvrzení. Krajský soud v Brně obdržel dle podacího razítka tuto písemnost 16. 1. 2013 v 8.40 hod. Dle protokolu o veřejném zasedání toto bylo zahájeno 17. 1. 2013 v 10.40 hod. a skončilo téhož dne v 10.55 hod. Byla konstatována nepřítomnost obviněného, dodržení zákonné lhůty od doručení předvolání, popř. vyrozumění do dne konání veřejného zasedání. Bylo rozhodnuto o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Teprve po jeho skončení obdržela předsedkyně senátu omluvu s žádostí o odročení. Nejvyšší soud zjistil dotazem na ošetřující lékařku, že obviněný byl ošetřen 15. 1. 2013 s akutním zánětem průdušek, jeho zdravotní stav mu nedovolil účast při jednání soudu 17. 1. 2013. Bylo tedy zjištěno, že obviněný se omluvil z účasti při veřejném zasedání u soudu druhého stupně řádně a včas, z důvodu nemoci, která mu účast objektivně neumožňovala, požádal proto o jeho odročení. Zcela zřetelně nešlo o obstrukční jednání. Pouze pochybením soudní kanceláře nedošlo k odročení projednání odvolání, tato okolnost nemůže být obviněnému k tíži. Nebyly tak splněny podmínky pro konání veřejného zasedání bez přítomnosti obviněného. K tomu viz i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1591/2011. Z podnětu podaného dovolání tedy Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 7 To 482/2012. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání. Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Brně bude muset znovu provést veřejné zasedání. V novém řízení bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 tr. ř.). Jde v podstatě o to, aby umožnil obviněnému realizaci jeho práva být přítomen veřejnému zasedání a vypořádal se s jeho obhajobou a případnými návrhy na doplnění dokazování. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 16. října 2013 Předseda senátu: JUDr. Eduard Teschler Vypracoval: JUDr. Pavel Šilhavecký

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. d) tr.ř.
Datum rozhodnutí:10/16/2013
Spisová značka:3 Tdo 1057/2013
ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1057.2013.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§202 odst. 2 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-27