ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1058.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 1058/2013 -16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. listopadu 2013 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného R. Š. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 50 To 112/2013 ze dne 22. dubna 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 125/2012, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 50 To 112/2013 ze dne 22. dubna 2013 zrušuje v části týkající se skutku, pro který byl obviněný uznán vinným pokusem přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §146 odst. 1 trestního zákoníku, a ve výroku o trestu.
II . Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Plzni přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 6 T 125/2012 ze dne 26. listopadu 2012 byl obviněný R. Š. uznán vinným v bodě ad 1) pokusem přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §146 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) , který spočíval ve skutečnosti, že „dne 14. 10. 2011 krátce po 13. hodině v K. V. - S. v ulici N. V. v rodinném domě nejprve slovně vulgárními výrazy nadával své tehdejší družce poškozené O. N., následně vzal do ruky kladivo a v rozčilení začal ničit zařízení a vybavení domu, poškozená při tomto chtěla opustit dům, ale obviněný ji chytil za ramena a odhodil ji zády a bokem na skříň u vchodových dveří, poté si poškozená došla pro svůj mobilní telefon, obžalovaný na to reagoval tak, že ji opětovně chytl a shodil ji na zem, kde se jí z levé ruky snažil vytrhnout mobilní telefon, což se mu ale nepodařilo, proto poškozené levou rukou zkroutil, opřel ji o stolek a kladivem ji začal do ruky bít , přičemž ji nejméně jedenkrát udeřil přes levý ukazováček, poškozená v důsledku toho mobilní telefon upustila, obviněný ho sebral, rozmlátil kladivem a pochvíli dům opustil, čímž způsobil poškozené O. N. otok a bolestivost II. prstu levé ruky, oděrky, hematom, pohmoždění hlavy a bolestivost levé bederní krajiny, což si vyžádalo ošetření a dvoudenní hospitalizaci v nemocnici bez následného výraznějšího omezení v běžném způsobu života,“ v bodě ad 2 - 3) přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za skutek ad 1) byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 6 T 196/2011 za skutek ad 2), jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud zrušením, k němuž došlo, pozbyla podkladu. Za skutky ad 2 - 3) byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání R. Š. (a příslušného státního zástupce) rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 50 To 112/2013 ze dne 22. dubna 2013 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod body 2 a 3, ve výrocích o trestech a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že v bodech ad 2 a 3) svého rozhodnutí uznal obviněného vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za tento trestný čin a za jednání pod bodem 1) napadeného rozsudku soudu prvního stupně jej potom odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jeho výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let za současného vyslovení dohledu nad pachatelem. Dále mu bylo uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem řádně a včas hradil běžné výživné k nezletilým dětem Š. a podle svých sil uhradil i dlužné výživné.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání nejvyšší státní zástupce, a to v neprospěch obviněného R. Š., když dovolání podal včas a za splnění všech dalších, zákonem pro podání dovolání stanovených podmínek, když jako důvod dovolání označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud nesprávně nepřistoupil na argumentaci státního zástupce v podaném odvolání, když ten požadoval, aby jednání obviněného pod bodem 1) bylo právně kvalifikováno i jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, když rozbití mobilního telefonu kladivem soud prvního stupně nesprávně považoval pouze za součást „vybíjení si jeho vzteku“ a nikoli za jeho snahu zabránit poškozené v jeho užití (přivolání policie) a obdobně nesprávně posuzoval jeho chování ve vztahu k poškozené, když ji odstrčil v době, kdy chtěla z domu odejít. Státní zástupce vyjádřil přesvědčení, že uvedená argumentace je v extrémním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními. To proto, že z výpovědi poškozené N. vyplynulo, že měla z jednání obviněného strach, chtěla opustit dům, ale obviněný jí v tom zabránil, když ji chytil za rameno a odhodil ji zády a bokem na skříň u vchodových dveří. Následně poškozená vstala a běžela pro mobilní telefon, aby přivolala pomoc, ale obviněný to viděl a v tomto jednání se poškozené opět snažil pomocí násilí zabránit, kdy ji opět srazil na zem a snažil se jí z ruky mobilní telefon vytrhnout, poškozená ho nechtěla vydat, proto ji ruku zkroutil a začal ji do ní bít kladivem, přičemž v důsledku toho poškozená telefon upustila a obviněný jej následně rozbil kladivem. Podle nejvyššího státního zástupce tak bylo prokázáno, že obviněný násilím nutil poškozenou, aby neodcházela z domu a poté, aby nevolala mobilním telefonem pomoc a dále, aby mu mobilní telefon vydala, přičemž takový čin spáchal se zbraní, když kladivo je nepochybně zbraní ve smyslu §118 tr. zákoníku. Uzavřel tak, že obviněný měl být uznán vinným pro takové jednání i pokračujícím zločinem vydírání dle §175 odst. 1, 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud ad 1. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 4. 2013 sp. zn. 50 To 112/2013, jakož i rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 11. 2013 sp. zn. 6 T 125/2012, a dále zrušil i všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, ad 2., aby dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a ad 3., aby v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. S jeho konáním souhlasil státní zástupce i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil prostřednictvím svého obhájce obviněný Š. V tomto vyjádření uvedl, že státní zástupce uvádí stejné skutečnosti, které již byly předmětem odvolání. Uvedl, že tvrzení státního zástupce nejsou podložena žádnými důkazy, když se jedná o ničím nepodložené spekulace. Uvedl, že poškozená opakovaně měnila svoji výpověď a není osobou věrohodnou. Dále uvedl, že státní zástupce napadá skutkovou podstatu projednávané věci a nikoli pouhé posouzení věci, což odporuje povaze deklarovaného dovolacího důvodu. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby podané dovolání bylo odmítnuto „podle §265i odst. 1 písm. a), případně písm. b) tr. ř.“
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Skutek, kterého se dopustil obviněný Š. byl v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně popsán takto: „dne 14. 10. 2011 krátce po 13. hodině v K. V. - S. v ulici N. V. v rodinném domě nejprve slovně vulgárními výrazy nadával své tehdejší družce poškozené O. N., následně vzal do ruky kladivo a v rozčilení začal ničit zařízení a vybavení domu, poškozená při tomto chtěla opustit dům, ale obviněný ji chytil za ramena a odhodil zády a bokem na skříň u vchodových dveří, poté si poškozená došla pro svůj mobilní telefon, obžalovaný na to reagoval tak, že ji opětovně chytl a shodil ji na zem, kde se jí z levé ruky snažil vytrhnout mobilní telefon, což se mu ale nepodařilo, proto poškozené levou rukou zkroutil, opřel ji o stolek a kladivem ji začal do ruky bít, přičemž ji nejméně jedenkrát udeřil přes levý ukazováček, poškozená v důsledku toho mobilní telefon upustila , obviněný ho sebral , rozmlátil kladivem a pochvíli dům opustil, čímž způsobil poškozené O. N. otok a bolestivost II. prstu levé ruky, oděrky, hematom, pohmoždění hlavy a bolestivost levé bederní krajiny, což si vyžádalo ošetření a dvoudenní hospitalizaci v nemocnici bez následného výraznějšího omezení v běžném způsobu života.“
Přečinu vydírání se podle §175 odst. 1 tr. zákoníku dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Zločinu vydírání podle §175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo spáchá takový čin se zbraní.
Podle §118 tr. zákoníku je trestný čin spáchán se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe; zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.
Soud nalézací se způsobem a okolnostmi, za jakých došlo ke zmocnění se mobilního telefonu obviněným, nezabýval vůbec, když pouze obecně konstatoval, že „…lze dovozovat, že obžalovaný ve vzteku ničil zařízení obydlí a v souvislosti s tím poškozenou srazil na zem ve dvou případech a rovněž ji kladivem udeřil…“. Odvolací soud uvedl, že „rozbití mobilního telefonu v této situaci okresní soud dle názoru krajského soudu důvodně považoval za součást vybíjení si vzteku obžalovaným, nikoli za jeho snahu zabránit poškozené v jeho užití, obdobně to platí i o dalším chování obžalovaného ve vztahu k poškozené, tedy ve vztahu k tomu, že ji odstrčil v době, kdy podle svého tvrzení chtěla z domu odejít.“
Z hlediska popisu předmětného skutku tak nezbývá než souhlasit se státním zástupcem, že právní kvalifikace (popsaného) jednání obviněného, jako pouhého pokusu přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §146 odst. 1 tr. zákoníku, se jeví jako neúplná. Ze skutkové věty (citovaného) rozsudku soudu prvního stupně zjevně vyplývá, že obviněný minimálně bránil poškozené v odchodu z domu, a to násilím. Co se týká zmocnění se mobilního telefonu, není namístě takovéto jednání (bez dalšího) pojmout pouze jako „vybíjení si vzteku.“ I kdyby soudy nedovodily, že je zde dostatečný podklad pro závěr, že se obviněný snažil zabránit poškozené v přivolání policie, je nade vší pochybnost zřejmé, že se obviněný násilím zmocnil cizí věci, aby zabránil jejímu dalšímu užití. Je sice pravdou, že takto obviněný jednal v rámci jakéhosi návalu vzteku, avšak jeho jednání, které je možno podřadit pod skutkovou podstatu konkrétního trestného činu uvedeného v trestním zákoně, nelze přejít tím, že se jednalo o pouhé „vybíjení vzteku.“ Jednání, kdy pachatel použije zbraně ke zmocnění se cizí věci či zabránění poškozenému takovouto věc užít, je nutné podřadit pod příslušné ustanovení trestního zákona, i když se tak děje v hádce či jiném zlostném výbuchu. Je namístě pouze dodat, že uvedené závěry lze přijmout na základě dosud učiněných skutkových zjištění, a to zejména v důsledku nezpochybnitelné výpovědi poškozené, učiněné příslušným procesním postupem v rámci konaného hlavního líčení, když ta je z hlediska do úvahy přicházející právní kvalifikace předmětného skutku reflektována zčásti i v tzv. skutkové větě i v důvodech soudy přijatých rozhodnutí.
Rozhodnutí odvolacího soudu, je tedy zatíženo popsanou vadou do té míry, že dovolacímu soudu nezbylo než rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušit s tím, že se podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, s přihlédnutím k závěrům, které učinil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí nebylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nýbrž bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem v jeho neprospěch, není soud povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. listopadu 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka