ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1128.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 1128/2013-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2013 o dovolání, které podala obviněná E. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 4 To 185/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 192/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné E. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 4. 2012, sp. zn. 21 T 192/2011 , byla obviněná E. K. uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustila jednáním popsaným podrobně ve výroku rozsudku pod body 1) až 14), které lze ve stručnosti vymezit tak, že v době od 6. 2. 2009 do 6. 5. 2010 celkem ve 14 případech pod různými záminkami si vypůjčila od různých osob finanční prostředky v různé výši, ač byla od samého počátku srozuměna s tím, že půjčené peníze řádně a včas nevrátí, když toto nebylo v jejích možnostech, a to vzhledem k výši svých příjmů a dalším závazkům, kdy celková způsobená škoda činila 1.371.429,- Kč.
Za to byla odsouzena podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem.
Dále byla obviněné uložena povinnost podle §228 odst. 1 tr. řádu zaplatit na náhradě škody poškozeným:
- J. H., částku 264.029,- Kč;
- P. O., částku 100.000,- Kč;
- D. L., částku 70.000,- Kč;
- M. H., částku 132.000,- Kč;
- M. S., částku 229.000,- Kč;
- R. Š., částku 10.000,- Kč;
- S. K., částku 20.000,- Kč;
- E. D., částku 126.400,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození M. H., M. S., a R. Š., odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození E. B., K. F. (nesprávně označen jako P. F.), a M. H., odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 4. 2012, sp. zn. 21 T 192/2011, podala obviněná E. K. odvolání směřující do všech výroků rozsudku.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 4 To 185/2012 , a to tak, že z podnětu podaného odvolání obviněné zrušil podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu ve výroku o náhradě škody učiněný podle §228 odst. 1 tr ř. stran poškozeného M. S. a výrok o náhradě škody učiněný podle §229 odst. 1 tr. ř. stran poškozeného K. F., nesprávně označeného jako P. F., a s přihlédnutím k ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné E. K. zaplatit na náhradě způsobené škody poškozenému M. S., částku ve výši 219.000,- Kč, a podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného K. F., s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 4 To 185/2012, podala obviněná prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 599-600), v rámci něhož uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř., maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení věci, byl ji uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo ji byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou, a současně v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Obviněná namítla, že soudy pochybily při ukládání trestu za spáchaný trestný čin. Vznesené námitky výslovně nepodřadila uplatněným dovolacím důvodům, dle obsahu dovolání lze však mít za to, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že její jednání mělo být posouzeno jako pokračující trestný čin ve vztahu k trestné činnosti přisouzené jí pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 58/2009, a soud měl postupovat dle §45 tr. zákoníku a uložit společný trest. Má současně za to, že byly splněny podmínky pro ukládání souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, a to za současného zrušení trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně 4 T 58/2009 ze dne 23. 6. 2009, který nabyl právní moci dne 11. 8. 2009. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze pak dle obviněné spatřovat v tom, že problematiku pokračování v trestné činnosti soudy obou stupňů nehodnotily a tento výrok neučinily. Namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně obviněná nezmiňuje.
Na základě výše uvedených námitek obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 4 To 185/2012, podle §265k odst. 1 tr. ř., a to ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 4. 2012, sp. zn. 21 T 192/2011, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně vznesla návrh na odložení výkonu jí uloženého trestu.
K dovolání obviněné se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněné, uvedla, že obviněné nelze přisvědčit v tom, že by její jednání z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 4 T 58/2009, spolu s jednáním v předmětné věci, sp. zn. 21 T 192/2011, splňovalo podmínky pokračující trestné činnosti ve smyslu §116 tr. zákoníku, neboť ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 4 T 58/2009, byla pravomocně uznána vinnou dvojnásobným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a v projednávané věci sp. zn. 21 T 192/2011 jde o její pravomocné odsouzení pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Proto za uvedeného stavu věci nelze soudům důvodně vytýkat, že problematiku pokračování v trestné činnosti nehodnotily, že takový výrok neučinily a že v této souvislosti ani nepostupovaly podle zásad o ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu, jak stanoví §45 tr. zákoníku. Státní zástupkyně nepřisvědčila obviněné ani v té námitce, že by společný trest za pokračující trestnou činnost měl být ještě dále modifikován na společný souhrnný trest, pokud měla být za část sbíhající se trestné činnosti odsouzena již výše specifikovaným odsuzujícím rozsudkem ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 58/2009 ze dne 23. 6. 2009, který nabyl právní moci již dne 11. 8. 2009. Pokud pak v projednávané věci došlo k dokonání pokračujícího zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku dne 6. 5. 2010, kdy byl spáchán poslední z podvodných útoků, pak nelze vzájemný poměr trestné činnosti, přisouzené jí oběma výše označenými pravomocnými rozsudky, považovat za souběh, ale o recidivu. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., pak ve výše uvedené návaznosti nelze ani dovozovat, že by jak výrok o vině, tak ani navazující výrok o uloženém trestu byly zatíženy vadou chybějících výroků podle §45 tr. zákoníku a podle §43 odst. 2 tr. zákoníku. Co se pak týká posledního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je z uplatněné dovolací argumentace zcela evidentní, že jej obviněná použila toliko formálně.
S ohledem na výše uvedené státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné E. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 4 To 185/2012, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest (kdy byl z podnětu podaného odvolání změněn toliko výrok o náhradě škody). Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněnou uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou E. K. vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Teoreticky lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví, což může zahrnovat i otázky ukládání trestu . Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno namítat, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 a násl. tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., lze uplatnit v případě, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný .
Pokud se jedná o námitku, že jednání obviněné, kterého se dle skutkových zjištění dopustila v projednávané věci, a jednání, pro něž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 4 T 58/2009, měla být posouzena jako pokračovávání v trestném činu, a tedy jí měl být uložen společný trest podle §45 tr. zákoníku, pak Nejvyšší soud shledal námitku neopodstatněnou.
Podle §116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu , jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.
Uvedené ustanovení nelze v případě obviněné aplikovat, neboť zde absentuje základní podmínka, a to naplnění skutkové podstaty stejného trestného činu. V projednávané věci byla obviněná shledána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, zatímco ve věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 58/2009 byla shledána vinnou dvounásobným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Jedná se tedy o dvě odlišné skutkové podstaty. Soudy proto nijak nepochybily, pokud neřešily otázku pokračování v trestném činu a nepostupovaly tak podle ustanovení §45 tr. zákoníku o ukládání společného trestu.
Stejně tak nelze přisvědčit obviněné v tom, že by společný trest měl být současně trestem souhrnným, resp. že by byly splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněná namítla, že v projednávané věci se prvního ze 14 jí za vinu kladených skutků dopustila již dne 6. 2. 2009, tedy ještě před vynesením rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ve věci 4 T 58/2009 ze dne 23. 6. 2009. Je toho názoru, že jí měl být za část sbíhající se trestné činnosti z tohoto rozsudku a trestnou činnost v projednávané věci uložen souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 6. 2009 , sp. zn. 4 T 58/2009, který nabyl právní moci 11. 8. 2009 (č. l. 473 – 479 spisu).
Takováto její domněnka je však mylná, neboť trestné činnosti v projednávané věci se obviněná dopustila 14 skutky právně kvalifikovanými jako pokračující trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kdy posledního z nich se dopustila dne 6. 5. 2010 . Tento den je třeba považovat za den, kdy došlo k dokonání tohoto pokračujícího zločinu. Jestliže pak datum dokonání uvedeného zločinu časově následuje až po datu 23. 6. 2009 , tj. po vyhlášení odsuzujícího rozsudku ve věci sp. zn. 4 T 58/2009, nelze v takovém případě souběh trestné činnosti dovodit.
S ohledem na skutečnost, že soudy nijak nepochybily při ukládání trestu, nelze shledat opodstatněnost námitek stran dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. o chybějícím výroku.
Ve vztahu k formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud podotýká, že žádné námitky pod tento dovolací důvod podřaditelné v podaném dovolání obsaženy nebyly.
S ohledem na tento způsob rozhodnutí nebyly dány podmínky pro to, aby Nejvyšší soud ve smyslu požadavku obviněné podle §265 o tr. ř. odložil výkon rozhodnutí.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné E. K. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. listopadu 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a