ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1168.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 1168/2013-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2013 o dovolání, které podala obviněná R. O. P. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 1 To 2/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 1/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněné R. O. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2012, sp. zn. 10 T 1/2012 , byla obviněná R. O. P. uznána vinnou zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), jehož se dle skutkových zjištění dopustila jednak tím, že „ dne 9. 9. 2011 kolem 19:15 hodin v B. v M. ú. poblíž parkoviště u restaurace Eldorádo na venkovní cestě při schůzce obžalovaného F. O. a Ing. A. V., které byla také přítomna, po krátké slovní rozepři s Ing. A. V., obžalovaná jedenkrát střelila Ing. A. V. do hlavy legálně drženou pistolí zn. Beretta model 92 FS, ráže 9 mm Luger, italské výroby, načež Ing. A. V. spadl na zem “, jednak společně se spoluobviněným F. O., ve V. M., jehož jednání bylo posouzeno jako přečin nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku, tím, že „ nejprve utekli k zaparkovanému vozidlu tov. zn. VW Passat Combi Variant, krátce na to se vrátili s autem zpět a tělo Ing. A. V. naložili do zavazadlového prostoru uvedeného auta, odjeli na přesně nezjištěné místo, vysvlékli tělo do naha, hlavu s větší částí krku oddělili od trupu, zbývající část těla zakopali poblíž silnice vedoucí od I. na P., před odbočkou na R., v katastrálním území Ř. v okrese B. – v., kde byla později nalezena, s oddělenou hlavou naložili neznámým způsobem a nástroje použité při zakopávání mrtvoly zahodil obžalovaný do D. p.; dne 11. 9. 2011 v podvečerních hodinách v B., M. n., obžalovaná R. O. P. v přítomnosti obžalovaného F. O. žádala J. N., aby v případě výslechu na policii potvrdila, že obžalovaný F. O. opravoval svědkyni televizor dne 9. 9. 2011 okolo půl osmé večer, ačkoliv ve skutečnosti se to stalo 8. 9. 2011 okolo šesté hodiny večer, a naopak J. N. neměla při výslechu zmiňovat, že obžalovaní užívali půjčené vozidlo, sám obžalovaný se u svědkyně N. ujišťoval, že potvrdí verzi uváděnou obžalovanými; a dne 15. 9. 2011 okolo deváté hodiny večer, obžalovaný F. O. s obžalovanou R. O. P. vešli do bytu J. N. v B., M. n., a obžalovaný F. O. svědkyni zvýšeným a důrazným hlasem kladl otázky týkající se přítomnosti obžalovaného v bytě obžalované R. O. P. dne 9. 9. 2011 jako při výslechu na policii, ujišťoval se, že svědkyně odpovídá na otázky podle jeho představ a pokud odpověděla jinak, sám jí uváděl, jak má na položené otázky odpovídat “.
Za to byla obviněná odsouzena podle §140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest propadnutí věci, a to pistole zn. Beretta, model 92FS, ráže 9 mm Luger, italské výroby, 2 zásobníků, 1 ks vystřeleného projektilu a 185 kusů nábojů ráže 9 mm Luger.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozeným způsobenou škodu:
- S. V., ve výši 278.819,- Kč;
- Ing. V. V., ve výši 240.000,- Kč;
- MUDr. E. V., ve výši 240.000,- Kč;
- Ing. J. V., ve výši 175.000,- Kč.
Dále bylo rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu obviněného F. O.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2012, sp. zn. 10 T 1/2012, podala obviněná odvolání směřující do výroku o vině i trestu, které odůvodnila prostřednictvím svého obhájce a současně i vlastnoručním podáním.
O odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 1 To 2/2013 , a to tak, že odvolání obviněné podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 1 To 2/2013, podala obviněná dovolání (č. l. 1589 - 1591), přičemž uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že soudy vzaly za prokázaný skutkový děj, kdy vycházely zejména z výpovědi obou odsouzených, svědků, soudních znalců a listinných důkazů obsažených ve spise, s čímž se však neztotožňuje, poněvadž má důvodné pochybnosti o provedeném rozsahu dokazování, kterým byl zjišťován skutkový stav věci nezbytný pro rozhodnutí tak, jak soudu ukládá §2 odst. 5 tr. ř. a především namítla, že obsah provedených důkazů je v rozporu s jejich hodnocením a hodnocení provedených důkazů neodpovídá zásadám formální logiky, tak jak soudu ukládá §2 odst. 6 tr. ř. Dle názoru obviněné nebyla zachována totožnost skutku a závěry soudu jsou v jeho konečném důsledku nepřezkoumatelné. Popis skutkového děje závisí na výpovědi obviněného F. O. Uvedla, že neměla k usmrcení poškozeného motiv, neboť byla ráda, že se k ní vrátil její bývalý manžel, jelikož družka jejího bývalého manžela žila s poškozeným.
Na základě výše uvedených námitek obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud postupem dle 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 1 To 2/2013, v plném rozsahu, jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2012, č.j. 10 T 1/2012-1403, a dle §265 1 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněné se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněné, uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatnila obviněná v rámci své obhajoby prakticky od samého počátku trestního řízení a vtělila je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly, jak soud nalézací, tak soud odvolací. S ohledem na výše uvedené má za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod v dovolání naplněn nebyl.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut (odmítnut) řádný opravný prostředek proti rozhodnutí, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obviněná podala předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je namístě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje . Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději . V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě poznamenat, že podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (§60 odst. 3 tr. ř.).
Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že obviněná byla v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 1/2012 zastoupena Mgr. Danielem Hrbáčem, ustanoveném opatřením Městského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 70 Nt 843/2011 (č. l. 19). Rozhodnutí odvolacího soudu bylo dle záznamu ve spisu na č. l. 1535 doručováno obviněné i jejímu obhájci. Jak vyplývá z údajů na doručenkách (č. l. 1535 - doručenka do vlastních rukou), zásilka obsahující rozhodnutí odvolacího soudu byla Krajskému státnímu zastupitelství doručena dne 6. 3. 2013.
Obviněné byla předmětná zásilka doručována na adresu Věznice O., neboť se obviněná v předmětné době nacházela ve vazbě. Dle doručenky založené na č. l. 1535 byla obviněné zásilka doručena dne 8. 3. 2013, což bylo obviněnou stvrzeno jejím vlastnoručním podpisem na doručence. Obhájci obviněné bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručováno prostřednictvím datové schránky. Dle výpisu - potvrzení o dodání a doručení do datové schránky - bylo doručeno již dne 5. 3. 2013 (č. l. 1535).
Lhůta dvou měsíců pro podání dovolání tedy počala běžet dnem 8. 3. 2013, kdy bylo usnesení doručeno obviněné a jednalo se o nejzazší doručení. Jelikož konec lhůty připadal na den 8. 5. 2013 (státní svátek – den pracovního volna), pokládal se za poslední den lhůty nejbližší pracovní den, tj. čtvrtek 9. 5. 2013 . Dovolání obviněné podané prostřednictvím jejího obhájce však bylo Krajskému soudu v Brně (č. l. 1588) doručeno prostřednictvím datové schránky až dne 13. 5. 2013 . Lze doplnit, že sepsáno bylo dle údajů v něm obsažených dne 10. 5. 2013, tedy taktéž již po uplynutí lhůty.
Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněné bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani za použití ustanovení §265e odst. 2, odst. 3 tr. ř. Navrácení zmeškané lhůty k podání dovolání přitom není podle §265e odst. 4 tr. ř. přípustné.
IV .
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na výše stručně rozvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání obviněné jako opožděně podané odmítl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. listopadu 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata