ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1216.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 1216/2013 -21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2013 o dovolání podaném T. N., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 12 To 191/2013 ze dne 5. 6. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 18/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 2 T 18/2013 ze dne 3. 4. 2013 byl dovolatel uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal T. N. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 12 To 191/2013 ze dne 5. 6. 2013 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal T. N. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy nesprávně neprovedly jím navrhované důkazy (výslech označených svědků), což vedlo k tomu, že nemohly předmětný skutek správně právně kvalifikovat a tento svůj postoj ani nezdůvodnily. Poukázal i na to, že užívání předmětného domku mělo specifický charakter s tím, že neměl sloužit k trvalému bydlení (šlo o unimobuňku), i když v něm manželé F. přespávali a přechodně jej tak obývali. Zmíněný objekt byl primárně určen jako místo drobného občerstvení pro návštěvníky letiště a kancelář pro potřeby dovolatele, který měl za to, že s touto skutečností jsou srozuměni. V uvedených skutečnostech spatřuje porušení jeho práva na spravedlivý proces a deficit tzv. opomenutých důkazů, znovu s tím, že tato skutečnost vedla k neúplnosti učiněných skutkových zjištění. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil označené usnesení Krajského soudu v Praze a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a také, aby podle §265o odst. 1 tr. ř. byl odložen výkon rozhodnutí plynoucí z citovaného rozsudku Okresního soudu v Nymburce.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil příslušný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) s tím, že mimo meze uplatněného dovolacího důvodu jsou vznesené námitky, v rámci kterých se dovolatel vlastně snaží dosáhnout jiného hodnocení provedených důkazů oproti jejich hodnocení provedenému soudy se snahou dovolatele nahradit učiněná skutková zjištění vlastní verzí skutkového děje. Své námitky staví také na zdánlivě „hmotněprávním“ argumentu s tím, že nemohl porušit domovní svobodu jiného, když předmětný objekt nebyl vlastně obydlím. Za námitku hmotněprávní povahy však takové tvrzení považovat nelze, když dovolatel ji tvoří na vlastním hodnocení provedených důkazů a na jejich základě tak dospívá k odlišnému skutkovému zjištění spočívajícím v tom, že v případě předmětné unimobuňky se o obydlí nejednalo. Soudy se přitom otázkou, zda předmětný objekt lze považovat za obydlí pečlivě zabývaly, přičemž lze poukázat na to, že z učiněných skutkových zjištění zjevně plyne, že zmíněnou unimobuňku poškození užívali k bydlení a této skutečnosti si byl dovolatel jednoznačně vědom. Že šlo o obydlí jiného ve smyslu ustanovení §178 odst. 1 tr. zákoníku tak ze skutkových zjištění zjevně plyne a nic na tom nemění ani to, že určení předmětného objektu bylo primárně odlišné, když za rozhodující byla skutečná povaha objektu v době útoku dovolatele. Učiněná skutková zjištění též nepochybně prokázala, že do zmíněného objektu vstoupil dovolatel neoprávněně, a to i přes odpor poškozeného. Stran tzv. opomenutí důkazů a s tím spojenou námitku porušení práva na spravedlivý proces, státní zástupce poukázal na to, že sice dovolatel navrhoval provedení výslechu označených svědků, avšak odvolací soud se touto námitkou zabýval a správně dospěl k závěru, že takto učiněné důkazní návrhy jsou nadbytečné, když uvedl, že povaha předmětného objektu byla prokázána důkazy ryze objektivní povahy na základě pořízené fotodokumentace i videozáznamu, a to v souvislosti i s výpovědí samotných poškozených. Ve svém souhrnu tak dovolatelem uplatněné námitky lze mít za námitky skutkové povahy, jež uplatněný dovolací důvod svým obsahem nenaplňují a ve věci tak nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor, mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Uzavřel s tím, že takto podané dovolání fakticky směřuje proti učiněným skutkovým zjištěním a nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění a jejich neúplnost, což také soudy vedlo k nesprávným právním závěrům. V uvedeném směru však zejména odvolací soud i v důvodech přijatého rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlil, z jakých důkazů vycházel, vyjádřil se k jejich úplnosti i k tomu, proč neprovedl ve věci navrhované další důkazy (pro jejich zjevnou nadbytečnost). V uvedeném směru poukázal především na ve věci pořízenou fotodokumentaci i videozáznam prokazující protiprávní jednání poškozeného. Stejně tak lze odkázat na nepochybně věrohodné výpovědi poškozeného i jeho manželky stran prokazatelné skutečnosti, že předmětný objekt skutečně (fakticky) obývali, když o tom nepochyboval ani dovolatel. Nic na tom nemění ani to, že vlastníky předmětného objektu v dané chvíli nebyli a že tento objekt mohl sloužit primárně k jiným účelům než k samotnému bydlení. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Ve věci učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad a to včetně respektování zásad spravedlivého procesu.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené skutečnosti potom o návrhu dovolatele na postup podle §265o odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud již nerozhodoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. listopadu 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka