ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1258.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 1258/2013-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2013 o dovolání, které podal obviněný V. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 8 To 247/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 80/2013, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 8 To 247/2013.
Podle §265k odst. 1, odst. 2 věta první tr. ř. se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 1 T 80/2013, v části týkající se obviněného V. S.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hodoníně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný V. S. bere do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 1 T 80/2013 , byl obviněný V. S. uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku na tom skutkovém základě, že
„1) nejméně od ledna 2011 do 17:55 hodin dne 28. 1. 2013 v místě svého trvalého bydliště na adrese H., S. – M., neoprávněně přechovával předměty, přípravky a prekursory určené k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky, které jsou konkretizovány v protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 28. 1. 2013 a jejichž prostřednictvím vyrobil od 68 do 204 gramů drogy pervitin obsahující metamfetamin, tedy psychotropní látku, která je uvedena v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž chemikálie si opatřoval v prodejně Verkon v B. na živnostenský list dosud blíže nezjištěné osoby a léky s obsahem pseudoefedrinu dovážel ze S. r. do Č. r. nebo je nakupoval v lékárnách v Č. r., kdy v uvedeném období sám zakoupil nejméně 59 balení léčiva Nurofen Stopgrip, Modafen a Panadol Plusgrip, nebo tato léčiva pro něj nakupovali
obžalovaný T. K., v období od 2. 11. 2012 do 25. 1. 2013 nejméně ve čtyřech případech celkem 5 balení léčiva Modafen a nejméně dne 27. 1. 2013 dvě balení léčiva v lékárně na S., které následně dovezl v blíže nezjištěném vozidle ze S. r. do ČR,
a obžalovaná M. H., v období od 18. 12. 2012 do 23. 12. 2012 nejméně ve třech případech v množství 4 balení léčiva Modafen a nejméně v období okolo Vánoc roku 2012 zakoupila jedno balení léčiva v lékárně na S. a následně je dovezla v blíže nezjištěném vozidle ze S. r. do ČR,
a takto vyrobenou drogu pervitin obžalovaný V. S. užíval jednak pro vlastní potřebu a jednak ji na různých místech okresu H. prodával či poskytoval za různé protislužby či zadarmo těmto osobám:
b) M. T., v období od 9. 11. 2012 do 18. 1. 2013 nejméně ve 3 případech v K. a dalších místech předal blíže nezjištěné množství pervitinu,
c) R. F., v období od podzimu roku 2012 do ledna 2013 v obci S. – M. ve dvou případech předal 0,2 g pervitinu za 200,- Kč a dále v lednu 2013 mu v jednom případě telefonickou komunikací nabídl blíže nezjištěné množství pervitinu,
e) M. Š., v listopadu 2012 v obci S. – M. nejméně ve 2 případech předal zdarma v množství od 0,4 do 0,6 g pervitinu,
f) Z. K., v období od října 2012 do ledna 2013 v obci S. – M. nejméně ve 2 případech předal zdarma 0,2 g pervitinu,
h) T. K., v listopadu 2012 v K. nejméně ve 2 případech poskytl nejméně 0,1 g pervitinu,
ch) M. H., v období od září 2012 do ledna 2013 v K. nebo Š. nejméně v 5 případech předal zdarma blíže nezjištěné množství pervitinu,
i) P. F., v lednu 2013 v K. ve dvou případech prodal za částku 1.400,- Kč 1 g pervitinu,
2) v přesně nezjištěné době roku 2012 v místě trvalého bydliště na adrese H., S. –M., na zahradě rodinného domu zasadil a vypěstoval nejméně čtyři rostliny konopí setého, které následně v měsíci listopadu 2012 sklidil a usušil v rodinném domě, čímž získal nejméně 2670 g sušené rostlinné hmoty, zvané marihuana, kterou vydal dne 28. 1. 2013 při provedené domovní prohlídce, kdy takto vypěstované konopí po přebrání, tedy listy a šišky o hmotnosti 2280 g obsahovalo 1,66 %, tj. 37,848 g, delta-9-tetrahydrokanabinolu (dále jen THC), přičemž konopí je uvedeno v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, jako omamná látka zařazená do Seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách a THC, všechny jeho izomery a stereochemické varianty jsou psychotropní látkou zařazenou do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách nebo podle rozhodnutí orgánů Evropských společenství, která je přílohou č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
a takto vyrobenou marihuanu užíval pro vlastní potřebu či ji poskytoval zdarma či za protislužby těmto osobám:
a) R. M., v období roku 2012 na blíže nezjištěném místě v blíže nezjištěném počtu případů předal zdarma blíže nezjištěné množství marihuany,
b) J. P., v období roku 2012 v K. v blíže nezjištěném počtu případů v intervalu 2 x týdně předal zdarma blíže nezjištěné množství marihuany,
c) M. Š., v období od léta roku 2012 do konce roku 2012 na blíže nezjištěném místě ve 26 případech předal zdarma 5,2 g marihuany,
d) L. G., v období roku 2012 až do dne 19. 1. 2013 na blíže nezjištěném místě ve 2 případech předal 5 g marihuany jako protislužbu za odvedenou práci na rodinném domě,
e) R. V., v období roku 2012 v obci S. – M. v jednom případě předal zdarma 20 g marihuany,
přičemž jednání pod body ad 1) a 2) se obžalovaní dopustili přesto, že k jakémukoliv zacházení či nakládání s uvedenými omamnými a psychotropními látkami a prekursory neměli a nemají povolení dle uvedeného zákona“.
Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku a §84 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let s dohledem s tím, že podle §48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku se mu ukládá, aby se zdržel požívání návykových látek ve zkušební době podmíněného odsouzení a podrobil se kontrolám u PMS ČR na přítomnost návykových látek v krvi.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu obviněných M. H. a T. K.
O odvolání státního zástupce do výroku o trestu předmětného rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 8 To 247/2013 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku, kterým byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků s dohledem, a za podmínek §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného V. S. podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný V. S. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání obviněný namítl, že se jednání uvedeného v §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nedopustil, neboť mu nebylo prokázáno, že tyto látky nabízel nebo poskytoval jiným osobám ve značném rozsahu. Pokud jej prvostupňový soud uznal vinným i tímto jednáním, nepodával proti rozsudku odvolání jen z toho důvodu, že mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody s dohledem Probační a mediační služby ČR. Jelikož státní zástupce podal v jeho neprospěch odvolání proti výroku o trestu odsuzujícího rozsudku a odvolací soud tomuto odvolání vyhověl, nastala situace, kdy přestože nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, které by bylo možné klasifikovat v souladu s §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, byl mu uložen nepodmíněný trest. Za dané situace považuje uložený nepodmíněný trest za nepřiměřený, neboť z důvodu, že se jednání podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nedopustil, měl mu být uložen trest v rozsahu trestní sazby od jednoho do pěti let. Z tohoto důvodu měl podle obviněného krajský soud odvolání státního zástupce jako nedůvodné zamítnout.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 8 To 247/2013, zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí, příp. aby Nejvyšší soud rozhodl při zrušení napadeného rozhodnutí ve smyslu §265m odst. 1 tr. ř. sám v intencích podaného dovolání.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že z dovolání vyplývá, že proti rozsudku soudu prvního stupně bylo odvolání podáno pouze státním zástupcem do výroku o trestu, a to v neprospěch obviněného. Státní zástupce jako osoba oprávněná svým procesním postupem založil meze odvolacího přezkumu soudu druhého stupně na výrok o trestu. V takovém případě by obviněný mohl uplatnit své pozdější dovolací námitky pouze proti výroku o trestu, případně proti průběhu (zákonnosti) řízení, které mu předcházelo. Pokud však v dané věci obviněný podal dovolání proti výroku o vině, je zřejmé, že v této části je dovolání nutno považovat za nepřípustné.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného jako nepřípustné odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Obviněný V. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněnému uložen trest. Na druhou stranu Nejvyšší soud z dovolání zjistil, že obviněný veškeré své námitky podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod směřuje proti výroku o vině. Jak dále vyplývá ze spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 1 T 80/2013, obviněný proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání nepodal a státní zástupce podal odvolání výhradně proti výroku o trestu. Při zkoumání podmínek přípustnosti dovolání přitom Nejvyšší soud vychází z toho, že dovolatel, ať se již jedná o státního zástupce nebo o obviněného, může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozhodnutí soudu prvního stupně. Podle §254 odst. l tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Soud druhého stupně proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je i výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud zásadně nepřezkoumává, i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal. Uvedené obecné vymezení obsahu a rozsahu přezkoumávání rozsudku v odvolacím řízení je však rozšířeno tam, kde je třeba respektovat obsahovou (věcnou) souvislost jednotlivých částí napadeného rozsudku, protože výroky odvoláním napadené a nenapadené mohou mít takovou vzájemnou návaznost, že vada jednoho z nich ovlivňuje správnost i výroku jiného (§254 odst. 1 věta druhá tr. ř.). Je nepochybné, že mezi výrokem o vině a výrokem o trestu je taková vzájemná návaznost, že vada jednoho z nich ovlivňuje správnost druhého. Jestliže tedy obviněný namítl, že jeho jednání nebylo možné kvalifikovat jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, na nějž tr. zákoník stanoví trest odnětí svobody od dvou do deseti let, nýbrž měl být správně kvalifikován pouze jako přečin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, na něž stanoví trest odnětí svobody od jednoho do pěti let, pak, pokud by byla taková námitka shledána důvodnou, by byl výrok o trestu postavený na §283 odst. 2 tr. zákoníku a spočívají v uložení trest odnětí svobody v sazbě od dvou do deseti let zatížen takovou vadou, na níž měl odvolací soud reagovat rozšířením své přezkumné činnosti i na výrok o vině. Za této situace lze konstatovat, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Pokud obviněný v dovolání namítl, že jeho jednání bylo chybně kvalifikováno jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť ze skutkových zjištění nevyplývá, že by se jednání dopustil ve značném rozsahu, potom nejenže taková námitka odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, ale je rovněž důvodná. Jak totiž Nejvyšší soud z rozsudku soudu prvního stupně zjistil, obviněný se měl činu dopustit v podstatě tím, že od ledna 2011 do 28. 1. 2013 vyrobil od 68 do 204 gramů drogy pervitin obsahující metamfetamin a takto vyrobenou drogu užíval jednak pro vlastní potřebu a jednak ji prodával či poskytoval za různé protislužby či zadarmo dalším sedmi osobám (skutek pod bodem 1. odsuzujícího rozsudku prvního stupně), resp. v přesně nezjištěné době roku 2012 zasadil, vypěstoval, sklidil a usušil nejméně čtyři rostliny konopí setého, čímž získal nejméně 2280 g sušeného konopí obsahujícího 1,66 %, tj. 37,848 g, delta-9-tetrahydrokanabinolu a takto vyrobenou marihuanu užíval pro vlastní potřebu či ji poskytoval zdarma či za protislužby dalším pěti osobám (skutek pod bodem 2.).
Nejvyšší soud připomíná, že v otázce, zda se v konkrétním případě jedná o spáchání činu „ve značném rozsahu“, tedy zda došlo k naplnění tohoto znaku kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, je třeba vycházet z těch kritérií, jak byla vymezena v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012. Tímto rozhodnutím velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu sjednotil jistou dřívější nejednotnost při posuzování znaků zmíněného trestného činu spočívajících v jeho spáchání "ve větším rozsahu", "ve značném rozsahu" a "ve velkém rozsahu".
Rozhodujícím hlediskem pro stanovení rozsahu spáchání tohoto trestného činu je množství drogy, kterou pachatel vyrobil nebo s níž dále nakládal způsobem uvedeným v §283 odst. 1 tr. zákoníku. Na naplnění určitého rozsahu trestného činu (většího, značného, velkého) je možné usuzovat i z dalších okolností (například z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou nebo distribuovanou látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl či mohl, z délky doby, po niž pachatel neoprávněně nakládal s uvedenými látkami, z okruhu osob, pro které byly tyto látky určeny, ze způsobu, jakým pachatel nakládal s uvedenými látkami, z intenzity újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů vyrobených či distribuovaných drog, případně též z jiných skutečností). Byť tyto další okolnosti mohou v konkrétním případě odůvodnit naplnění určitého rozsahu tohoto trestného činu i v případě, že hlavní kritérium spočívající v množství drogy, jež pachatel vyrobil či s jímž jinak předpokládaným způsobem nakládal, nedosahuje předpokládané hranice, je třeba tyto další okolnosti považovat za kritéria pomocná, která se uvedeným způsobem projeví pouze v případě, že množství drogy jakožto hlavní kritérium pro naplnění určitého rozsahu se v konkrétním případě skutečně dostatečně přibližuje oné stanovené množstevní hranici. Jednotlivé rozsahy (větší, značný, velký) spáchání tohoto trestného činu jsou určovány primárně násobkem určitého množství drogy, aby tím byla plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena gradace těchto znaků charakterizujících rozsah spáchání činu, a tím i jeho závažnost. Současně není k dispozici žádné jiné spolehlivé vodítko, které by umožnilo lépe kvantifikovat jednotlivé rozsahy spáchání tohoto trestného činu, a to při současném poskytnutí potřebné míry určitosti při odlišování jednotlivých rozsahů tohoto trestného činu.
Znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku tak lze dovodit z určitého násobku takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které lze označit jako „množství větší než malé“. Za „větší rozsah“ se považuje desetinásobek množství většího než malého. O „značný rozsah“ se jedná tehdy, jde-li o desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek popsaným způsobem stanoveného značného rozsahu.
Pokud jde o množství omamné nebo psychotropní látky (přípravku ji obsahujícího nebo prekursoru), od jehož násobku se odvíjí možnost naplnění znaků charakterizujících jednotlivé rozsahy spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že základem by měl být násobek množství účinné látky (drogy). Jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě.
Podle sjednocujícího výkladu, přijatého shora uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu, tak představuje u pervitinu (metamfetaminu) „značný rozsah“ množství nejméně 200 g, což odpovídá desetinásobku „většího rozsahu“ (nejméně 20 g pervitinu), neboť množství větší než malé u této drogy činí více než 2 g. V případě marihuany představuje množství větší než malé více než 1,5 g účinné látky (delta-9-tetrahydrokanabinolu), „větší rozsah“ odpovídá 15 g účinné látky, a „značný rozsah“ proto představuje nejméně 150 g účinné látky. Z tohoto množství drogy je při určování jednotlivých rozsahů namístě vycházet i nadále, přestože v důsledku nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, pozbyly platnosti §2 a příloha č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 3 Tdo 690/2013).
V případě obviněného sice u skutku popsaného pod bodem 1. rozsudku nalézacího soudu činilo množství vyrobeného pervitinu „od 68 do 204 gramů“, avšak takové stanovení rozsahu vyrobené drogy je ve skutkové větě naprosto nepřijatelné, neboť neodpovídá požadavkům §2 odst. 5 tr. ř. na zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. S ohledem na zásadu in dubio pro reo je tak třeba vycházet z toho, že obviněný vyrobil „pouze“ 68 gramů pervitinu. To ovšem ani s ohledem na další zjištěné skutečnosti v žádném případě nepostačuje pro naplnění znaku „značný rozsah“, pro což by obviněný musel vyrobit takřka trojnásobné množství drogy. Stejně tak u skutku popsaného pod bodem 2. je s ohledem na výše uvedené třeba vycházet z množství účinné látky (tj. 37,848 g delta-9-tetrahydrokanabinolu), nikoliv z celkového množství sušiny (tj. 2280 g). Rovněž v tomto případě vyrobené množství ani zdaleka nedosahuje hranice pro naplnění znaku „značný rozsah“, když zjištěné množství vyrobené drogy pouze nepatrně přesahuje čtvrtinu předpokládaného množství. Za dané situace se nalézací soud dopustil pochybení při právním posouzení skutku, které naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného důvodným, zrušil podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 8 To 247/2013, a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 1 T 80/2013, v části týkající se obviněného V. S. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hodoníně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Okresní soud v Hodoníně bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 tr. ř.). Jde v podstatě o to, aby nalézací soud učinil ve věci jasné skutkové závěry ohledně množství obviněným vyrobené drogy pervitin (skutek popsaný pod bodem 1.), o němž nebudou důvodné pochybnosti. Tyto své závěry musí posléze promítnout do skutkové věty výroku i do odůvodnění svého rozhodnutí tak, aby bylo zřejmé, o jaké důkazy tyto závěry opírá. Pokud se nepodaří zjistit jednoznačné množství vyrobené drogy, ale pouze její pravděpodobné rozpětí, potom je třeba za prokázané považovat nejnižší takto zjištěné množství, neboť takovéto pochybnosti je třeba vykládat ve prospěch obviněného, nikoliv v jeho neprospěch. Při právním posouzení skutkových zjištění poté bude muset vycházet z významu jednotlivých kriterií podstatných pro stanovení rozsahu této trestné činnosti, jak byla již opakovaně prezentována v rozhodnutích Nejvyššího soudu (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012).
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§73d až 73g tr. ř.) se v tomto případě neužijí. Bylo zjištěno, že obviněný k dnešnímu dni vykonává trest uložený mu v napadené věci rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 8 To 247/2013. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně, odpadl pro další výkon tohoto trestu zákonný podklad.
Při svém rozhodnutí o vazbě obviněného V. S. vzal Nejvyšší soud v úvahu, že obviněný je osobou zneužívající omamné a psychotropní látky, je osobou nezaměstnanou, přičemž podle svého vyjádření začal pervitin vyrábět z toho důvodu, že se mu za něj nechtělo platit přemrštěné ceny a je zde tedy důvodná obava, že by v budoucnu mohl opakovat tuto trestnou činnost, pro kterou je stíhán, tím spíš, že již byl pro tuto trestnou činnost v minulosti stíhán a je zřejmé, že výrobou a prodejem drog si opatřuje prostředky pro svoji obživu. Účelu vazby přitom v jeho případě jiným opatřením dosáhnout nelze. Vzetí do vazby zároveň nebrání podmínky uvedené v §68 odst. 1 a odst. 2 tr. ř. Proto bylo pod bodem III. tohoto usnesení Nejvyššího soudu rozhodnuto o vazbě obviněného, a to tak, že podle §265 l odst. 4 tr. ř. se bere obviněný do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. listopadu 2013
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký