ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1290.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 1290/2013 -34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2013 o dovolání podaném obv. F. X. W. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 7 To 53/2013 ze dne 16. dubna 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 3 T 25/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město sp. zn. 3 T 25/2011 ze dne 19. září 2012 byl dovolatel uznán vinným jednak přečinem nebezpečného pronásledování dle §354 odst. 1 písm. a), b), c) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), jednak přečinem nebezpečného vyhrožování dle §353 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedené trestné činy byl dovolatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Dále mu byla uložena povinnost ve zkušební době podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody se zdržet jakéhokoli kontaktování poškozených A. B. a L. B., s výjimkou kontaktu iniciovaného těmito poškozenými.
O odvolání obv. F. X. W. rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 7 To 53/2013 ze dne 16. 4. 2013 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným přečinem nebezpečného pronásledování dle §354 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený přečin byl dovolatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Dále mu byla uložena povinnost ve zkušební době podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody se zdržet jakéhokoli kontaktování poškozených A. B. a L. B.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obv. F. X. W. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutkový stav, který byl zjištěn soudy obou stupňů, nenaplňuje znaky trestného činu, kterým byl uznán vinným a vytýká právní vady stran právní kvalifikace svého jednání vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním. Uvedl, že veškeré telefonní kontakty vyplynuly z toho, že byl s poškozenou v partnerském vztahu až do srpna 2011, kdy si vzájemně pravidelně telefonovali, kontakty po ukončení partnerského vztahu pak plynuly ze žádosti dovolatele o vydání movitého majetku a dokumentů pro insolvenční řízení. Poukázal na skutečnost, že u poškozené nebyla dána důvodná obava o život či zdraví a v posuzovaném případě není dána ani zákonem požadovaná dlouhodobost. Uvedl, že kontakty s poškozenou byly v rámci partnerského vztahu oboustranné, čekal na ni vždy po předchozí domluvě, poukázal na svědectví svědkyně P., znovu zopakoval, že poté, co si odvezl movitý majetek, poškozenou již nekontaktoval. Zpochybnil, že by bylo prokázáno, že by jí vyhrožoval ublížením na zdraví. Též výpovědi samotných poškozených nejsou věrohodné a nelze je brát jako podklad pro rozhodnutí o jeho vině. V další části dovolání uvedl, že soudy obou stupňů porušily zásadu spravedlivého procesu, když jejich skutková zjištění jsou v rozporu s provedenými důkazy. To zejména co se týká posouzení četnosti jejich telefonických kontaktů, kdy z provedeného dokazování podle něj vyplývá, že jej poškozená kontaktovala častěji než on ji a celkově je z provedeného výpisu telefonních hovorů zřejmé, že poškozená B. telefonovala často a ráda. Přitom soudy nepřipustily důkaz výpisem telefonních hovorů z druhého telefonního čísla poškozené. S ohledem na výše uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud „dle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 7 To 53/2013 ze dne 16. 4. 2013, jakož i rozsudek Okresního soudu Plzeň - město č. j. 3 T 25/2011-247 ze dne 19. 9. 2012, jakož i další rozhodnutí obsahově navazující na citované rozsudky. Dále učinil alternativní návrh, aby poté Nejvyšší soud České republiky buď v souladu s §265m odst. 1 tr. řádu ve věci sám hned rozhodl tak, že zprostí obviněného obžaloby nebo aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu Plzeň - město nové projednání a rozhodnutí ve věci.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že je třeba zdůraznit, že dovolatel na podporu uplatněného důvodu dovolání opět uplatňuje argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. K tomu je třeba uvést, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Řízení o dovolání nenabízí možnost přezkumu vyhrazený řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem. Námitkami vyjádřenými v dovolání se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto. Kromě toho se dovolatel v rámci své argumentace prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Znovu konstatovala, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí je možno bez dalšího odkázat. Dovolatel uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění. Ve skutečnosti však uplatňuje námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch. Dovolatel se tedy dle státní zástupkyně svými námitkami domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto vyvozuje nutnost odchylného posouzení skutkových okolností, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Dle státní zástupkyně lze uzavřít, že výhrady uplatněné dovolatelem není možno mít za důvodné a má za to, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání. S ohledem na skutečnosti uvedené výše navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl , protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání jiným než navrženým způsobem.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska předmětného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že námitky, tak jak je uplatnil ve svém podání dovolatel, nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny nejen pod tímto dovolacím důvodem, ale ani pod žádným dalším ze zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání. Dovolatel totiž jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje s tím, že polemizuje se skutkovými závěry obecných soudů, domáhá se toho, aby podklad pro právní posouzení věci spočíval v jím tvrzených skutečnostech. Soudy přitom (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, z jakých důkazů vycházely a proč neuvěřily obhajobě dovolatele a jemu tvrzeným skutečnostem. Vycházely tak především z výpovědí poškozených B. a B., jejichž výpovědi však nebyly osamocené, ale byly potvrzované svědky Ď., Ď., B., V. i K. stejně jako znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace psychologie dětí a mladistvých a klinické psychologie a dalších listinných důkazů (včetně výpisů telefonních hovorů). Soudy také řádně vysvětlily, proč zamítly další důkazy navržené obhajobou jako nadbytečné, včetně telefonních výpisů z dalších telefonních čísel, která zmiňoval dovolatel ve svém dovolání. V této souvislosti nezbývá než uvést, že není povinností soudu provést všechny navržené důkazy, pokud má za to, že skutkový stav již byl zjištěn nade vší pochybnost. Pokud soudy dospěly v dané věci k takovému závěru, nelze jim v tomto směru (s ohledem na uvedené) nic vytknout závěr.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. listopadu 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka