ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1327.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 1327/2013 -22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2013 o dovolání, které podal obviněný R. G ., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2013, č. j. 12 To 237/2013-254, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 2 T 20/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 9. 4. 2013, č. j. 2 T 20/2012-235, byl obviněný R. G. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na skutkovém základě popsaném ve výroku o vině. Za to byl podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §84 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud současně zrušil výrok o trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 2 T 19/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozenému E. K. N., na náhradě škody částku 29.600,- Kč. Se zbytkem uplatněného nároku pak poškozeného výrokem podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání pouze státní zástupce Okresního státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), a to v neprospěch obviněného do výroku o uloženém nepodmíněném trestu odnětí svobody. Z jeho podnětu Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. 7. 2013, č. j. 12 To 237/2013-254, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že obviněný se při nezměněných výrocích o vině a o náhradě škody podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon se podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazuje do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 2 T 19/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 10. 7. 2013 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Shora citované rozhodnutí soudu druhého stupně napadl následně obviněný R. G. dovoláním a svůj mimořádný opravný prostředek současně zaměřil i proti výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně s tím, že již jeho rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný (dovolatel) namítl, že nejednal způsobem předpokládaným v ustanovení §173 odst. 1 tr. zákoníku, neboť si nepřisvojil cizí věc, v daném případě finanční částku 29.600,- Kč, jak uvedl poškozený. Orgány činné v trestním řízení tvrzení poškozeného o držení této částky nijak neprověřily. Z provedeného dokazování ani nevyplynulo, že by jednání, které je mu kladeno za vinu, byla přítomna nějaká další osoba, která by výpověď poškozeného mohla potvrdit. Ad absurdum tedy poškozený mohl uvést, že mu odebral např. půl milionu korun, a jeho tvrzení by bylo vzato bez dalšího za pravdivé. Naopak výpověď svědka Ř. dává za pravdu obhajobě v tom, že se dovolateli svěřil s problémy s poškozeným, který mu dluží peníze, a požádal ho o radu, jak poškozeného přimět k plnění závazku.
Z výše uvedených důvodů je dovolatel toho názoru, že jeho jednání naplnilo toliko skutkovou podstatu přečinu vydírání a nikoli zvlášť závažného zločinu loupeže, neboť poškozeného fyzicky napadl s tím, aby tento splatil svůj dluh svědku Ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2013, č. j. 12 To 237/2013-254, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 9. 4. 2013, č. j. 2 T 20/2012-235, a věc přikázal Okresnímu soudu Praha – západ k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který připomněl, že podle §265a tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, bylo-li učiněno ve druhém stupni a zákon to připouští. Ve vztahu k výrokům soudu prvního stupně je dovolání přípustné jen tehdy, pokud se jimi zabýval odvolací soud, nebo se jimi byl z titulu své přezkumné pravomoci povinen zabývat. V daném případě tomu tak nebylo, neboť odvolací soud projednával a rozhodoval o odvolání státního zástupce podaném v neprospěch obviněného do výroku o trestu, přičemž tento výrok přezkoumával pouze z hledisek, která nezakládala jeho povinnost přezkoumat i výrok o vině.
Jestliže dovolání obviněného bylo ve skutečnosti zaměřeno proti výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně, jde podle státního zástupce o dovolání nepřípustné. Proto navrhl, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl a aby tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyjádřil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný R. G. je (obecně) podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) poté zkoumal, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. , a dospěl závěru, že tomu tak není.
Dovolání jako další mimořádný opravný prostředek zavedený do českého trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002, bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí. Proto byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze na pravomocná rozhodnutí soudu učiněná ve druhém stupni ve věci samé (§265a odst. 1 tr. ř.), která patří do okruhu uvedeného v §265a odst. 2 tr. ř.
Dovolatel sice podaný mimořádný opravný prostředek formálně zaměřil i proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2013, č. j. 12 To 237/2013-254, který v projednávané věci rozhodoval ve druhém stupni, ovšem de facto jím napadl pouze výrok o vině zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu Praha - západ; tedy takovou část rozhodnutí soudu prvního stupně, kterou odvolací soud z podnětu řádného opravného prostředku - odvolání státního zástupce podaného v neprospěch dovolatele pouze do výroku o trestu - nepřezkoumával a ani nebyl povinen přezkoumat , neboť se nejednalo o situaci předvídanou v ustanovení §254 odst. 2 tr. ř. (k tomu v judikatuře srov. R 20/2004 SbRt. a TR NS 5/2004-T689). Dovolatel (tj. nejvyšší státní zástupce nebo obviněný) však může dovoláním napadat rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozsudek soudu prvního stupně.
Všechny shora uvedené námitky proti výroku prvoinstančního soudu o vině zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku měl přitom obviněný možnost uplatnit na základě řádného opravného prostředku (odvolání), když řízení o něm je ovládáno zásadou dispoziční. To ovšem neučinil, i když byl v trestním řízení zastoupen obhájcem.
Z výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného R. G. bez věcného přezkoumání (§265i odst. 3 tr. ř.) tak, že se podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítá. Toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, aniž by k tomu bylo třeba souhlasu stran.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2013
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler