ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.267.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 267/2013 -24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. dubna 2013 o dovolání podaném J. J. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 50 To 294/2012 ze dne 10. října 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 1 T 160/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 1 T 160/2011 ze dne 30. března 2012 byl dovolatel uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený přečin byl (za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 1 T 78/2011, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu) odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věcí, a to věcí přesně specifikovaných v citovaném rozsudku. Týmž rozsudkem byl podle §226 písm. a) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěn obžaloby pro skutky, v nichž byl obžalobou spatřován přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že stal skutek pro nějž byl dovolatel stíhán.
O odvolání J. J. proti výše citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením sp. zn. 50 To 294/2012 ze dne 10. října 2012, tak že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal J. J. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že po celou dobu vedení trestního řízení neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Uvedl, že dne 19. 7. 2011 byl policejním orgánem zadržen, téhož dne byl obviněn z přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Přitom mu byl Okresním soudem v Sokolově dne 19. 7. 2011 k podnětu státního zástupce, ještě před rozhodnutím o vzetí do vazby, ustanoven obhájce, přičemž státní zástupce a soudce tak považovali za nutné zejména proto, že vzhledem ke svým tělesným nebo duševním vadám měli pochybnosti o jeho způsobilosti se náležitě hájit. Následně byl vzat do vazby, ale vyjádřil přesvědčení, že vzhledem ke skutečnosti, že opatření o ustanovení obhájce nedoznalo změny, byl mu obhájce stále ustanoven zejména z důvodu uvedeného v §36 odst. 2 tr. ř. Následně bylo opatřením Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 5. 2012 ustanovení obhájce zrušeno proto, že byl propuštěn z výkonu trestu. Upřesnil, že se zrušením ustanovení obhájce nesouhlasil, protože podle jeho přesvědčení stále trval důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. a z tohoto důvodu ustanovení zrušeno nebylo. Dále uvedl, že od 30. 8. 2012 dosud je opět ve vazbě a ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž Krajským soudem v Plzni mu byl obhájce opatřením ze dne 20. 9. 2012 opět ustanoven, a to z důvodů uvedených v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Uzavřel tedy, že je přesvědčen, že od 4. 6. 2012 do 20. 9. 2012 neměl v tomto řízení obhájce ani zvoleného ani ustanoveného, ač trvaly důvody nutné obhajoby. To proto, že jeho psychický ani tělesný stav nedoznal po propuštění z výkonu trestu žádných změn a pokud byly pochybnosti o jeho způsobilosti se náležitě hájit v přípravném řízení, trvaly po celou dobu trestního stíhání. Dle jeho přesvědčení na tomto stavu nic nemění ani skutečnost, že v této době asi nebyly prováděny žádné procesní úkony. Závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud „po shledání, že je jeho dovolání důvodné, zrušil napadené rozhodnutí a přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že je zřejmé, že obhájce byl dovolateli ustanoven opatřením Okresního soudu v Sokolově ze dne 19. 7. 2011, sp. zn. 31 Nt 2958/2011, a to skutečně podle §36 odst. 2 tr. ř. Ze samotného opatření není patrno, z jakých konkrétních důvodů považovali státní zástupce či soudce za nutné, aby měl obviněný obhájce a nejsou zde uvedeny ani bližší důvody případných pochybností o způsobilosti obviněného náležitě se hájit. Tyto důvody lze dle státního zástupce jen nepřímo dovozovat z obsahu spisu. V tomto směru poukázal na opatření policejního orgánu ze dne 19. 7. 2012 o přibrání znalce k podání psychiatrického znaleckého posudku. Zde je pod bodem 5 požadována rovněž odpověď na otázku, zda je obviněný „...v současné době schopen chápat smysl trestního řízení“. Soudkyně v odůvodnění svého usnesení ze dne 21. 7. 2011 o vzetí obviněného do vazby uvádí, že obviněný je sám konzumentem drog, že je v případě jejich nedostatku agresivní a že se tato skutečnost projevila nejen jeho chováním v cele, ale i před soudem. Z protokolu o vzetí obviněného do vazby je pak patrno, že v průběhu čtení odůvodnění předmětného usnesení obviněný po soudkyni požadoval, aby odůvodnění nečetla, protože „lži poslouchat nemusí“. Důvodem, proč byl dovolateli ustanoven obhájce z důvodu uvedeného v §36 odst. 2 tr. ř. tak bylo patrně jen jeho nestandardní chování ihned po zadržení a skutečnost, že je konzumentem pervitinu. Uvedený důvod nutné obhajoby je přitom formulován velmi volně, se zjevnou snahou zákonodárce o co možná nejširší prostor pro uplatnění obhajoby – nutná obhajoba je zde věcí pouhé „úvahy“, a to například jen z důvodu „pochybnosti“. Tyto úvahy však mají podle judikatury Nejvyššího soudu jisté meze – podle rozhodnutí ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 7 Tdo 629/2009 „s užíváním drog obviněného nelze automaticky bez dalšího spojovat následky spočívající v nezpůsobilosti obviněného se sám účinně hájit a tudíž učinit závěr o podmínkách nutné obhajoby podle §36 tr. ř.“. Státní zástupce poukázal na skutečnost, že následným vzetím dovolatele do vazby nastal další důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., který však ve formálním opatření soudu zachycen nebyl. V předposledním odstavci odůvodnění obžaloby ze dne 26. 9. 2011 státní zástupkyně konstatuje, že shora uvedený znalec psychiatr u obviněného duševní poruchu nezjistil a že obviněný je pouze osobnost se sociopatickými rysy s návykem na pervitin bez závislosti. Státní zástupce vyjádřil přesvědčení, že nejméně od té doby bylo zřejmé, že shora uvedené „úvahy“ a „pochybnosti“ podle §36 odst. 2 tr. ř. důvodem nutné obhajoby nejsou, a to právě vzhledem ke shora citovanému judikátu, podle něhož k takovým pochybnostem nestačí samotné užívání drog. Po dobu výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody tak zbýval pouze důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. V opatřeních okresního soudu se však tyto změny neprojevily. Jádrem dovolání je tvrzení dovolatele, že ony „úvahy“ a „pochybnosti“ podle §36 odst. 2 tr. ř. byly dány i nadále, a to zejména i poté, kdy byl obviněný propuštěn na svobodu a ustanovení nutné obhajoby proto bylo zrušeno. Jak bylo uvedeno shora, soudkyně ve svém opatření o ustanovení obhájce ze dne 19. 7. 2011 své tehdejší „úvahy“ a „pochybnosti“ neuvedla. Obdobně je však neuvádí ani podatel ve svém dovolání. Dovolatel tedy neuvádí žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že v jím tvrzené době od 4. 6. 2012 do 20. 9. 2012 existovaly v jeho věci důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 1 tr. ř. V tomto směru nepoukazuje ani na svůj konkrétní tělesný nebo duševní stav ani na jiné konkrétní okolnosti a vychází pouze z toho, že jestliže se jeho obecný stav nezměnil, neměl se měnit ani náhled soudu na jeho nutnou obhajobu. Podstatou problému je však dle státního zástupce otázka, zda v předmětné trestní věci nebylo porušeno zákonné právo dovolatele na obhajobu. V tomto směru poukázal na to, že obhájce obviněného Mgr. Šipka v průběhu trestního řízení od svého ustanovení 19. 7. 2011 naplňoval svá oprávnění – zejména podával za obviněného stížnosti, účastnil se všech hlavních líčení a jakmile byl dne 20. 9. 2012 obviněnému znovu ustanoven, svým podáním ze dne 27. 9. 2012 doplnil jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku. Přehled všech úkonů obhájce od 19. 7. 2011 až do 1. 6. 2012 obsahuje odůvodnění usnesení okresního soudu ze dne 18. 7. 2012 o přiznání jeho odměn a náhrad. Pokud v době od 4. 6. 2012 do 20. 9. 2012 obviněný obhájce neměl, státní zástupce má za to, že jej mít nemusel, neboť zde již nebyly ani pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit, ani jiné důvody podle §36 odst. 2 tr. ř. I kdyby jej snad mít musel (což však státní zástupce odmítl), sám dovolatel uvedl, že procesní úkony již v této době prováděny nebyly. To odpovídá tehdejšímu stavu trestního řízení – prvostupňový rozsudek byl vyhlášen již dne 30. 3. 2012 a 23. 7. 2012 podal obviněný odvolání – sice sám, ale nakonec i toto odvolání doplnil jeho obhájce, když v této věci v září 2012 opět nastaly důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002, vyjádřil státní zástupce přesvědčení, že v takovém případě by dovolatel ani z materiálního hlediska nebyl krácen na svých obhajovacích právech. Shrnul tak, že dovolatel měl obhájce ve všech fázích trestního řízení, kdy jej z důvodu nutné obhajoby mít měl. Na tom nic nemění skutečnost, že obhájce byl dne 19. 7. 2011 ustanoven podle §36 odst. 2 tr. ř. a že tento důvod již nebyl soudem doplňován ani měněn, ačkoliv po vzetí dovolatele do vazby dne 21. 7. 2011 bylo stále více zřejmé (zvláště po závěru psychiatra ve znaleckém posudku), že namísto důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. je namístě důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Uvedené vady soudních opatření neměly žádný věcný vliv na zajištění obhajovacích práv dovolatele v době, kdy zde existoval důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolatel nedoložil žádným věcným argumentem, že by v době od 4. 6. 2012 do 20. 9. 2012 existovaly v této věci také důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. a jeho tvrzení o tomto porušení jeho práv je pro svou obecnost nepřezkoumatelné. Proto státní zástupce považuje dovolání za zjevně neopodstatněné a jako takové je navrhl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Předmětný dovolací důvod tak míří zejména na případy, kdy došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě (ustanovení §36 a §36a tr. ř.). S ohledem na takto vymezený dovolací důvod je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 528/2002 ze dne 27. 8. 2002, ze kterého jednoznačně vyplývá , že podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Tento dovolací důvod je třeba vykládat tak, že je dán jen tehdy, jestliže po tu část řízení, kdy obviněný neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, orgány činné v trestním řízení prováděly úkony směřující k vydání meritorního rozhodnutí, které bylo posléze napadeno dovoláním . Pokud se orgány činné v trestním řízení takových úkonů zdržely a vůbec je neprováděly, není uvažovaný dovolací důvod naplněn. Z předmětného spisu je patrné, že žádné takovéto úkony prováděny v rozhodném období nebyly, a proto takovéto námitce nelze přiznat řádné opodstatnění a je více než zřejmé, že dovolatelovo právo na obhajobu v žádném případě porušeno nebylo. Proto je nutno takovouto námitku odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. Jako obiter dictum lze k věci uvést, že sice v ustanovení obhájce ze dne 19. 7. 2011 (č. l. 17) je jako důvod nutné obhajoby uveden §36 odst. 2 tr. ř. a v opatření o zrušení ustanovení obhájce podle §39 odst. 1 tr. ř. (č. l. 423) je uvedeno jako zrušení ustanovení důvod, že dovolatel byl propuštěn z výkonu trestu. Přitom však lze akceptovat stanovisko státního zástupce spočívající v tom, že pokud v průběhu trestního řízení pominuly (subjektivní) pochybnosti o schopnostech dovolatele se řádně hájit, pominuly současně i důvody jeho nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. Nic na tom nemění ani formální pochybení soudů stran označení jednotlivých důvodů pro založení nutné obhajoby a jejího zrušení z hlediska aplikace §36 odst. 2 tr. ř. v souvislosti s jeho rozhodováním a aplikací §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Takto lze uzavřít, že přes nepřesný postup soudu ohledně rozhodování o vazbě dovolatele, jeho právo na obhajobu nebylo (ani z hlediska ustanovení o nutné obhajobě) nijak zasaženo.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. dubna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka