ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.989.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 989/2013 -38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. října 2013 o dovolání podaném obviněným R. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 7 To 360/2012 ze dne 22. 11. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 168/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 6 T 168/2011 ze dne 16. 3. 2012 byl dovolatel uznán vinným pod bodem ad 1) přečinem krádeže dle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle §234 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem ad 2) pokračujícím přečinem krádeže dle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody dle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, pod bodem ad 3) přečinem krádeže dle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a konečně pod bodem ad 4) přečinem krádeže dle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti osmi měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal obviněný R. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 7 To 360/2012 ze dne 22. 11. 2012 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil citovaný rozsudek Okresního soudu v Sokolově ve výrocích o trestu a o náhradě škody a v rozsahu zrušení podle §258 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolatele odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou a rozhodl také o vznesených nárocích na náhradu způsobené škody.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný R. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudním znalcem mělo být posouzeno, zda v době vyšetřování trestné činnosti byl pod vlivem drog. Tvrdil, že v té době byl drogami ovlivněn, pod jejich vlivem nebyl schopen posoudit svá tehdejší vyjádření a takto se v rozporu se skutečností doznal ke krádeži jízdních kol. Měl u sebe pervitin, který si aplikoval, když nebyl policisty ani prohledán. Dodal, že v rámci svého výslechu dne 3. 8. 2011 uváděl, že neví, co podepisuje a co říká. Proto také navrhl, aby „Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu rozhodnutí“.
K takto podanému dovolání Nejvyšší soud obdržel dne 15. 8. 2013 přípis státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se takto o případy, kdy buď nebyl učiněn soudy určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část (jako celek) neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný, protože nemá všechny potřebné náležitosti, které zákon s takovým výrokem spojuje. Jinými slovy, k naplnění tohoto důvodu dovolání dochází v případech, kdy buď v rozhodnutí zcela chybí určitý výrok anebo v něm není obsažena jeho podstatná část, bez které takový výrok nemůže obstát (např. ve výroku o vině chybí označení právní kvalifikace skutku, ve výroku o trestu není uveden způsob jeho výkonu apod.). Nedostatky v popisu skutku (tzv. skutková věta) však nečiní výrok o vině neúplným jen proto, že by soudem zjištěný skutkový stav věci bylo z hlediska znaků aplikované skutkové podstaty možno případně vyjádřit přesněji a výstižněji.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, jak jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že se v označené části takto popsaného trestného jednání nedopustil s tím, že pokud se k němu doznal, tak byl pod vlivem drog a nevěděl, co činí. I v uvedeném směru však zejména odvolací soud poukázal na okolnosti, za kterých se ke svému (trestnému) jednání doznal, když podrobně popsal jeho průběh, označil také domy, do kterých vnikl a specifikoval jím odcizené věci. Z výpovědí policistů, kteří realizovali dovolatelem namítané procesní úkony, pak plyne, že je vyloučeno, aby v kritické době byl pod vlivem návykové látky (choval se normálně, komunikoval srozumitelně, dbal pokynů policistů a nevznesl žádné výhrady), když byl také prohledán a případná droga u něj nebyla nalezena. Jeho námitky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. pak lze poukázat na již shora uvedené s tím, že jeho uplatnění dovolatel nedoprovodil žádnou argumentací.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka